Status Quo jsou na rockovém nebi již 40 let a jejich nová deska vás nezklame. Jsou to staří rockoví tygři, kteří vědí, jak dělat starý správný rock'n'roll. Těšte se na party, která začne hitovkou a pokračuje klasickým rytmem. Přičichnete ke country a skončíte lehounkou rockovou skladbou. "The Party Ain't Over Yet"!
6/10
Status Quo - The Party Ain't Over Yet
Skladby: The Party Ain't Over Yet, Gotta Get Up And Go, All That Counts Is Love, Familiar Blues, The Bubble, Belavista Man, Nevashooda, Velvet Train, Goodbye Baby, You Never Stop, Kick Me When I'm Down, Cupid Stupid, This Is Me
Celkový čas: 54:51
Vydavatel: Sony BMG
Na hudební scéně existují již čtyřicet let a za tuto dobu si získali přehršle stoupenců. Přečkali dobu, kdy měla rocková hudba útlum. Teď přišli, aby ukázali a potvrdili, že jsou stálou rockovou ikonou a že lidé je milují pro jejich um oprávněně. A nebo aby případně vyvrátili, jestli se do nich zakousl zub času a věk ovlivnil (nebo neovlivnil) jejich tvorbu. O kom že to mluvím? O
Status Quo!!! Během své dosavadní kariéry vydali okolo třiceti desek, vystoupili i v České republice a dnes jsou už jistou stálicí, ikonou. Lidé je mají rádi pro jejich stálost a neměnnost a jiní je právě pro toto nenávidí. Inu, posuďte sami, jak se vám album bude líbit, ať už patříte k jejich skalním fandům, neutrálním všeho-posluchačům, nebo zarytým odpůrcům...
Tak, party začíná! Všechny atributy na hitovku rockových rádií má skladba "The Party Ain't Over Yet". Uvede vás na večírek, kde se rozhodně nudit nebudete, pokud jste milovníky klasického rocku, sem tam mírně načichlého stylem country. Jmenovaná skladba má zpěvavé a chytlavé riffy, ale nenajdete žádné extrémní výkyvy v jejím motivu, prostě rock, stejně jako celé album. Následuje druhý kousek, "Gotta Get Up And Go". Mírně šmrnclé do country s neměnným rockovým rytmem. Skladba vás připraví na další, plynule navazující song "All That Counts Is Love". Dostala tu slovo i foukací harmonika, která celý dojem obohatí. Ne že by tam měla nějaká extra sóla, v podstatě opakuje jen jednu melodii a odpovídá kytaře. Téma změní až v pořadí čtvrtá skladba, "Familiar Blues", která má s rockem společný tak leda základ rytmu bicích. Název napovídá, jaká skladba asi bude. Trošku chytlavější a zajímavější mi přišel opus č. 6 "Belavista Man". Zpěv je různorodější, hlasivky si daly záležet. Skladba pochází z pera pánů Ricka Parfitta a Johna Rhino Edwardse a je jako kovboj vcházející do baru - má trošku těžší rytmus chůze, ale musíte si ho všimnout. Jenže zase se vracíme do stejně projetých folk-country-rockových kolejí songem "Nevashooda". Popojeďme dál až na "You Never Stop". Jasně rockové dílko, nechybí vůbec nic a posluchač nabývá dojmu, že rockoví tygři ukazují drápy a nikdy se nezastaví. Celé album uzavírá pomaláč "This Is Me"... No, je slyšet, že party se blíží ke konci, a nezbývá nic jiného, než shrnout všechny dojmy.
Album je to dobré, fanoušky klasického rocku určitě zaujme, ale to, že skladby jedou vesměs ve stejných, vyjetých kolejích, může některé unavit. Ovšem tento fakt nemůžeme skupině vytýkat, je to jejich styl a jim samotným vyhovuje dělat tento žánr. I když by to chtělo občas přehodit paličky nebo obohatit skadby o nějaký ten extrém, jsou to staří dobří
Status Quo.