Je to těžké. To má jeden, lépe řečeno jedna kapela nápad jak hrom, složí dokonalou popovou skladbu, kterou obloží na albu nášupem dalších příjemných pop-rockových písniček, prorazí v éteru i obchodech. A posluchači i kritici snad čekají, že se to dá v pohodě zopakovat, navíc několikrát za sebou. Tak to kapela zkouší podle stejného receptu znovu a znovu a s každým dalším pokusem je výsledek slabší a slabší. A podle tohoto scénáře bohužel pokračují No Name rok od roku, desku od desky a novinka "Čím to je?!" je tudíž nejslabší nahrávkou, jakou vyslali do světa.

Fanoušci, nelekejte se, pořád je to ten příjemný kytarový popík, jen tentokrát zase o chlup více podpořený klavírem a také naživo hraným smyčcovým kvartetem, hostujícím ve čtyřech skladbách. Občas kytary zabouří trochu mohutněji, občas naopak píseň postavená na klavíru přináší melancholii. Nápady hudební jakž takž jsou, aranže vkusné, místy použitá bezpražcová basa skutečně excelentní. Trochu zamrzí občas ne úplně dobrý zvuk, zejména v ostřejších pasážích se zabaluje do nepěkné koule, ve které zaniká zpěv, ale dá se to přežít. Takže prsty na stole by si i s chutí zabubnovaly do rytmu a ústa se už už otevírají, aby si člověk trochu zabroukal se zpěvákem. A tady narazí na (nechť se nikdo neráčí urazit) průšvih. Texty na téhle desce jsou totiž tak špatné, že totálně pokazí vše, co by se na albu dalo pochválit.

Ta tam je schopnost mrazivé zkratky, metafory může metaforami nazvat jedině autor či spoluautor všech textů na albu Igor Timko a věřte, nebo ne, on tak činí: "Pýtal som sa listov stromov / ako dlho rastú / vraj tak dlho ako ľudia / ty tam a ja zas tu. / Dúfam, že ťa nevyplašia / moje metafory / myslím, že nikto iný / s tebou takto nehovoril." ("Stromy"). Tak co, jste vyplašeni? Pokud ne, čtěte dále, jistě se alespoň leknete, protože z Igora Timka se stal ke všemu ještě kazatel pravé morálky: "Keby každý chcel mať málo / toľko zázrakov by sa stalo / keby každý chcel mať trochu / boli by prázdne cely v lochu." ("Keby"); "Čím to je, čím to je / že mladí netúžia byť múdri / a ženy ukryté sú v púdri. / ... / Čím to je, čím to je / že neúspešní chcú piť z krvi tých / čo úspešne sú prví." (titulní "Čím to je?!"). Samozřejmě že i v popu lze zpívat o dobrém a zlém, o návratu k přírodě či stárnutí (hlavní náměty na desce), ale takové prvoplánové a plakátové zpracování působí v lepším případě hloupě, v horším směšně. A pokud k tomu přičtu spoustu technických textařských chyb, zejména klopotné rýmy a krátké, nepřízvučné slabiky na dlouhé noty, vychází z toho smutný fakt, že texty na desce zabíjejí i hudbu, protože je prakticky nelze nacpat do melodií, které by si někdo zapamatoval, nebo dokonce prozpěvoval. A to bývala vždy nejsilnější zbraň No Name.

Už Mozart tvrdíval při komponování oper, že text má sloužit hudbě a nikoliv naopak. Texty na nové desce No Name provádějí hudbě službu skutečně medvědí a výsledkem je nejhorší album, jaké jsem od těchto sympatických muzikantů slyšel. Tak doufám, že příště to chalani zkusí vzít za jiný konec.