Ach jo. Další dévédéčko, které má cucat peněženky. Nebo možná ne. Je tu další možnost. Bizarnější, ale dost možná pravděpodobnější. "Connected Live" britské taneční grupy Stereo MC's je jedním velkým omylem. Tajemstvím, které si Rob Birch chtěl/měl (by) vzít do hrobu. Tenhle kotouček je totiž opředený takovým nánosem pavučin, že z toho člověku naskakuje husí kůže. Ten hororový příběh začíná tím, že se v redakci musicserveru objevilo DVD s CD. Nikdo neví, kde se tam vzalo, odkud přišlo. Ale hlavně nikdo neví, o co v podstatě jde. Na celém širém internetu není o záznamu tohoto koncertu v podobě jakkoliv kratinké recenze jediná zmínka, dévédo tají i stránky kapely. Musicserver v tomto čase hraje velmi důležitou roli. První recenze DVD "Connected Live". To je mu sice ku cti, má to ale své nevýhody vyplývající z dalších nánosů pavučin, jak bude popsáno níže.

Tak třeba časové určení záznamu. Obal tajemně mlčí a prozrazuje jen místo (Cambridge Junction), booklet (jaký booklet? Ta kopie obalu?) v podstatě neexistuje, a tak by se slušelo prozradit tento poměrně důležitý detail hned z kraje recenze na základě závěrečných titulků. To tajemství ale nemá být nikdy vyzrazeno, takže po dlouhém seznamu institucí, kterým bylo třeba poděkovat, nastává na obrazovce neproniknutelná tma. Na řadu tedy přicházejí dohady, že samozřejmě půjde o některý z koncertů v rámci turné do jisté míry fenomenálního alba "Connected", které vyšlo v devadesátém druhém. Atmosféru devadesátých let pomůže vydedukovat třeba takový detail jako neoholená podpaží všech tří vokalistek.

Dosti adorace Stephena Kinga, přejděme k záznamu samotnému. Duch doby (dost toho Kinga!) se podepsal i na způsobu snímání. Divák z nostalgie taktně přejde vysoce nekvalitní obraz, oku jeho však nedostane se odpočinku ni z umu kameramanova a střihačova. Více než záznamem koncertu přenášejícím na diváka atmosféru by se tak výsledek dal nazvat svébytným uměleckým dílem. Obraz ve formátu 4:3 se v rychlých střizích roztahuje tu do šířky, tu do výšky, následně je použit zrnitý filtr vystřídaný zpomaleným záběrem. Divokou klipovitou smršť celkem čtyřikrát přeruší intermezzo se záběry reálií a kapely mezi reáliemi a podobně, které však odpočinek nedopřeje, neb kadence střihu je srovnatelná.

V bonusové výbavě najde fanoušek pětici videoklipů k singlům z desky a dokument s tématikou making of. Horká jehla z něj trčí jako OLE Nicka Twispa. Na vině je děsivě nevyrovnaný zvuk (takřka randomické zesilování a zeslabování ukázek skladeb) a nepochopitelné užití záběrů z turné k desce "Deep Down & Dirty", kterýžto záznam před rokem běžel i v telce. Ku cti mu je naopak investigativnost a informační hodnota (člověk se třeba dozví, že velkým fanouškem kapely je Robbie Williams). Bonusem samým o sobě je cédéčko s pěti skladbami. Jde o vybrané b-strany a remixy singlů z alba "Connected", vesměs fandovská záležitost, neb takřka všechny úpravy ctily původní podoby (respektive člověk neznalý originálních verzí nemusí na první poslech poznat, že autory verze není Birchova parta).

"Connected Live" zachycuje Stereo MC's ve skvělé formě. Při sledování koncertu člověka napadá to samé, co ho mohlo napadat třeba při nedávném koncertu v Praze - jaká by to byla pecka, kdyby se statický sekvencer, bubeník, MC a vokalistky obohatily třeba o dechovou sekci nebo basu. Zvuk je sice ve všech třech klasických formátech, od nesnesitelné přehršle basů, kterými je tvorba těchto Britů tak proslulá, však nepomůže. Titulky jsou součástí jen a pouze dokumentové části, na své si přijde Angličan, Němec, Francouz, Španěl a Portugalec. To všechno, mystické tajemství nevyjímaje, v člověku vyvolává pocit, že to DVD vyšlo dřív, než mělo, že tam někde na vydavatelství ještě někdo chtěl něco udělat/přidat/upravit/cokoliv, ale už to nestihl, neb čtyřiadvacátý prosinec přišel zase nějak rychle.