Vždycky patřila do sebranky mých oblíbených zpěvaček. Vedle Peaches, P.J. Harvey, Alison Goldfrapp a té krásky z Yeah Yeah Yeahs (Karen O si říká) si se mnou pohrávala, pletla mi hlavu, nabízela svůj podmanivý hlas a veřejně předváděla, jak dobrá že tedy opravdu je. Nemusela se snažit dlouho, chytla jsem se už na "Fun For Me" a vzkazu určeném fans: "Ahoj, já jsem Róisín, nosím upnuté svetry, mám ráda parties a Marka, vy mějte rádi mě!" Rozkošný rok 1995, to už je skoro retro, hm?

Samozřejmě spolu s faktem, že Mark Brydon tvořil půlku projektu Moloko a měl v té době na rozdíl od Róisín Murphy již zkušenosti a vizi, nabízí se tu otázka, zda je Róisín skutečně schopna nahrát kvalitní sólové album, jet čistě "on her own". Debutem "Ruby Blue" ovšem dala jasně najevo, že ano, že toho schopna je. Sice jí s ním pomáhal výborný producent Matthew Herbert (znám také jako Doctor Rockit z několika remixů Moloko i svou další, velmi četnou hudební produkcí), který by mohl povýšit snad až na post partnera při nahrávání, jelikož jeho zásahy jsou zjevné (a velmi dobře provedené). Nic se ale nemění na tom, že na nosiči si s radostí přečtete pouze a výlučně jméno Róisín Murphy.

Právě za účelem představení své nové desky se jako zjevení objevila tato diva ne v Lucerně (jak tomu bylo při návštěvě Moloko), nýbrž v kinosále Veletržního paláce. Důvody pro přesun akce byly celkem jasné. Fotbalové utkání Česká republika – Norsko. Pokud bychom se chtěli na okamžik stát spekulanty, mohlo by se také mluvit o nízkém prodeji vstupenek, my přece ale žádné odhady neděláme, tudíž zůstáváme u (vítězného) utkání ve fotbale. Zda se Róisín dívala také, to už je ve hvězdách (nebo v dalším čísle Spy?), ale každopádně své vystoupení odehrála ve velkém stylu, jak už jsme ostatně zvyklí.

Pokud jste doufali v návrat alespoň některých hitů Moloko (ach, kde jsi "Sing It Back"?!), pak jste nejspíš byli zklamáni. Hrálo se z nové desky, hrálo se méně skočně a popově, o to více však Róisín předvedla, jak dospěla a že nový materiál je opravdu žánrově pestrý. Již na první pohled, v úvodní "Ramalama (Bang Bang)" se z kouzelné dívenky stala přitažlivá zrzavá sekretářka v černém kompletu, která ví, co chce, a tento postoj si udržela po celý koncert. Ať už zazářila v blyštivé kápi (viz videoklip "Sow Into You") nebo v nádherných róbách (viz promofotky a nedávná obálka časopisu Reflex), vždycky se v ní určitým způsobem dal vyhledat odkaz na proces stárnutí. Můžeme mluvit o vyrovnanosti, profesionalitě, jemné dávce vyčerpání i potížích při rádoby ladném se zvedání ze země, jedno je jasné, kolouškovské časy jí navždy odzvonily, nyní přichází žena s nadhledem, krásnýma nohama a hlasem, který by jí i slavík záviděl (copak slavík, ale Madonna! "Královna popu je mrtvá, ať žije královna!").

Symbolické zaklapnutí bran Veletržního paláce pomocí skladby "The Closing Of The Doors" naznačilo, že Róisín už opravdu plánuje "Leaving The City", a tudíž je čas odebrat se snít o dalším koncertu a další desce téhle dívky, které už jsou upnuté svetříky malé.

Róisín Murphy, Veletržní palác, Praha, 16.11.2005

Fotogalerie: