"Nenechám se utlouct školníma taškama!" reagovala jedna kamarádka na otázku, zda se chystá ve čtvrtek do Roxy. Faktem je, že ten večer byla převaha mladších ročníků sice značná, ale pár třicátníků by se jistě také našlo. Každopádně určitě ne tolik jako na legendárních U.K.Subs, kteří na stejném místě hráli před nějakým časem. Docela by mě zajímala reakce tohoto publika, kdyby před něj napochodovali veteráni stylu a spustili svůj dřevní punk. Pro tohle představení byly však rekvizity jasné: trika My Chemical Romance, Weezer, Funeral For A Friend, potítka s lebkami, oplackované kšiltovky, nagelované vlasy a tenisky DC.

The Airbags jsem naposledy viděl v paláci Akropolis, kde kamarádům z Clou křtili jejich debut "Postcards". Objevili se na podiu něco málo po osmé, a to v poněkud pozměněné sestavě. Místo Huberta, na kterého jsme zvyklí, se ke kytaře postavil Reeko ze Selfish. Hubert zatím stál u baru a bavil slečny. Na rozdíl od zmiňovaných Clou, je hudba The Airbags punkovější a více energická. Přeci jenom dvě kytary dělají své. Z chlapců čišela radost a nadšení z hraní, které rozdávali publiku a pozvolna připravovali půdu pro hvězdy večera. Vystoupení korunovali křtem nového EP "For All Of You Who Hold The Fire", u kterého asistoval Ingo, zpěvák Donots.

Kdyby existovala škatulka "kontaktní kapely ", Donots by tam rozhodně nemohli chybět. Na scénu naběhla pětice něco před devátou a bez okolků spustila svoji kytarovou smršť. Působili dojmem, jako by byli na vstřícných reakcích publika doslova závislí. Ingo si podával ruce s lidmi pod sebou, přitom stačil zpívat a ještě povzbuzoval jedince skákající z podia. Kytarista Guido, co chvíli s kytarou za krkem, pobíhal z jedné strany podia na druhou. Vzhledem k minimálním pauzám mezi skladbami se celý set proměnil v téměř kompaktní celek napěchovaný energií. Donots nejsou kapela, která by ve svých textech řešila nějaká zásadní témata, a už vůbec nevyzívají k revoluci jako spříznění Anti-Flag. Nikdo to po nich ani nechce. Hrají ostrý moderní punk, kterému nechybí potřebný drive, avšak ani melodie a chytlavý refrén. Skvěle se při tom baví a o to jim jde asi především. Pánové nastavili skoro dvacetiminutový přídavek, během kterého frontman odložil mikrofon a vydal se do kotle, kde ho rozskákané publikum nosilo na rukách. Odhozené bubeníkovy paličky, těsně před desátou, ukončily celou show.

Nebýt občasného zvukařova zaváhání, neměl koncert slabé místo. Jestliže je melodický punk na vzestupu, už teď se těším na ten vrchol. I za cenu toho, že pak bude logicky následovat pád. Napůl hluchý a s pískotem v uších jsem se vypravil k domovu. "We Got The Noise, So Here We Go, This Is Our Voise, This Is Our Show," jsem si prozpěvoval ještě v tramvaji.

Donots, The Airbags, Roxy, Praha, 20.10.2005

Fotogalerie: