Těžko byste na české scéně hledali takového machra přes jazz a blues, jakým je slovenský zpěvák Peter Lipa. Množství hudebních seskupení a projektů, kterými za svůj život stihl projít, dílo, jež za sebou dosud zanechal, i žánrové rozpětí, v němž se dokáže s přehledem pohybovat, by mu mohla závidět leckterá zahraniční hvězda, stejně jako každý jeho vrstevník musí nutně smeknout před elánem, jímž Lipa ve svých dvaašedesáti oplývá. Je prostě Osobností s velkým O, pročež není divu, že má poměrně bytelnou fanouškovskou základnu nejen v Česku, ale i v Německu, Maďarsku a dalších koutech Evropy. Česká veřejnost si jeho desky i koncerty dokonce oblíbila natolik, že spousta tuzemských fanoušků jen velmi nerada připouští fakt, že jeho domovinou jest kraj slovenský a nikoli český, stejně jako to ráda opomíjí například v případě Richarda Müllera. Snad právě proto se Peter Lipa rozhodl základ svého prvního DVD, na které má mimochodem nejsvatější právo od samotného vynálezu tohoto média, pořídit v pražském Paláci Akropolis, kam se vždy rád vracel. Aby mohl mít svědomí čisté zcela, při zpracování záznamu neopomněl ani příznivce cédéček.

Přestože si Lipa naplánoval koncipovat tento výjimečný koncert jako best of, musel vědět, že je marné snažit se natlačit do playlistu všechny své majstrštyky. Vždyť coby sólista vydal osm regulérních studiových počinů a šatnářka Akropole musí někdy domů. Místo aby sestavil průřez celou touto érou, jenž by z každého alba zmiňoval jednu dvě písně, raději vybral své největší momentální oblíbence z desek "Naspäť na stromy", "Čierny Peter", "... v najlepších rokoch" a "Beatles in Blue(s)", přidal hrst cizích, na vlastním albu dosud nezpracovaných písní a zbytek diskografie nechal spát.

Asi největším kladem alba je vynikající, elektrizující a zároveň až dojemně pohodová atmosféra. Je obtížné určit, zda na ní má větší zásluhy Peter Lipa, který si svým decentním showmanstvím a přívětivou komunikací s lidmi lehce získá obecenstvo hned po prvních minutách, či samotní návštěvníci Akropole, z nichž přímo sálá, že se ten večer opravdu přišli bavit a nikoli se jen stát součástí nějakého záznamu. Dokazují to jak pravidelným bouřlivým ohlasem, tak i vzorovou vokální spoluprací vždy, když jsou k ní vyzváni (nejvíce tento nápad zafunguje v písni "Caracas", kde publikum supluje ženský sbor).

Naopak jisté je, že bez Lipových věrných by celkový dojem z koncertu nedosahoval ani poloviční úrovně (byť Lipovu zpěvu ani scatování nelze vytknout vůbec nic). V momentě, kdy Michal Žáček rozdivočí svůj saxofon ("Raz do týždňa", "Maturantky"), Juraj Tatár si střihne zběsilé sólo na piano ("I Wanna Be Your Man") nebo když Michal Buntaj začne bušit do svých bicích tak, jako by nehrál čtyřmi, ale osmi končetinami ("Caracas", "I Wanna Be Your Man"), je koncert dokonale strhující. Velký kus práce jistě udělali také hosté: Ondřej Konrád bluesově rozezněl foukací harmoniku, nezkrotitelný Zdeněk Bína z Minut rozpumpoval náladu ostrým kytarovým jamem i pro něj typickým scatem a Jana Kirschner se postarala o líbezný, vlídný vokál, přičemž se navzdory svojí obvyklé výraznosti víceméně zdržela v pomyslném pozadí pozornosti. Toho večera se na pódiu Akropole zkrátka sešla výjimečná společnost.

Stejně jako je na vynikajícím koncertu takřka nemožné odskočit si mimo sál za účelem sebeakutnějšího ražení, také při poslechu "Live In Akropolis Prague" vás ani nenapadne užít tlačítka forward. Některé z písní mají komorní atmosféru ("Život ma neraz prehol cez koleno", "Prosperita"), jiné s vámi energicky cloumají, jako byste stáli přímo pod pódiem (rockovou kytarou Zdeňka Bíny zahuštěná "Málo"). Bavit vás budou jak coververze písní z pera Beatles, které s Beatles nemají společného skoro nic ("I Saw Her Standing There", pro Rolling Stones napsaná "I Wanna Be Your Man"), tak i věci, jež Lipa & Band zahrají co možná nejvěrněji svým studiovým vzorům ("Mám túžbu", "Prosperita"). A až deska dojede na samý konec, budete si vyčítat, že jste do Akropole toho večera nepřišli, i kdybyste 23. března 2005 měli sebelepší důvod zůstat doma. I kdybyste byli až z Beskyd a poslouchali techno.