Některých čtenářů se stále drží pocit, že recenze má být objektivní. Samozřejmě je to hloupost, protože naopak každá recenze je subjektivní a jinak to ani nejde, protože psát a hlavně číst o tom, jak je deska dlouhá, kolik na ní hraje lidí a jaký má obal, by nebylo to pravé ořechové. Některé recenze jsou více, jiné méně subjektivní. Tenhle článek bude bezpochyby jedním z těch nejvíce subjektivních, co jste kdy četli. Protože to není jen tak nějaká deska, kterých mýma ušima za rok proběhnou spousty. Tahle se v nich točí stále dokola a váže se k ní několik zcela osobních zážitků. Takže pokud vás to nebere, překlikněte na jiný článek, tady v tom totiž začínám vyprávět příběh o sobě a Ringside...

V srpnu minulého roku jsme s Karlem Veselým spustili na musicserveru rubriku Nové desky, kde informujeme o tom, co příští týden vyjde za nové nahrávky. Korektury Nových desek dělám já, tudíž mimo jiné zkouším, zda jsou všechny odkazy funkční. Jeden mě dovedl i na web Ringside, jimž v té době u nás vyšlo debutové eponymní album (v domácích Spojených státech vyšlo už v únoru). Na svém webu mají ve smyčce tři skladby ("Tired Of Being Sorry", "Raining Next Door" a "Strangerman"), které se do mě vyloženě zakously, tudíž jsem po každém zapnutí počítače šel na jejich web a přehrával je stále dokola. Samozřejmě jsem se u české pobočky Universalu snažil získat desku na recenzi, ale šlo to nějak ztuha, takže jsem nakonec poprosil svého v internetovém pirátění zběhlejšího kolegu, aby mi desku stáhl. Nakonec se ale po několika měsících urgování zablesklo na lepší časy a z vydavatelství deska konečně přišla. V Česku je bohužel nikdo nezná, proto mě více než překvapilo, že u sousedů Slováků se písnička "Tired Of Being Sorry" dlouho pohybovala okolo desátého místa rádiové hitparády. Tu jsem mimochodem v jednom Jukeboxu ocenil plnými deseti body a bezpochyby je pro mě nejlepší skladbou minulého roku.

Teď už víte, že mě kapela naprosto uchvátila, ale ještě pořád nevíte proč. Nebojte, to se taky dozvíte, ale možná byste taky měli vědět něco o tom, kdo Ringside vůbec tvoří, ne? V podstatě je to duo, které se skládá z herce Balthazara Gettyho a módního návrháře Scotta Thomase (pracoval třeba s No Doubt). Společně si doma pro radost nahráli album, o které pak projevil zájem label Geffen. Kapelu rozhodně nečekal žádný závratný komerční úspěch, ale celosvětová distribuce, dva videoklipy a fanoušci ano. Ač je jejich muzika v prvé řadě založena na písničkách, není zrovna rádiová, protože je až příliš o pocitech. Ale pokud se vám trefí do nálady jako mně, budete ji milovat.

U nahrávek, které vás naprosto pohltí, je občas těžké popsat, co je na nich tak skvělého. Teď už píšu čtvrtý odstavec, a stále nevím, jak na to. Co takhle výčet subjektivně-objektivních informací, z nichž si sestavíte něco jako myšlenkové puzzle? Ringside mají dvě strany - působí jako cyničtí srandisté (videoklip ke "Struggle" či fotky na obalu alba) i jako melancholičtí romantikové ("Tired Of Being Sorry", "Talk To Me"). Hudba jde popsat jako eklektický mix všeho možného, rock, pop, elektronika, vše, ale v prvé řadě slouží písničkám, které by klidně šly zahrát jen se španělkou. Scottův zpěv v sobě mísí ležérní unavenost s obrovským emočním vypětím a místy naopak s jistou mírou frackovitosti. I když celé album zní jako nerozdělitelný celek, hudba rozhodně není jednobarevná, ovšem ty nejlepší kousky se nesou v pomalém nebo středním tempu, příkladem budiž několikrát zmíněná "Tired Of Being Sorry", "Miss You", "Raining Nextdoor" či téměř jen s klavírem nahraná "Criminal", která ukazuje, že v jednoduchosti je někdy krása, kterou jiní nezískají ani využitím celého orchestru.

Přiznám se, že naprosto nedovedu posoudit, jestli se někomu jinému může deska líbit tak jako mně, natolik se odlišuje od běžné hudební produkce svým vnitřním nábojem. Ale jisté je, že žádné album jsem téměř bez přestávky neposlouchal skoro čtyři měsíce v kuse, aniž by mě přestala bavit jediná skladba z něj. A to se mi nestalo snad nikdy. Věřte, že Ringside jsou utajený skvost.