Slovo corteo vychází z italského cortege a znamená veselý, slavnostní průvod v představách klauna. Tento klaun si dle synopse vystoupení představuje svůj vlastní pohřeb, který se odehrává v karnevalové atmosféře a na který dohlížejí pokojně se starající andělé.

"Představení, v němž se střetává velké s malým, směšné s tragickým a kouzlo dokonalosti s půvabem nedokonalosti, zdůrazňuje sílu a křehkost klauna, stejně jako jeho moudrost a laskavost, aby ilustrovalo část lidskosti, která je v každém z nás. Doprovázeno lyrickou a hravou hudbou, které Corteo provede nadčasovou oslavou, v níž iluze popichuje realitu." Tak o programu, tradičně rozděleném na dvě půlky dvacetiminutovou přestávkou, alespoň hovoří tisková zpráva.

Realita je složitější. Původně kanadská společnost Cirque Du Soleil se během čtyřiceti let stala obrovským kolosem a jako u každého korporátu se ani jí nevyhnuly různé kontroverze spojené mimo jiné i s opakovaným propouštěním desítek artistů. O tom ale někdy jindy a jinde. Podstatné však je, že po tolika letech na výsluní už lze na některých představeních vidět určitou unavenost materiálu.

Jelikož jsme na musicserveru, můžeme to ilustrovat například přirovnáním Cirqueu k Madonně. V jejím případě by asi málokdo rozporoval, že se jedná o jednu z nejslavnějších zpěvaček vůbec, legendu, kterou byste alespoň jednou za život měli vidět na vlastní oči. Dostane se vám přitom vyrovnaného zážitku plného velkých hitů a kvalitních tanečních čísel. Zcela určitě stojí za to její koncert navštívit, byť byste to brali třeba čistě jen jako společenskou povinnost. Na druhou stranu by ale velká část čtenářů určitě dokázala vyjmenovat hned deset dalších zpěvaček, které sice nejsou tak slavné, ale z různých důvodů vám dokážou vzít dech. Umí fascinovat, nadchnout, vyvolat emoce.

A přesně takové pocity jako vystoupení Madonny "Corteo" vyvolává. Je skvělé ho vidět, nabídne silné momenty, ale není jich mnoho. A čím více cirkusových představení jste ve svém životě navštívili, tím spíš si toho budete všímat. Cirque Du Soleil už totiž dávno není jediný. Je jen největší a nejslavnější. Také už ale žije z podstaty a ze setrvačnosti. A při srovnávání jeho čísel s těmi od konkurence, s těmi z reality shows typu "Got Talent" nebo třeba s programem, jaký je rok co rok možné vidět například na maďarském festivalu Sziget, se mnohdy neubráníte přiznání, že jinde už to umějí lépe.

Když během představení "Corteo" sledujete artisty houpající se na hrazdách, točící se v obrovských kruzích, metající salta nad trampolínami či prkny, když vidíte, jak tančí přivázaní na lanech, nebo je pozorujete, jak žonglují s kuželkami či předvádí psí kusy s diabolem, je to sice hezké, ale taky už trochu nuda. Ne proto, že by jim jejich triky nešly, ale jednoduše z toho důvodu, že jste viděli takřka totéž i na řadě předchozích shows, které do Prahy zavítaly v minulosti.

Před dvanácti lety to byla výtečná "Alegría", neméně skvělý "Toruk", ovlivněný filmem "Avatar", nebo třeba "The Immortal World Tour" čerpající z odkazu Michaela Jacksona. A ano, na "Corteu" vidíte, že řada z těchto čísel bezpochyby vyžaduje dlouholetý trénink a kolik musíte mít odvahy a důvěry ve své kolegy i rekvizity, abyste je mohli předvádět, nicméně samotné provedení těchto triků už tolik riskantní není, a proto se v publiku těch dokořán otevřených úst mnoho neobjevuje.

Platí to jen pro část aktuálního programu. Naštěstí existuje i řada světlejších, ba dokonce vynikajících momentů, kvůli nimž byste toto představení neměli propásnout. Jedním z nich je přizpůsobený lokální humor, kdy do písní i hovorové mluvy, kombinující žvatlající italštinu, španělštinu, francouzštinu a angličtinu, tu a tam pronikne třeba slovo "Brno".

Podobných maličkostí ale program nabízí více, žasnout budete například nad chodícími páry bot, rozesměje vás číslo nazvané "Golf" a zírat budete i nad tím, co všechno dokáže jeden člověk předvést s obyčejným žebříkem. Strhující číslo předvedla také trojice umělců házející po sobě kruhy. Alespoň čestnou zmínku si zaslouží také kousek "Crystal Glasses And Tibetan Bowls", v němž se kromě hraní na tibetské mísy a hry na sklenice představí také Geert Chatrou, tedy nizozemský mistr v pískání.

Tím ale wow momenty nekončí, protože jestliže například klíčovými prvky vystoupení "Ovo", které v O2 areně bylo možné vidět na jaře minulého roku, byly především kostýmy a ústřední vejce, což zapříčinilo, že lze tyto show řadit mezi ty nejslabší, v případě "Cortea" se jedná o dvojici liliputů. Ta pobaví v minidivadle "Teatro Intimo" evokující nejslavnější momenty Shakespearových děl, především ale něžnější polovička dua, představující se publiku jako Valentina, nadchne číslem zvaným "Helium Dance". To spočívá v jejím připoutání do konstrukce sdružující čtveřici obrovských bílých balónů, která jí umožňuje doslova létat nad celou arénou a nechat se odrážet do vzduchu nadšenými diváky. Fascinující a nebezpečné představení, před nímž by se musela sklonit i rovněž často létající zpěvačka Pink.

Přibližně šedesát umělců během zhruba dvou hodin v O2 areně ukázalo ledacos, nicméně lze do určité míry souhlasit i se zahraničními kritiky v tom, že "Corteo" i kvůli chybějící gradaci ve svém finále nepatří k tomu nejlepšímu, co Cirque Du Soleil nabízí. Ale to nevadí. Některá představení vám sednou více, jiná méně. Pokud jste však loni vyrazili na "Ovo" a odcházeli zklamaní, na "Corteo" si zajděte, protože je lepší. Hraje se každý den až do 29. září a lístky ještě jsou.