"Hip hop je CNN ulice," prohlašoval vždy rapper Chuck D. Je-li tomu tak, pak Public Enemy jsou ranní i hlavní zprávy a komentované zpravodajství zároveň. Hiphopový tým kolem Chucka D posunul na přelomu 80. a 90. let hip hop o jeden velký vývojový krok vpřed. Díky radikální afrocentrické rétorice na sebe poutali pozornost médií, neméně revoluční hudební postupy jim zajistily nesmrtelnost. Skoro patnáct let poté, co se ocitli na uměleckém vrcholu, shrnuje jejich kariéru výběr "Power To The People And The Beats: Public Enemy's Greatest Hits". Dnešní Public Enemy jsou jen stínem jejich někdejší slávy, ale skladby jako "Bring The Noise" a "Rebel Without Pause" nezestárly ani o den.

Největší hity Public Enemy jsou na rozdíl od podobného hitového výběru z roku 2001 seřazeny chronologicky - od agresivního pouličního soundu přes politické agitky a sofistikovanější koláže Bomb Squad až po popovější věci z druhé poloviny 90. let, kdy se Chuck D snažil o návrat. Public Enemy byli vždy vnímáni jako politická kapela s radikálními texty, díky kterým si Chuck D získal spoustu příznivců i odpůrců. Public Enemy ale měli obrovskou výhodu v tom, že revoluční poetiku věčně naštvaného Chucka D a výborný rap kombinovali s futuristickými hudebními vizemi samplovacího týmu The Bomb Squad (často nedocenění Eric "Vietnam" Sadler a Hans Shocklee), kteří míchali hiphopové beaty se šílenými samply - zvuky ulice, fragmenty funkových skladeb, mikroscratchy, úryvky z politických projevů, prostě vším, co jim přišlo pod ruku, ale pořád zůstali pekelně funky. Otevřeli tak cestu k dalšímu vývoji hiphopových instrumentálek. Zvuk houkačky vám bude znít navždy jinak poté, co uslyšíte "Don't Believe The Hype".

"Power To The People And The Beats" samozřejmě archivuje klasické momenty v historii PE. Paranoidní "Black Steel In The Hour Of Chaos", Flavorův sólový výstup "911 Is A Joke", který dokazuje, že není jen rapový klaun, "Fight The Power" s hostujícím saxofonistou Brandfordem Marsalisem nebo agresivní "Shut Em Down" jsou ukázky přímo z hiphopových učebnic. PE měli navíc to štěstí, že je hned od začátku vzali pod ochranná křídla Def Jam a Rick Rubin, pro kterého byl hip hop novým stupněm hudebního vývoje a který se nebál originálního zvuku. Všechny ingredience dohromady se rovnají titulu: nejradikálnější a nejlepší hiphopová kapela přelomu 80. a 90. let a jedna z nejvlivnějších hudebních skupin vůbec. Ne nadarmo najdete "It Takes A Nation Of Millions To Hold Us Back" a "Fear Of The Black Planet" ve většině anket o nejlepší desky všech dob. Obě tato klasická alba mají na výběru po pěti skladbách, "Apocalypse 91... The Enemy Strikes Black" tři, dvě jsou z debutu "Yo! Bum Rush The Show!" a tři singly z méně významých desek včetně posledního velkého hitu "He Got Game" ze stejnojmenného soundtracku.

Chuck D disponoval opravdu silnou sestavou. Jeho sidekick, trochu střelený nahrávač Flavor Flav, DJ Terminator X, samplovací tým The Bomb Squad, taneční skupina The Security Of The First World nebo jejich vlastní tiskový mluvčí. Jeden čas do týmu patřil i ministr propagandy - kontroverzní muslimský myslitel Professor Griff, kterého ale Chuck D musel vyhodit kvůli antisemitským poznámkám. Tahla squadra vstoupila do hry pořádně syrovým albem "Yo! Bum Rush The Show" v roce 1987. Agresivní tracky "You're Gonna Get Yours" a "Public Enemy No. 1" daly s podobně naladěnými Boogie Down Production základ drsného rapu, dnešního hardcore. O rok později už PE přichází se svým prvním masterkusem "It Takes a Nation of Millions to Hold Us Back". Na následujícím "Fear Of A Black Planet" už vypustili své nejlepší sonické zbraně The Bomb Squad a vytvořili pro rappery zběsilou hudební koláž. "Apocalypse 91... The Enemy Strikes Black" dokončuje trilogii už s novým producentským týmem "The Imperial Grand Ministers Of Funk". Následující album "Muse Sick-N-Hour Mess Age" je poslední před tím, než Chuck D skupinu rozpustil. Vyšlo v době, kdy už naplno vládnul hédonistický gangsterský g-rap Dr. Dre a politická lamentace PE už byla z módy. I tak je "Give It Up" z této desky dodnes největším žebříčkovým úspěchem kapely. Skupina se pak vrátila v roce 1998 s "He Got Game", soundtrackem ke stejnojmennému basketbalovému filmu Spikea Leeho. Stejnojmenná skladba postavená na "For What It's Worth" písničkáře Buffalo Springfielda výběr uzavírá, následující dvě studiová alba už výběr opomíjí. A to pochopitelně včetně toho letošního "Rebirth Of A Nation", které vychází na nezávislé značce zcela mimo pozornost médií.

I když se hip hop zhruba od roku 1993 vyvíjel trochu jiným směrem, než naznačili Public Enemy třeba na "Apocalypse 1991", jejich význam rozhodně nepovadnul ani po personálních problémech v polovině 90. let a následujících nevýrazných deskách. "Power To The People And The Beats" je vyvážený výběr, ale pokud chcete poznat opravdovou sílu PE, pak rozhodně musíte mít jejich dvě přelomová alba "It Takes A Nation..." a "Fear Of A Black Planet". Pokud jste je neslyšeli, pak o hip hopu - při vší úctě - nevíte nic.