Candy Dulfer při svých pražských koncertech pokaždé tvrdí, že Praha je pro ni nejlepším městem na světě. Pravděpodobně se snaží pouze zalichotit, ale jak se říká: na každém šprochu pravdy trochu, a Candy toto své tvrzení dokazuje velice častými návštěvami naší metropole. Loni si koncert střihla v Roxy a letos se opět vrátila do osvědčeného Lucerna Music Baru. Nevím, jestli to je pouze můj dojem, ale na spojení tohoto prostoru s touto sexy divou je něco ďábelského a zároveň božského.

Nutno říct, že malá ďáblice vytáhla hned ze začátku munici opravdu velmi těžkého kalibru v podobě jedné z nejlepších instrumentálek na světě - "Lily Was Here". Pochopitelně Dave Stewart s ní nepřijel, ale jeho kytarový part s naprostým přehledem vystřihl kytarista Ulco Bed. Jeho španělka se snad ještě lépe hádala se saxofonem Candy a mám pocit, že tahle interakce dokonce probíhala o něco déle než na oficiální nahrávce. Zařazením hitovky Candy způsobila hned na začátku pořádnou bouři a po krátkém přivítání navázala další "Music=Love".

Zatímco poslední koncerty byly poskládané hlavně ze starších věcí, do Music Baru přivezla Candy Dulfer především fůru novinek, které si na nás všech dostatečně otestovala, a nutno říct, že velice úspěšně. Každou z těchto novinek někomu věnovala a první z nich - pomalejší instrumentálka "Soulsax", patřila všem českým saxofonistům. To následující "You Are The One" snad nemohla věnovat nikomu jinému než publiku v Music Baru, a že si do Lucerny našel cestu nemalý počet lidí. Candy Dulfer v tuhle chvíli střídala pomalé melodie s těmi rychlejšími, což byl případ právě funky vypalovačky "You Are The One", ve které si střihnul hodně divoké sólo bubeník Oscar Kraal. Za zmínku určitě stojí i fakt, že si Candy se svým bandem, jenž tvořili jiní hudebníci než obvyklí Funky Stuff, dovezli vlastní aparaturu umocňující už takhle výbornou akustiku Music Baru.

Samozřejmě, že značného vylepšení se dostalo i světelnému parku. Loňským světelným panelům letos konkurovala obrazová miniprojekce, kterou ale v tomto prostoru nepamatuji. Zpočátku sice nebyla až tak vidět, ale čím více se koncert rozjížděl, tím více se rozpohybovávaly i obrázky nad pódiem a jemně dokreslovaly náladu jednotlivých skladeb. Například záběry podzimního parku se výborně hodily k lehce melancholické jazzové "Finsbury Park", ale je jasné, že podobné efekty Candy a její band v podstatě vůbec nepotřebují, za ně hovoří především hudba. O tom, že Candy Dulfer není pouze výborná saxofonistka, ale i ne o moc horší zpěvačka, se návštěvníci mohli přesvědčit v energické "Summertime", jež měla s Gershwinovou klasikou shodný pouze název, jinak to byl výborný funky nářez s lehkými náznaky rocku. Není asi překvapením, že loňské turné s Princem se podepsalo na Candy Dulfer také jako na autorce, další novinka s názvem "Everytime" jako by z Princova pera přímo vypadla.

Candy si na toto turné veze s sebou velmi vzácného hosta, kterým není nikdo menší než klávesista a vokalista Chance Howard. Potkali se spolu v doprovodné skupině Prince na turné Musicology, z jeho repertoáru vybraly výbornou "Life Of The Party" a musím uznat, že ačkoliv už do téhle doby byli diváci hodně nadšení a dávali to patřičně najevo, nicméně po tomhle songu by nezúčastněný pozorovatel nabyl dojmu, že někdo začal s demolicí Lucerny. Howard půlku koncertu odseděl poslušně za klávesami, ale s příchodem houpavé "I'll Be Released" začaly i jeho hlasové exhibice. Vše pokračovalo přes soulovou "Brown Sugar" a vyvrcholilo v "No Diggity", kdy nechal klávesy klávesami, napochodoval před rozjásané publikum, tam se naplno rozezpíval a podobně jako Ulco Bed v úvodní "Lily Was Here" vedl takový malý dialog se saxofonem hlavní aktérky.

Finálovou "Sax-A-Go-Go" uvedla Candy jako klasiku a v podstatě se ani moc nevytahovala. Jestli ji některá skladba dobře charakterizuje, pak je to právě tento hit. Ta tři slova si s ní ostatně zazpíval i celý po strop zaplněný Music bar a Candy jej odměnila obvyklou jam session a drtivým duelem saxofonu a bicích. Po více jak čtvrthodině jamování se Candy Dulfer odebrala do šatny, ale i tak bylo jasné, že varianta "konec koncertu" vůbec není myslitelná. Netrvalo jí to ani moc dlouho, za chvíli se vrátila zpět. Na konec výborného koncertu zařadila směs různých skladeb včetně jakési erotické vsuvky.

Ač je to u ženské trošku zvláštní říkat, musím napsat, že Candy Dulfer čím je starší, tím je lepší, tedy po muzikantské stránce, ale přitom neztrácí nic ze svého sex-appealu. Svým zpěvem a geniální hrou na saxofon více jak dvě hodiny až neskutečně dostávala lidi, kteří tancovali, výborně se bavili a její muzikantský um náležitě oceňovali. Lepší koncert v Lucerna Music Baru nepamatuji a podobný asi jen tak nezažiji. Leda že by se za rok objevila Candy Dulfer znovu - na škodu by to určitě nebylo.

Setlist koncertu:
Lily Was Here
Music=Love
Soulsax
You Are The One
Finsbury Park
Summertime
Everytime
I'll Be Released
Life Of The Party
Brown Sugar
No Diggity
Sax-A-Go-Go / Sax A Vamp

Přídavky
Gimme Some More / Let It Go
Until You Came

Candy Dulfer, Lucerna Music Bar, Praha, 13.12.2005

Fotogalerie: