Když namícháte irskou lidovku a keltskou hudbu a to celé okořeníte ostrým punkem, dostanete dobrotu s názvem The Tossers. Všechny vyjmenované ingredience totiž kombinuje toto sedmičlenné seskupení z Chicaga na své poslední desce "The Valley Of The Shadow Of Death".
7/10
The Tossers - The Valley Of The Shadow Of Death
Celkový čas: 50:03
Skladby: Goodmornin' Da, A Criminal Of Me, No Loot, No Booze, No Fun, The Crock Of Gold, Late, Out On The Road, I've Pursued Nothing, Drinking In The Day, Phoenix Park, Go Down Witch Down, Preab San Ol, The Valley Of The Shadow Of Death
Vydavatel: Day After Records
"Tak tohle cédéčko si musím pořídit taky, na to budou lidi zaručeně pařit!" pronesl barman v mém domovském baru, když jsem tam poprvé pustil "The Valley Of The Shadow Of Death". Musel jsem mu dát za pravdu, protože mám ještě v živé paměti rozjeté mejdany, při kterých se pouštěli
The Pogues a při kterých si nejslavnější opilec Shane MacGowan vyléval svoje lihem nasáklé srdce. A že často končily až s ranním kuropěním, o tom se snad nemusím rozepisovat. Tím jsem hned v úvodu naznačil, o čem hudba
The Tossers je, protože srovnání s irskými
The Pogues je rozhodně na místě. Také zde je patrný vliv keltské hudby, lidovky, ale i tradičního irského folku. Jeden drobný rozdíl tu ale přece jenom je. Tento sedmičlenný ansámbl není křtěný řekou Liffey, která protéká Dublinem, ale pochází z jižní části Chicaga.
Po pravdě řečeno, nevědět, že to jsou
The Tossers a nevědět, jak to se slavnými Iry je, po prvním poslechu bych se klidně hádal a prohlašoval, že
The Pogues vydali novou desku. Zní totiž hodně podobně. Místy možná víc než dost. Liší se však jejich celkový přístup k věci.
The Tossers totiž mají odlišný zvuk. Je špinavý, lehce neučesaný a možná by se dalo říci i upřímnější. Velký podíl na tom má i nakřáplý hlas zpěváka a hráče na mandolínu Tonyho Dugginse. Občas jsem měl pocit, jako by celou desku nahrávali v potemnělém, útulném pubu, popíjeli Jamesona a hráli spíš pro obtloustlého výčepního se zrzavými licousy, zubícího se za barem, než pro lidi z vydavatelství a následně pak fanoušky.
Chvílemi jsou více folkoví, chvílemi se zase nechávají unést na punkové vlně. Ostatně hned úvodní "Goodmornin' Da" je toho jasným důkazem. Ani ne dvouminutová, přímočará věc, při které máte chuť vyskočit na stůl a s pohárem v ruce skákat do rytmu. V tu chvíli už máte jasno, v jakém duchu se bude odvíjet převážná část desky. Pravým opakem je pak "No Loot, No Booze, No Fun", klidná balada věnovaná zesnulému Dee Dee Ramonesovi z legendárních
Ramones.
The Tossers je kapela, kterou vidět naživo bude rozhodně zážitek. Dovedu si představit záplavu energie valící se z pódia přímo mezi roztančené diváky. Na druhou stranu mě v této chvíli nenapadá mnoho příležitostí, při kterých bych si desku pustil. Tedy kromě posedávání s kamarády u zlatavého moku. To ale nic nemění na faktu, že jejich živé vystoupení bych si rozhodně ujít nenechal.