Po rozchodu s dlouholetým spolupracovníkem Guyem Chambersem vydal Robbie Williams výběrovku hitů a nyní konečně připravil i novou studiovku s názvem "Intensive Care". Její příprava možná byla intenzivní, výsledek je však v kontextu jeho předchozích desek více než slabý.
Jedním z důvodů, proč mám rád hudbu, jsou okamžiky, kdy od nějaké desky nečekám vůbec nic, a ona mě pak srazí do kolen. Naopak úplně nejhorší je, když se na nějaké album opravdu těším, a z cédéčka na mě pak leze nuda. A konkrétně u
Robbieho Williamse mě jeho nová deska "Intensive Care" skutečně překvapila tím, jak je obyčejná. A ještě jeden přídomek musím použít, ač bych ho u Robbieho nikdy nečekal - nudná. Holt se ukazuje, že když v časech dobrých Robbie o svém spoluskladateli Guyi Chambersovi tvrdil, že je
tak moc Robbie jako on sám, věděl, co říká. Pak ho ale vyhodil a nyní se ukazuje, že nový spolupracovník Stephen
Duffy je vedle Chamberse druhá liga. A to rozhodně není dobrá zpráva.
Robbie se největší současnou evropskou hvězdou dle mého názoru stal z několika důvodů: Je neskutečně zábavný, což fandové ocení hlavně na koncertech, má skvělé hity ("Angels", "Millenium"), taky se v rámci popových břehů nikdy nebál experimentovat ("Radio", "Rock DJ"), zároveň však dovedl být zádumčivý ("No Regrets"). Ačkoli i jeho minulé desky obsahovaly slabší skladby, nikdy jich nebylo tolik jako na novince. Ta zároveň přináší nejméně hitový materiál, který kdy natočil. Kde se mohla stát chyba? Proč Robbie už najednou není Robbie, ale jakýsi obyčejný popový zpěvák s průměrnými písničkami? Holt chybí Chambers. Ten po svém odloučení od Robbieho sice spolupracoval s několika dalšími popovými veličinami, ale nikde už jeho rukopis nebyl tak silný jako u Williamse. Jako by ti dva dohromady dávali víc než dva. A každý sám je zase jen samojediný, ať spolupracuje s kýmkoli.
Smutné je, že deska obsahuje pouze dvě písničky, které se plně vyrovnají hitům z minulých alb. Pilotní singl "Tripping" navnadil svým mícháním stylů, falzetem a samozřejmě chytlavým refrénem. Druhou písničkou, díky níž ještě není radno Robbieho házet do starého železa, je předposlední "A Place To Crash", která obsahuje tolik energie, co zbytek desky dohromady. Jinak se zdá, že se Robbie vzhédl ve velkolepě pojatém popu, jehož úskalím je ovšem nuda, která z většiny skladeb čiší. Rychlejší kousek aby člověk pohledal, většinou se střední tempo střídá s pomalým, až je člověku líto, že se Robbie dobrovolně vzdal své živočišné energie. Jasně, "Spread Your Wings", "Ghosts" či "Make Me Pure" jsou docela fajn písničky, ale na druhé straně jsou tak zoufale obyčejné, že byste je na desce největší mužské popové ikony současnosti nečekali.
V kontextu současné populární hudby není "Intensive Care" žádným průserem, v diskografii Robbieho se však bude krčit na jednom z posledních míst. Na koncertech kvalitativní propad písniček asi nebude tolik poznat, ale jako jeho velký fanoušek doufám, že je to poslední zklamání, které mi připravil. Protože kdyby podobně slabá byla i další deska, to by mi bylo fakt líto.
P.S.: Stále je tu možnost, že "Intensive Care" je
bezva album, pouze já jsem to nepochopil. Odpověď snad najdeme v další makrorecenzi, kdy se nahrávce podívá na zoubek dalších deset redaktorů musicserveru, kteří budou mít třeba úplně odlišný názor.