Minule jsem tipoval, že Rod Stewart sáhl do velkého amerického zpěvníku potřetí a naposled, ale ouha. Je tu čtvrté pokračování pojmenované "Thanks For The Memory: The Great American Songbook Volume IV". Už to ale není taková zábava. Na jedné straně profesionální práce se kloubí s vyčerpáním tématu na straně druhé.
5/10
Rod Stewart - Thanks For The Memory: The Great American Songbook Volume IV
Celkový čas: 43:13
Skladby: I've Got A Crush On You (Duet With Diana Ross), I Wish You Love (Featuring Chris Botti), You Send Me (Duet With Chaka Khan), Long Ago And Far Away, Makin' Whoopee (Duet With Elton John), My One And Only Love (Featuring Roy Hargrove), Taking A Chance On Love, My Funny Valentine, I've Got My Love To Keep Me Warm, Nevertheless (Featuring Dave Koz), Blue Skies, Lets Fall In Love (Featuring George Benson), Thanks For The Memory
Vydavatel: Sony BMG
Do třetice snad naposled, doufal jsem minule. Ale kdepak! Ve Velkém americkém zpěvníku se našlo dost klenotů na vyprodukování ještě dalšího pokračování zlaté swingové ságy
Roda Stewarta. Ale žertéř Rod v bookletu "Thanks For The Memory: The Great American Songbook Volume IV" nadhazuje, že je to
teprve počtvrté, haha, úplně tam cítím toho smajlíka. Album s původními písněmi už mu sice nevyšlo čtyři roky, ale to mu zjevně moc nevadí, celá řada "The Great American Songbook" byla pro něj mimořádně úspěšným počinem. A navíc je Rod opět čerstvým otcem dítěte další blonďaté maminky.
Nabízíme dva pohledy na aktuální desku, jeden rozverně optimistický a druhý chmurně pesimistický. Výsledná známka vznikla umícháním obou názorů. Z první perspektivy se jeví Stewartova deska jako profesionálně a velmi delikátně provedená prácička odborníků ve svém oboru. Zpěvák baví svým ležérním, a přesto bravurním projevem, jenž této hudbě padne jako perfektně ušitý oblek. Skladby i hostující interpreti byli opět vybráni neomylně (
Elton John v "Makin' Whoopee" je hlasově k nepoznání), povedly se zejména "My Funny Valentine", brilantní je duet s Dianou Ross "I've Got A Crush On You" a dobře zvolená rozlučka na závěr v podobě "Thanks For The Memory".
Pesimistický názor hodnotí album jako věčné opakování úspěšné formulky a jako nejnudnější z celého kvarteta desek, které nepomohl ani opět zvýšený počet hvězdných hostů. Stewart již řekl vše, co mělo být řečeno, a mimořádně zle naložený recenzent by dokonce snad mohl říci, že taková "Nevertheless" je unylým číslem znaveného barového ansámblu okresního formátu a že tuhle desku si lidi koupí jen proto, aby měli celou sérii kompletní.
Aspoň v jedné úvaze jsem se minule trefil: Všechny čtyři díly "The Great American Songbook", dokonce obohacené o DVD, se prodávají v luxusním kompletu, což je velmi hezký dárek. Ale už toho bylo dost, stačí. Stewart to s návratem do nebezpečných a nevyzpytatelných vod populární hudby s novou vlastní tvorbou nebude mít vůbec lehké a taky si nemyslím, že by svou úspěšnou swingovou éru opustil nadobro.