Před několika lety jsem v jednom týdeníku četl rozhovor s Honzou P. Muchowem, ve kterém přirovnával hudbu k papíru. Na jeden se tisknou knihy, které si koupíte, přečtete a s radostí v srdci zařadíte do své knihovny. Těmi knihami se pak chlubíte známým, když zrovna přijdou na návštěvu. A pak je ten ostatní papír, do kterého se každé ráno nacvičeným pohybem ruky utřete a bez sebemenších výčitek svědomí ho pošlete po vodním tobogánu tam, kam patří. Velice se mi tohle přirovnání zalíbilo a vzpomněl jsem si na něj ve chvíli, kdy jsem poprvé vzal do ruky tento výběr. Řeknu to hned v úvodu a bez okolků: Až na několik výjimek máme co dělat s toaletním papírem té horší kvality. Upřímně řečeno, není mi úplně jasné, proč podobné výběry vlastně vycházejí. Jsou to vesměs skladby, které v současné době přežvykuje většina komerčních rádií a na které narazíte téměř všude, kam se jen vrtnete. Ať už jdete s rodinkou nakupovat do hypermarketu, nebo sedíte v nonstopu a čekáte na první ranní metro. Také by mě zajímalo, proč má kompilace označení 2005, když dvě skladby pocházejí z roku loňského. Nechce se mi věřit, že by vydavatelství neměla co nabídnout ze své letošní produkce. Nemá smysl věnovat pozornost všem zúčastněným, ale na některé bych přece jen rád upozornil.

Celou kompilaci otevírá "Líbej mě" od Kryštof. Přestože tuhle partu dvakrát nemusím, tady jsou zástupci toho lepšího, co na desce najdete. Je to pro ně typická, středoproudová věc s elektronickým základem a kytarovým riffem v pozadí. Hned po nich je živá "Svatá pravda" holčičího Divokýho Billa. Holčičího uvádím záměrně, neboť ve svém okolí nevím o jediném zástupci mužského pohlaví, který by byl jejich fanoušek. Každopádně při poslechu téhle věci jsem si představil skákající kotel pod podiem plný slečen školou povinných a na chvíli zalitoval, že jsem se nedal na dráhu rockera. Pořadové číslo devět má anglicky zpívající Saša Langošová a November 2nd. Skladba "Bitter Pill" pochází z jejich druhé aktuální desky "Little Miss Behavin' And The Troublemakers". Po čase tu je skupina, která se nesnaží za každou cenu znít novátorsky a hraje příjemný kytarový pop, který potěší. Shodou okolností mají společného kytaristu s Annou K, která tu je zastoupena skladbou "Jedem krajinou". Našlápnutá písnička se současným zvukem, na jaký jsme ostatně u Anny K z posledních desek zvyklí. Jediné, co ještě stojí za zmínku, je "Mažoretka" od Vypsané fiXy, která se sice od svého debutu "Brutální všechno" hudebně prakticky nikam neposunula, zní však daleko vyhraněji a přesvědčivěji. Opět tu nechybí zábavný text z pera zpěváka Márdiho.

Pak tu je sestava interpretů, na které bych s velkou chutí podal trestní oznámení za poškozování hudebního vkusu obyvatelstva. Do této kategorie rozhodně patří bývalá SuperStar Tomáš Savka. Slova jeho "Nebuď hloupá" mě ujistila v tom, že texty dnes může psát opravdu kdokoliv. Dalším skvostem je song "Život je video" Jany Fabiánové, při jejímž poslechu jsem se přesunul v čase, a to na diskotéku v tělocvičně na základní škole. Vzpomínám, že tenkrát se tam hrály hodně podobné věci. Složitost života se nám snaží přiblížit česko-ruský projekt Touch ve skladbě "Eta vsjo". Jejich laciný, kolovrátkový dance floor naznačuje, že to opravdu není žádná legrace.

Aby toho nebylo málo, tvůrci výběr obohatili o dva bonusy. Jedním z nich je Electrïck Mann s písní "Jahodové koláčky". V podstatě se jedná o českou odpověď na slovenské vtipálky Horkýže slíže. Text je plný vulgarismů a poetiky ze čtvrté cenové, stejně jako u jejich předlohy. Celou sbírku pak uzavírá známé obskurní seskupení Maxim Turbulenc s předělávkou, jak je ostatně u Maxíků zvykem, "Už troubějí na horách jeleni". Na vlastní tvorbu jejich invence zřejmě nestačí. Zde máme tu čest dokonce s "Hard Core Dance Mixem!".

Díky těm několika zábleskům, v jinak hodně temném tunelu, hodnotím desku čtyřmi body a ptám se: Proč se vynaložené prostředky neinvestovaly třeba na léčbu leukémie? Jistě by ve finále mělo radost víc lidí a pro vydavatelství by to byla mnohem lepší reklama.