LTJ Bukem, zakladatel labelu Good Looking a drum'n'bassový mág, se právě vrátil ze Spojených států, které objížděl s MC Conradem v rámci turné Progression Sessions. Po pár zastávkách v Evropě předvede své mixy už 21. října v pražském Veletržním paláci. Vystoupí v rámci noci Live In Prague, kterou pořádá D Smack U a Abaton Production.

Promo rozhovor s ním vypadá takto:

Jak vidíš budoucnost elektronické hudby?

Budoucnost scény je podle mého názoru jistá. Otázkou spíš je, jaká je budoucnost nezávislých undergroundových umělců, kteří rádi posouvají hudební hranice, a jak nalézt způsob, jak jejich hudbu dostat k lidem. Jediné, co momentálně zajímá velké společnosti, je bohužel okamžitý úspěch. Už to nefunguje jako v roce 1991, kdy společnosti podporovaly nové umělce a investovaly do nich hodně peněz. Teď je to na nás. My musíme vymyslet způsob, jakým dostat hudbu k lidem. Buď budeš dělat to, co tě uživí, nebo si najdeš cestu, jak přežít v existující struktuře.

Používáš k živému hraní nějaké nové technologie, nebo se držíš tradičního míchání vinylů?

Pořád hraji z vinylů, ale mixuji i věci, které ještě nebyly vydány. Ne že bych nesouhlasil s mixováním z vinylů nebo z cédéček nebo z čehokoliv jiného... Lidem to umožňuje prezentovat vlastní hudbu. Cédéčko dneska stojí jednu libru. Ale bohužel to na všech hudebních scénách včetně té drum'n'bassové snižuje kvalitu hudby, kterou si lidé přišli za peníze poslechnout.

Jak se tedy tváříš na nové formáty přenosu zvuku - populární mp3?

Lidé si mp3 posílají a podle mě to ukazuje na nedostatek respektu vůči tvůrcům. Někdo třeba stráví dva týdny ve studiu prací na nejlepším tracku, který kdy vytvořil. Věnoval tolik času tomu, aby ten track zněl čistě a skvěle na velké aparatuře, a pak to dá někomu ve formátu mp3. Track může mít řekněme 60 mega, kdežto empétrojka jenom 15 mega. Těch cca 40 mega zvuku, které zabraly dva týdny práce, jsou pryč. Já bych něčí hudbu takovým způsobem nikdy hrát nechtěl. Takže ne že bych s tím nesouhlasil, protože nové talenty se tak mohou dobře prezentovat... Ale já jsem člověk, který rád poslouchá vlastní hudbu v nejlepší možné kvalitě, které se dá na párty dosáhnout. Stále preferuji dva gramofony a vinyly.

V klubu ale nikdy nedocílíš takového zvuku jako ve studiu...

Všiml jsem si, že celá tahle cédéčková kultura způsobila, že když se občas vydám do klubu, tak už je tam dva gramofony prostě nezajímají. V klubech pro stovky až tisíce lidí vám postaví na pódium dva gramofony na takový stůl, jaký bych si dal tak maximálně na zahradu, abych na něm večeřel. Lidé už pomalu nevědí, jak sestavit gramofony tak, aby stály pevně a nevibrovaly. Když ještě nebyla cédéčka, museli jste mít gramofony postavené opravdu pevně, ale CD přehrávače můžete dát kamkoliv. Vibrace se už dávno neřeší a tím se ztrácí kvalita zvuku.