Čtvrteční večer v nacpané pražské T-Mobile Aréně ve mně zanechal kupu smíšených pocitů. Ano, bylo to velké, leč ne vždy to byl klídek a pohoda. Občas to byl jemně znásilněný "Tabáček", ale občas to byli i staří dobří Chinaski. Vydejme se tedy znovu po stopách onoho hlasitého & masového večera...
© Tomáš Břínek musicserver.cz Čtvrteční koncert v T-Mobile Aréně zastihl
Chinaski jako české rockové hvězdy. A to je dobře i špatně... Pojďme však popořádku. Je krátce po osmé hodině a já právě dorazil na místo činu. Mé smělé plány, že se zajdu ještě někam občerstvit, protože to beztak začne, jak je zvykem, pozdě, vzaly okamžitě za své, neboť předskokanka a host kapely, "čerstvá" slovenská slavice
Zuzana Smatanová už se svou kapelou roztáčela rockový set. Bylo to sympatické vystoupení, při němž se Zuzka vyznala ze své lásky k Praze a dokázala, že je ve svých jedenadvaceti letech velkým talentem česko-slovenské hudební scény. Tou dobou už téměř plná aréna ji také odměnila mohutným potleskem, pravda, až na kupy mladších dívek, které sem přišly kvůli "Tabáčku" a nějaké jiné věci jim byly ukradené.
Tímto se dostáváme k prvnímu výraznému rysu onoho večera - byl to večer masový. Vidět padesátileté harcovníky i pantáty, hned vedle rodiče s šesti- sedmiletými dítky nebo holky, kterým je něco přes deset a vyrazily si s kamarádkami, případně svými prvními "vážnými" známostmi, nebylo nic neobvyklého. Ze sociologického průzkumu posluchačů nealternativních tuzemských rádií (tedy těch, kterých je většina) by asi vypadl vzorek lidí dost podobný tomu, který by se dal poskládat ze čtvrtečního koncertu. Proti tomu nic nemám, to je zkrátka fakt a důsledek toho, že je-li v Česku nějaká oficiální hitparáda, kterou právě nevedou
Chinaski, pak je to hitparáda z kategorií těch, o nichž mí kolegové spekulují, že zemře předčasně.
© Tomáš Břínek musicserver.cz Zpět však do čtvrtečního večera, v němž po vystoupení Zuzany Smatanové následovala krátká, ani ne čtvrthodinová přestávka a už se aréna setměla znovu. Následovalo interaktivní defilé sponzorů, posléze ticho a symbolický loading. Kdo by škodolibě čekal, že načítání se nějak zvrtne, případně systém zahlásí neplatnou operaci, byl zklamán, všichni ostatní však byli rádi, protože hlavní hvězdy večera na sebe nenechaly dlouho čekat a ač byly "načteny" teprve z osmdesáti procent, nic jim nebránilo v tom, aby za ohlušujícího aplausu spustily písní "Beaty & Rýmy" svou rockovou show. Ano, rockovou. S tím jsem měl trochu problém. Ačkoli
Chinaski na aktuálním albu v několika písních dokázali, že ještě zcela nevyměkli a přitvrdit stále umějí, já se prostě nacházel v trapném stavu, kdy jsem jim to rockerství příliš nevěřil.
Možná jsem vadný, ale když kapela hraje vysloveně popový "Tabáček" a Michal Malátný se při tom na vyvýšené plošině existenciálně svíjí na kolenou, spíš než abych si notoval, mám chuť se onomu panoptiku smát. K tomu si přidejte pištějící puberťačky, které si až do té doby jen hrály s pseudofoťákem na svém novém lowendovém mobilu, a je to blbákov hadra. Nemám nic proti rockovému soundu notoricky známých popovek, v případě třeba takových
A-ha a jejich přepracované "Take On Me" si to přímo extaticky užívám, ale problém je, že tady mnohdy žádný rockový sound nebyl, přesto Michal křepčil jako zmutovaný Sartre,
Lunetic a Billie Joe Armstrong dohromady. Tento dojem - že jsem jim to nevěřil - pak do značné míry můj prožitek ovlivnil, a budou mne proto někteří z vás obviňovat z toho, že jsem neobjektivní, ačkoli report samozřejmě ani ze zásady být objektivní nemůže.
© Tomáš Břínek musicserver.cz Pojďme tedy subjektivizovat ještě víc. Mé kořeny sportovního fanouška, jenž s oblibou sleduje nekonečné atletické přenosy, během nichž tradičně někdy před osmou hodinou zahlásí Michal Dusík rituální
"A teď zdravíme i diváky 'Branek, bodů, vteřin'," zasáhli
Chinaski, když se obdobnou zdravicí spojili s posluchači nejmenovaného rádia, které se stalo mediálním partnerem turné. Kdesi za mnou se na to ozvala hláška
"Tak to je velký!", která vcelku pěkně vystihuje dojem, jenž to asi mělo vytvořit. Postupně se však rozporuplnost pocitu ve mně začala přece jen tlumit, to když
Chinaski zahráli znělku "Music Baru" a Michal na forbínu pozval Zuzanu Smatanovou, s níž si vystřihl duet "Dobrák od kosti."
Zuzana, jakoby lehce nakažena předchozí dramatičností svých českých kamarádů, pojala tuto příjemnou píseň až trochu nepříjemně, jako by spíš chtěla hlasem skály bořit než listí hladit, ale mužský part tentokráte byl dokonalý a totéž (tedy chvála Michala, Zuzka už se neúčastnila) se týká i jiné pomalé záležitosti, "Drobné paralely." Publikum na ploužáky obzvláště reagovalo, atmosféra při nich byla uhrančivá, plamínky do rytmu plápolaly, lidé si notovali, o to víc jsem litoval, že nezazněl třeba "Láskopad."
Co je však pozitivní ještě víc, v druhé části koncertu, kdy
Chinaski spustili i některé své poctivé rockové kusy, začali být kluci konečně uvěřitelní. Ano, když v hlavě schází "Serotonin", je třeba do toho pořádně udeřit. Totéž se týká bonusových pamětnických věcí "Punčocháče" a "Moc toho nevim." Naproti tomu při takových peckách, jako jsou "1970" či "Můj svět," stačí se uvolnit a člověka nutně zasáhne všeobjímající pohoda. Aplaus, který kapelu vrátil na pódium hned třikrát, byl opravdu ohlušující. Škoda jen, že ho Michal okomentoval zpropadenými slovy
"Je to neuvěřitelný!"; zas ve mně nahlodal stín pochybností. Tenhle stín nabyl pak kontur ještě temnějších, když bylo poněkolikáté zopakováno, že máme tu čest s
"Umělci z Prahy". Pravda, jmenuje se tak i můj oblíbený song, který ten večer ve vydařené zkrácené verzi zazněl taky, a ze začátku mi to přišlo vtipné, ale když desetkrát slyším, že je Michal z Prahy, ačkoli každý ví, že je to přece "hoch odněkud z Jičína", tak sakra, to už si ze mě zas děláte pr..., ne?!
© Tomáš Břínek musicserver.cz Kladné pocity ale nakonec po víc než dvouhodinovém koncertu převážily. Plná hala, dobrý zvuk, solidní osvětlení, marně vzpomínám, kdo z tuzemských interpretů v poslední době si mohl užít něčeho podobného. Ještě jeden "Tabáček" a
Chinaski možná po vzoru pánů stánkařů, bratří Nedvědů, vyprodají Strahov. Pevně věřím, že potom na to zareaguje i Pražský dopravní podnik, pro nějž zjevně akce, na niž se dá očekávat víc jak deset tisíc lidí, není dostatečným důvodem k tomu, aby, když už ne posílil spoje, aspoň k permanentně vytížené tramvajové lince 1 přidal vůz. Jeden mnohdy nestačí ani v docela všedním, nekoncertním dni... To už je však jen taková poznámka do větru, jiní Pražáci se totiž rozloučili skladbou "Vinárna u Valdštejna", a to byla volba skvělá! Bylo milé sledovat, jak Michal - teď už naprosto s citem - protahuje svůj recitál před údernou koncovkou. Milé bylo i znejistění rodičů s těmi menšími ratolestmi, zda zůstat, či vzít z výchovných důvodů co nejrychleji roha. Byl to příjemný zážitek, zda půjdu na
Chinaski i příště, si však přece jen rozmyslím. Nevím, jestli je to tím, že už mi není -náct, ale cítím o 50 procent míň blaha a radosti, než když před lety hráli milovníci Bukowského v Lucerně a v mém maloměstě a mně těch -náct bylo.
Setlist koncertu (bez záruky): Beaty & Rýmy
Vedoucí
Stále líp
Tichej pláč
Možná
Láska a jiná násilí
Bylo - nebylo
Tabáček
Music Bar (Intro)
Dobrák od kosti
Chrysler
Vrchlabí
Asie
Strojvůdce
Kutil
Serotonin
Dlouhej kouř
Mám se rád
Drobná paralela
Game Is Over
Umělci z Prahy
Skončili jsme
Můj svět
Přídavky 1. signální
1970
Punčocháče
Moc toho nevim
Stejně jako já
Vinárna u Valdštejna
Chinaski,
Zuzana Smatanová, T-Mobile Aréna, Praha, 8.12.2005
Fotogalerie:
© Tomáš Břínek musicserver.cz
© Tomáš Břínek musicserver.cz
© Tomáš Břínek musicserver.cz
© Tomáš Břínek musicserver.cz