Bruce Springsteen už patří dlouhou dobu k naprosté elitě amerického písničkářství. Směle jde zařadit do společnosti takových ikon jako Bob Dylan, Van Morrison, Paul Simon, Tom Waits stejně tak jako vedle legend country Jerryho Lee Lewise, Willieho Nelsona nebo Johnyho Cashe. Byl již také mnohokrát nazván nosičem pochodně rock'n'rollu a vydáván za jeho spasitele. Je vlastně živoucím důkazem, že hudební škatulky jsou jenom orientačním vodítkem a kvalitní interpret vždy překračuje hranice jednotlivých žánrových klišé. Od počátku kariéry do poloviny osmdesátých let vydával jeden klenot za druhým, což zhodnotili nejen nevyzpytatelní kritici, ale i posluchači. Jen dva roky po domácky nahrané dylanovské desce "Nebraska" vydal rock'n'rollové album s popovými ambicemi "Born In The USA", jehož se jenom ve Státech prodalo 15 milionů kusů. Bohužel kvůli neúplnému pochopení textu titulní písně ho někteří dodnes mají za jižanského patriota.

"Devils & Dust" je sice politická nahrávka, ale ne tím způsobem, jakým tomu bylo například u posledních Green Day, R.E.M. nebo dokonce Madonny. Přestože v poslední prezidentské volební kampani otevřeně podporoval Bushova protikandidáta Kerryho a je znám pro své liberální názory, postrádá nahrávka laciností zavánějící gesta, jimiž se dnešní politicky polarizovaná Amerika jenom hemží. I když to zní jako klišé, zůstává vždy především zastáncem prostých lidí, humanistou, ať už je doba jakákoli. Vždyť deska "The Ghost Of Tom Joad", která má společně s kultovní "Nebraskou" svými příběhy k aktuálnímu albu nejblíže, vyšla v době vlády demokrata Clintona, v době konjunktury, a i zde si Springsteen našel vyvrhely, které doba rozemlela, kteří nevyhovovali jejím konvencím.

Zatímco "Nebraska" byla plná štiplavé ironie, z níž byl cítit závan zoufalství a "The Ghost Of Tom Joad" působil občas skutečně dojmem folku ze záhrobí, v současné kolekci Springsteen nachází i odpovědi na životní mizérie. "Hrdinové mých příběhů jsou v nebezpečí, že ztratí svou duši. Zajímá mě, jak z toho ven," říká. A v každé písni jako by byl tento únikový plán načrtnutý. I zoufalejší pasáže skrývají vždy onu příslovečnou kapku naděje a občas i zaprší, jako v "Long Time Comin'", "Leah" nebo "All I'm Thinkin' About".

I hudebně jsou přítomny snad všechny Springsteenovy polohy, snad až na tu vyloženě rock'n'rollovou - chybí zvuk elektrické kytary. Písně jsou vždy vystavěny s důrazem na text vyprávěného příběhu a melodie jsou díky tomu poněkud rozostřené (obzvláště v porovnání s posledním albem "The Rising"), neubírá jim to ale nic z působivosti. Springsteen totiž moc dobře ví, jak zatočit s optikou. Ponuré momenty doprovází většinou jen kytara a omezený počet nástrojů. Nechybí ani typické mystické Twin Peaks syntezátorové plochy, tak známé třeba z "Philadelphie", jako ve výborné "Reno", jemná houslová souhra v "Silver Palomino" nebo nashvillský smyčcový orchestr v zavírací baladě o umrlci "Matamoros Banks". Světlejší okamžiky jsou pak podány náležitě energicky se šlapajícím bandem. Dokonalým spojením obou přístupů je gradující titulní skladba, jež album otevírá. Jediné, co mě při jejím poslechu napadne, je, že tady se děje cosi zásadního.

DVD strana dualdiscu nabízí zajímavý záznam akustického podání pěti skladeb s komentářem (záznam je natočený v interiéru zapomenutého domu dotvářejícím atmosféru) a celé album ve zvukovém formátu Dolby Digital 5.1 a PCM Stereo.

"Devils & Dust" dokazuje minimálně dvě věci - že talent se neztrácí (a když je o něj dobře postaráno, ještě uzraje) a že těžké časy jsou inspirující. Ačkoli pro poslech Springsteena byla vždy důležitá jistá dávka romantiky, jeho důraz na detail a vytříbený umělecký cit ho minimálně protentokrát posouvají na úroveň Kerouackova "Na cestě".