Osobně považuju Roberta Posta za největší nevyužitou šanci, kterou různé pobočky vydavatelství Universal po světě (včetně té české) v současné době promarňují. Zatímco Daniel Powter či James Blunt svým popovým písničkářstvím vydělávají těžké prachy a zpříjemňují rádiový éter (ano, to je věc pohledu), jejich norský kolega Post zatím k úspěchu kráčí postupnými krůčky - sever Evropy, Británie, před nedávnem dobyl první místo rádiového žebříčku v Itálii. A přitom mi přijde, že by jeho úspěch všude jinde mohl být snadný, protože jeho debutový singl "Got None" nejenže je skvělým popovým hitem, ale navíc je vybaven tak nádherným klipem, jaký se na televizních obrazovkách objeví párkrát za rok (koukněte tady, že nekecám).

Už zmíněné srovnání s Powterem a Bluntem není pro přiblížení na škodu. S oběma má společné příjemné melodie, jen není tak niterný a do sebe zahleděný jako Blunt, spíše svůj pop bere jako zábavu, kde základem musí být pořádná písnička. Na rozdíl od kolegů si dává pořádně zabrat s aranžemi, takže i když se deska nese hlavně v pomalém či středním tempu, vždy je kromě zpěvu co objevovat v pozadí. Včas také dokáže zamířit jinam (skororocková "Newborn" nebo naopak na Turin Brakes odkazující "Everything Is Fine"), takže desetipoložková nahrávka nedostane šanci v žádném případě nudit. Pravdou ovšem je, že občas by až přílišná cukernatost některých skladeb někomu nemusela být po chuti.

Debutové album Roberta Posta je takovým příjemným pohlazením po duši, které říká, že obyčejné popové písničky dokážou mít stále sílu, když je skládá a zpívá člověk, který to umí a nebere to jen jako práci. Stále tak nějak doufám, že se jeho singly časem objeví i v českém éteru. Zněly by z něj totiž moc hezky.