Pokaždé, když se dočtu, jak je jméno Juanese spojováno se jménem Rickyho Martina, stoupne mi hladina adrenalinu. A vidíte, nakonec to dělám i já sám. Ale mám k tomu velmi pádný důvod. Myslím si, že je konečně načase udělat ve věcech jasno a sdělit světu, jak se věci mají. Jediné, co tyhle dva spojuje, je latinskoamerický původ, hnědé oči a nějaké to tetování na těle. Pokud jde o hudbu, Juanes je zcela jiná kategorie. Nejspokojenější je se svou elektrickou kytarou a ve své hudbě se snaží co nejvíce skloubit rock s melodičností jeho písničkám vlastní. Při zkoumání bookletu zjistíte, že si všechny písničky nejen napsal, ale podílel se i na jejich produkci, nahrál kytary a doprovodné syntetické zvuky. A už máme spoustu věcí, které nám tyto dva (médii rády srovnávané) zpěváky zcela odlišují. A jelikož tento pán přece jen nepatří v našich končinách k těm nejznámějším (i když je fakt, že "La Camisa Negra" začíná ovládat i český éter), sluší se dodat, že "Mi Sangre" je Juanesova v pořadí třetí deska po "Fíjate Bien" a "Un Día Normal".

Když si poslechnete minulou desku, "Un Día Normal", a srovnáte ji s "Mi Sangre", pak zjistíte, že novinka je ve skutečnosti jejím věrným pokračovatelem. Juanes se zcela držel naběhnuté linie a co se některých písniček týče, dá se s klidem říct, že byly vyrobeny podle plánu. Třeba taková "La Camisa Negra" je věrnou kombinací starších "La Paga" s kytarovým sólem jako vystřiženým z "A Dios Le Pido". Na druhou stranu deska obsahuje i velmi originální písničky, jako například krásnou balaldu "Para Tu Amor" nebo dle mého názoru nejlepší věc z celé desky "Nada Valgo Sin Tu Amor", která se napřed zdá být klidnou baladou, ale v refrénu se dynamicky rozjede. V podstatě by se dalo říct, že zde nenajdete vyloženě nepovedenou skladbu, ale zároveň to není album, které by vás doslova dostalo do kolen. Závěr je takový, že když vedle sebe postavíte "Un Día Normal" a "Mi Sangre", budete mít desky, které jsou si v mnoha ohledech velmi podobné a budou mít jen určité charakteristické odlišnosti.

Na "Mi Sangre" najdeme všechny písničky typické pro Juanese. Jednak jsou to krásné balady "Tu Guardián", energičtější skoro rockové písně "Sue?os", pohodovky "No Siento Penas", "Lo Que Me Gusta A Mi" a skladby jako "La Camisa Negra", "Rosario Tijeras", které jako by v sobě měly notnou dávku neklidu. Co je ale pro všechny Juanesovy písničky společné, je velmi silná melodie a smysluplný text. A i když nám tento sympatický Kolumbijec víceméně nepřinesl nic nového, opět ukázal, že v něm něco je.