Je až s podivem, jak rychle a v jakém počtu se nám schází desky finalistů druhé řady SuperStar. Pokud mám správné informace, pak pouze Klára Zaňková a Monika Šramlová zatím žádné CD nechystají. V zahraničí toto není vůbec obvyklé - je téměř nemyslitelné, aby desky vydávali soutěžící, kteří vypadli v prvních kolech, což je případ i sedmnáctileté studentky z Brna Janiky Kolářové, která vydala svůj debut prakticky ve stejnou dobu jako vítěz Vlasta Horváth či poražený finalista Petr Bende.

Člověk, jenž slyšel první singl "It Don't Work Like That", který je až na jednu drobnost hodně povedenou záležitostí, mohl nabýt dojmu, že Janika Kolářová vydala hodně zajímavou, v Česku poměrně originální desku. Toto zdání dokonce podtrhoval i velice kvalitní obal desky, jaký jsem snad v SuperStar či Idolu ještě nezažil. Bohužel obal a jeden povedený singl kvalitní desku nedělá. Na albu s Janikou spolupracoval František Soukup, tedy syn Ondřeje Soukupa, a celé to produkovalo jakési nespecifikovatelné sdružení Nightwork production. Soukup mladší ovšem na desku napsal pouze tři věci, jednou přispěl Jorge Corante (to je ten člověk, co udělal první album Sámera Issy) a zbytek nakoupila firma venku povětšinou od Henrika "Hylle" Nielsena, na jehož stránkách si můžete dokonce poslechnout dema všech písniček, které od něj pocházejí. České texty jsou z pera kamaráda Janiky Antonína Kašpara.

Teď se trochu vrátím k onomu drobnému problému z prvního singlu. Písnička je to vskutku výborná, zajímavě smíchaná, prakticky vše je u tohoto kousku výborné. Jediné, co to kazí, je samotný Janičin zpěv. Už v SuperStar mě moc nepřesvědčila a tady to bohužel jen dokazuje. Její hlas se do tohoto stylu naprosto nehodí a hodně za to může i její věk. Janika prostě stále zní jako hodná holčička, i když se z této pozice sama snaží vymanit například texty, což je další průšvih - k jejímu image jsou příliš ostré a až zbytečně vulgární, navíc se je v některých písničkách uměle snaží zdrsnit i svým hlasem.

Předchozí chyby jsou v některých písničkách výraznější, ale na druhou stranu jsou i takové skladby, kde se vůbec neobjeví. Na desce hodně vyčnívá křehce mrazivá balada "Losing You", jejíž aranžmá a zvuk posílá hlas Janiky přesně do těch intencí, ve kterých by se měla nést celá deska. Podobně jako "It Don't Work Like That" je zvukově povedená i "Doby ledový", a dokonce ani zde není problém s hlasem Janiky, jenže pak přijde ne doba ledová, ale ledová sprcha s naprosto otřesnou "Nejsem tvý kotě" v kolovrátkovém rytmu a s textem, jenž je děsnou slátaninou. Bohužel podobných excesů je na "Janice" více. Písničky od Nielsena nejsou sice špatné, koneckonců zmíněná "Losing You" je taky od něj, ale v "Sebe Vědomé" (v originále "Touch") lehce vykradl jediný velký hit Jennifer Paige "Crush". Opravdu vydařená je ale Corantova "A Thousand Times".

Janika Kolářová společně se svými producenty natočila svým způsobem zajímavý debut, který se bohužel neobešel bez mnohých chyb. Nicméně zároveň na desce ukazuje, že to jde vše daleko lépe a tím dává poměrně slušný příslib do budoucnosti. Osobně si myslím, že až tahle mladá dáma dospěje, může ještě v naší popmusic ledacos dokázat.