Sice nevím, co bylo tou hlavní věcí, která vedla sourozence Corrovy k natočení téhle desky, hlavní ale je, že vznikla. Snad si konečně uvědomili, že cesta, na niž se vydali s deskou "In Blue" a následně i "Borrowed Heaven", nebyla zrovna ta nejlepší. Na "In Blue" pořád ještě cosi "corrovského" k zaslechnutí bylo, ale "Borrowed Heaven" už byla opravdu slepá ulice, odkud jediného úniku bylo udělat čelem vzad a vrátit se na začátek. Neberte to prosím tak, že "In Blue" a "Borrowed Heaven" nebyly dobré desky. Ony byly dobré (osobně mám pro spoustu písniček z nich obrovskou slabost), ale už se z nich pomalu vytrácelo to, co činilo Corrs výjimečné. Co se týče novinkového "Home", první důležitá zpráva je, že na albu najdete pouze irské lidovky a celkem tři coververze. Dále určitě stojí za zmínku, že většina alba byla nahrána živě ve studiu, a proto se některé skladby svým stylem hodně blíží nahrávce "Unplugged". S ní novou desku spojuje i jméno Mitchella Frooma, který jak "Unplugged", tak nyní i "Home" produkoval. Pokud však čekáte typické irské fidlovačky, tak vězte, že do každé písničky na albu vložili Corrs něco svého, a tak znějí možná trochu moderněji, než by se od lidovek čekalo.

Album otvírá "My Lagan Love", znějící díky jednoduchým klavírním vyhrávkám neuvěřitelně průzračně, a i když je následně převálcována dalšími písničkami, na úvod nemohla být zvolena lepší skladba. Druhá "Spancill Hill" nás opravdu zavede domů, do srdce Irska. Pomalá, klidná, s krásnou melodií, avšak stejně jako většina zdejších písniček upravená do stylu á la Corrs, který jí nesmírně sedí. Stejně tak je na tom následující "Peggy Gordon". Recept na výrobu písniček na tomto albu není nijak složitý. Corrs si nelámali hlavu s luxusními doplňky, v podstatě velmi jednoduše nahráli svoje oblíbené písničky tak, jak to umí, a s nástroji, na které umí (Jimova kytatra, Sharoniny housle, Andrejina píšťalka a bodhran Caroline jsou samozřejmostí, i když si na albu samozřejmě zahráli i jiní hudebníci), přičemž jim do toho občas vrzne BBC Concert Orchestra a je to. Osobně si myslím, že zvolili tu nejlepší možnou cestu, protože kdyby se snažili irské lidovky nějak vyumělkovat, zcela jistě by to neznělo přirozeně. Velkou radost určitě všem udělají dvě irské skladby. A tím irské teď myslím opravdu doslova, protože byly nazpívány v tradiční irštině. "Buachaill On Eirne", což by mělo znamenat něco jako "kluk z Irska", a především "Brid Og Ni Mhaille", v níž Andrea zpívá dobrou půlminutu čistě a capella, a můžete si tak kromě krás jejího hlasu vychutnat i všechny ty zvláštnosti irského jazyka. Za zmínku rozhodně stojí i dvě instrumentálky ("Old Hag" a "Haste To The Wedding"), které v sobě nesou energii "Toss The Feathers" z již zmiňovaného "Unplugged", avšak jsou ještě o kapku propracovanější.

Pokud jde o coververze, tak musím říct, že byly všechny zvoleny opravdu velmi dobře. V prvním případě jde o baladu sester McGarrigleových "Heart Like A Wheel", která je zde ještě krásnější než v původní verzi. Víceméně je založená na klavírním doprovodu a procítěného zpěvu a kdo Corrs trochu zná, tak ví moc dobře, že tenhle styl sedí Andreji snad nejvíc. Nemůže chybět tradiční "Old Town", jehož zdejší podoba sice s irskou hudbou nemá nic společného, ale přeci jen je to písnička, která Corrs provází už dlouhou dobu a nehledě na to, že i tato skladba získala díky nim hodně na kráse. A na závěr překvapení. Pokud vám zpěv v "Dimming Of The Day" bude připadat poněkud jiný, tak vězte, že hlas, který slyšíte, patří Sharon, která obvykle svým hlasem obstarává pouze doprovodné vokály. No a v nich tady pro změnu uslyšíte třetí sestru, Caroline. Sharon zde sice předvádí, že i ona má pěkný hlas (hlasová podobnost sester Corrových je evidentní) a zpívat umí, ale se svojí sestrou se přeci jen srovnávat nemůže.

Společně s "Unplugged" albem bych "Home" označil za to nejlepší, co kdy sestry s bratrem vydali. Z toho vyplývá, že jim očividně sedí živé nahrávání bez použití elektroniky stejně jako spolupráce s Mitchellem Froomem. Corrs jsou zpátky doma. Zapomeňte na "Summer Sunshine", "Would You Be Happier?" a jiné písničky, které sice byly fajn, ale neumožňovaly sourozencům ukázat, co v nich je. "Home" je poctivá deska, na níž je slyšet od prvního okamžiku, že do ní sourozenci dali celé své irské srdce.