Nahoru po schodišti dolů band (NPSDB) každoročně pořádal tzv. "soustředění" v Kytlici na chalupě Marka Brodského, kde se vymýšlely nové písničky a "utužovaly" vztahy členů, kteří se znají už pěknou řádku let. Letos je vše trochu jinak: v září proběhlo první kapelové soustředění pozměněného Schodiště v Běchovicích u zpěváka Martina Krajíčka. Když jsme vešli na zahradu, pánové právě dozkoušeli jednu z novinek a sesedli se ke stolu plnému občerstvení. Vzduch provoněla nezbytná Krajíčkova dýmka a debata začala. Točila se hlavně kolem personální rošády, posledního alba "Mokrý prádlo" (koneckonců na nedaleké šňůře skutečně viselo), ale také kolem budoucnosti kapely. A propós, nová sestava Schodiště je následující: Martin "Doktor" Krajíček - kytara, zpěv, Vláďa "Cihla" Cihelka - saxofon, kytara, flétny, zpěv, Zdeněk "Drnk" Plášek - kytara, zpěv, Jaromír "Horymír" Linhart - klarinet, Míra "Vesmír" Klíma - akordeon, Vráťa "Vrtaak" Horčík - baskytara, zpěv, Radek Klučka - bicí.

Chápete desku "Mokrý prádlo" jako tzv. přelomovou?

Doktor: Jasně, definitivně se to "přelomilo". Už když jsme ji točili, bylo jasný, k čemu dojde. V podstatě jsme to měli naplánovaný. Jedna epocha prostě končí a druhá, doufejme, začíná.

To je skoro jako když spíš naposled s holkou a víš, že se s ní rozcházíš a už ji neuvidíš...

Doktor: Tohle byl takovej kultivovanej rozvod lidí, co jsou dlouho spolu. A jedou ještě kvůli dětem na poslední dovolenou. Takhle bych to charakterizoval.
Vrtaak: A ještě jsme stihli něco zplodit...

Repertoár alba už byl předem jasný?

Doktor: Byl, a byl taky prověřený koncertním vystupováním.

Takže byl prověřený i "provařený".

Doktor: Tak nějak.

V bookletu je text skladby "Vypustili rybník" škrtnutý a je tam připsáno - nenatáčet. Počítáte s ní do budoucna?

Vrtaak: Marek přinesl text a já na to udělal muziku, která ale byla jiná, než si k tomu textu představoval. Takže jsme ji neudělali. Nakonec si vymyslel takovej vtípek: na desku dal text, ale písničku na desce nenajdeš. Ale booklet je natolik ulítlej, že snad unese i tohle.

Ke grafice se ještě dostaneme. NPSDB nikdy neměl veselé texty hýřící optimismem. Nepřipadá vám ale nová deska smutná až moc?

Doktor: Marek prostě psal takový texty, jaký psal. Ale vím dobře, a snad to potvrdí i lidi, co na nás chodí, že na pódiu při Schodišti deprese nehrozí. Já pro jistotu dokonce někdy při uvádění písničky pronáším ironizující poznámky, abych obsah ještě odlehčil.

Promiň, ale mluvíme spíš o pocitech z desky, ne z koncertů...

Doktor: Jasně že samotnej poslech desky může přinášet jiný pocity než živý hraní. Ale taky si vzpomínám, jak jednou na festivalu v Českým Brodě ke mně přišel cizí kluk a povídá: "Hele, chci ti něco říct, jsem se rozešel s holkou, ale ta vaše pecka 'Zdrhám, zdrhám', co máte na desce, ta mi fakt pomohla."
Vesmír: Na "Mokrým prádle" je tý beznaděje, zmaru a jinejch neveselejch pocitů až dost, to je pravda. Jenže to taky znamená, že tyhle stavy umíme vystihnout a že se je nebojíme pojmenovat. A když navíc ty chmury odlehčíme muzikou, když se u toho Doktor předvádí a ksichtí, tak tím chceme vyjádřit, že se tomu dokážeme zasmát. Nebo dokonce vysmát. My se v depkách nevyžíváme. Takhle bych si přál, aby to posluchači chápali.

Písnička "Druhá míza" z vaší nové desky je o starším chlapíkovi, co je zamilovaný do dvacetileté holky. To je přímo ze života?

Vrtaak: Jaroušek jednou pronesl větu, že "dřív než první infarkt přišla druhá míza". A taková věta je perla, kterou je hřích nepoužít, to musíš uznat.
Doktor: Naše texty nejsou konkrétní příběhy konkrétních lidí, je to jen rozvinutí pocitů a obecně známejch zkušeností.

Doktore, zpěváci nemají moc rádi, když zpívají texty jiných autorů. Jak je to u tebe?

Doktor: Mně se naopak takovej přístup zamlouvá! Já si to vždycky přeberu po svým. Ne vždycky ale chápu myšlenku stejně jako autor. Kolikrát jsem se bavil s Markem o nějaký skladbě, kterou jsme třeba hráli dva roky, a s překvapením jsme oba zjistili, že se diametrálně rozcházíme v jejím pojetí. Něco jsem třeba chápal jako totální parodii a nakonec mi bylo řečeno, že je to smrtelně vážný téma.

Kromě Marka jsou na desce ještě jiní autoři textů. Třeba básníci J. H. Krchovský a Jiří Dědeček. Jak jste se k nim dostali?

Vrtaak: Marek občas přinesl, co ho zaujalo. Ale nedá se říct, že by to byli kámoši, žádný bližší vazby s nima nemáme. Třeba Milan Ohnisko je básník snad z Brna a Marek ho našel v nějakým almanachu...

A máte od autorů nějakou zpětnou vazbu?

Vrtaak: Máme zpětnej signál od Krchovskýho. Jednou jsme na jednom večírku, kde měl autorský čtení, zahráli skladbu s jeho textem. Tenkrát to byla naše novinka a on ještě nevěděl, že jsme ho použili a nějak se ho to dotklo nebo co. Je to písnička "Narážeje do lidí" a máme ji na "Mokrým prádle".
Vesmír: Já nevím, jak se k tomuhle postavit. Na jedný straně je slušnost o text požádat, na straně druhý autoři svou tvorbu vrhli do světa a musí počítat s tím, že ji budou lidi číst a taky s ní podle svýho nakládat.

To je takový lehce punkový přístup k věci. Nemáte s tím problémy?

Vrtaak: Ale my ty texty nekrademe, my autora vždycky přiznáme!
Doktor: No jistě, a navíc, pokud je autor v OSA, tak mu z toho jdou pěkný tantiémy!

No to rozhodně... Dohadujete se mezi sebou o textech?

Doktor: Nikdy jsme neměli potřebu hádat se nějak do krve. Když se objevil text, který se nám líbil, ale Marek ho nechtěl, tak přinesl jiný, taky dobrý.
Vesmír: Marek si před finalizací každý desky vypracoval dramaturgický plán, měl speciální desky, do kterých si řadil cedulky s názvama skladeb podle toho, jak měly jít za sebou. On o celkovým vyznění hodně přemejšlel.

Jak vlastně došlo ke spolupráci s Dušanem Vozárym na poslední desce?

Vrtaak: My zvažovali různý nabídky. Ale studio, kde míchá Dušan Vozáry, nám přišlo nejvíc v pohodě po stránce lidský i finanční. Věděli jsme, že tenhle člověk dělá jinou muziku, ale to nás právě zaujalo. Chtěli jsme "jiný uši", prostě někoho, kdo se s tím vypořádá po svým a udělá desce jinej zvuk, než měly ty předchozí.

A povedlo se?

Vrtaak: Na to je těžká odpověď. Zatím žádná naše deska neměla takový zvuk a náboj, jak Schodiště doopravdy zní a hraje na koncertech. Nejblíž týhle představě byla "Svinska Pržola".

Jaké z toho tedy plyne poučení?

Vesmír: Nějaká poučení jsou, ale ty si necháme pro sebe.

"Mokrý prádlo" má zajímavý booklet, něco jako počmáraný poznámkový blok.

Vrtaak: Je to Markův nápad. Grafický pojetí čehokoli v kapele byla vždycky jeho doména, jako výtvarník si to hodně hlídal. A my ostatní mu do toho ani nekecali.

Album vyšlo u Indies Records. Proč právě tohle vydavatelství? Vydávali jste i u Black Point...

Vrtaak: Black Point je v týhle zemi rozhodně nezastupitelný vydavatelství. Ale spolupráce s Oldou Šímou je taková... no, nebudu to rozmazávat. Indies nám nabídli jiný podmínky, kapela souhlasila, a tak nová deska vyšla v Brně. Dokonce jsme dostali i peníze na klip. Scénáristou a režisérem je Tomáš Hodan ze zlínské filmové školy.

Jakou písničku jste vybrali?

Vrtaak: "Ve čtyři ráno". Víc prozrazovat zatím nemá cenu. Podle toho, co se dělo při natáčení na place, to bude dost ujetý. Jsme opravdu zvědaví, co z toho vyleze.
Drnk:Ještě k těm Indies, jde i o to posunout se o chlup dál. Hrajeme už docela dlouho a v řadě věcí to bylo furt stejný, myslím stejně beznadějný. Hraješ dvacet let a šatny jsou pořád stejně špatný, aparáty taky... Větší firma může zlepšit propagaci, zařídit lepší podmínky...
Vesmír: Ideální by bylo protlačit Schodiště skrze větší vydavatelství víc do rádií. Třeba pražský Radio 1 je skvělý, ale my bysme potřebovali i na regionální stanice, aby nás slyšeli po celý republice. Jenže dostat se na playlisty je těžší, než jsme mysleli.
Vrtaak: Ty si nevzpomínáš, jak nám jeden dramaturg z rádia vysvětloval, že máme nepřátelský texty? Akorát neřekl proti čemu nebo proti komu...
Vesmír: No jasně, taky má ale svým způsobem pravdu. Prostě komerční rádia nenasadí muziku, která se něčím vymyká, aby to náhodou někoho nešokovalo a neklesla poslechovost. A firmám, co tam pouští svý reklamy, jde právě o ty posluchače. Takže věty jako "cejtim se jak vytahaná nohavice sepranýho jégru" málokterej dramaturg zkousne.
Vrtaak: Je to trochu patová situace. Tím ale nechci říct, že bysme s tím nechtěli něco udělat. Něco zkusíme.
Drnk: Zahulíme a uvidíme.
Vesmír: No nazdar.

Můžete být přeci jenom trochu konkrétnější v těch nových plánech?

Vrtaak: Do konce roku chceme udělat maxisingl, takovou ochutnávku nových skladeb, aby lidi věděli, že žijeme, že poslední deskou NPSDB nic neskončilo, ba právě naopak.

Nemůžeme se nezeptat na personální změny... Takže jistě nečekaná otázka. Jak to bylo doopravdy?

Vrtaak: Bylo nebylo... Prostě existovaly jistý vnitřní pnutí, který nechci pitvat. Tak jsme se dohodli, že natočíme desku, dojedeme koncerty a dnem křtu ukončíme NPSDB. První vlastně oznámil odchod Jaroušek. Kromě nás hrál i s Třema sestrama a logicky nestíhal. A protože finanční podmínky u Sester jsou trochu jinde a Martin fakt potřeboval pravidelnější přísun peněz, je logický, pro koho se nakonec rozhodnul. Ale našel za sebe náhradu, Jaromíra - Horymíra. Marek Brodský je jiná story. Marka jsme vzali za slovo, když několik let hlásal, abysme si našli někoho mladšího, že je ze všeho unavenej... Takže když Zdenda objevil Radka Klučku, neváhali jsme a hodili mu lano.
Vesmír: Já byl taky rozhodnutej vypadnout, už mi hrabalo z těch zaprděnejch tranzitů a zdrhání z práce, no ale pak jsem hodil zpátečku. Ještě jsem zvědavej, jak budou fungovat nový písničky. A taky beru Schodiště trochu jako jinou kapelu, jinde než v NPSDB jsem nikdy nehrál a nová rytmika je pro mě nová zkušenost. A co se personálních změn týče, já tvrdím, že NPSDB je Markovo dítě, a to dítě dospělo a má svý vlastní názory. Někdy stejný, někdy jiný než jeho otec, ale tak to prostě je. A rozhádat se do krve by mi přišlo šílený a nesmyslný. Každej z nás měl za ty dlouhý léta svý dny, kdy byl na facky, a nikdo nemá právo se teď pasovat na nějakýho vítěze nebo něco takovýho. Prostě je to kultivovanej rozchod a tečka.

Proč jste ale změnili i název?

Vrtaak: Marek má na původní název copyright. Ale my to neřešíme, dlouhej název byl stejně často zkracovanej na NPSDB. A jednou nás někde dokonce z legrace napsali jako NSDAP.
Doktor: Prostě jsme Schodiště. Ten předlouhej název měl význam ve svý době, v 80. letech, alternativní kapely si dávaly dlouhý názvy jako parodii na diskotékový soubory typu Frankie Goes To Hollywood...
Drnk: A taky je výhoda v tom, že se jedno slovo v pohodě vejde na plakát.

Marek obstarával texty. Kdo se toho teď ujme?

Vrtaak: V tomhle směru se plně angažuje Míra (Vesmír - pozn. aut.), něco už měl na minulý desce a teď tady na soustředění vytáhnul nový texty.
Vesmír: Mě to těší, že mám důvěru, proč to nepřiznat, ale píšu trochu jinak. Marek měl větší drsárny, až tak to já necejtím, takže to bude odlehčený, někdy i přislazený, prostě uvidíme, co kapela zkousne. A co půjde Doktorovi do pusy, aby mu to lidi věřili.

Právě jste v Běchovicích na soustředění. Tady i zkoušíte?

Vrtaak: Ne, normálně zkoušíme ve Stodůlkách, ale už víme, že když pracujeme na novinkách, vyplatí se změna prostředí. Je daleko přínosnější bejt dýl na jednom místě spolu, než se přihnat do zkušebny a tam dvě hodiny něco šmrdlat.
Doktor: Tradičně jsme jezdívali k Markovi na chalupu do Kytlice. Já vždycky vstal v půl osmý, sednul na kolo a dal čtyřicet, padesát kiláků. Akorát mi to vyšlo na snídani, rohlíčky už byly připravený... Před obědem začala zkouška. Třeba vznikne podobná tradice i tady.
Vesmír: Rodinnej catering je tady v Běchovicích u Krajíčků dokonalej. Řeknu slovo kafe a už se nese na tácu i s konvičkou mlíka a cukřenkou. Neuvěřitelný.

V některých rozhovorech s vámi je zmiňována také problematika vypalování CD. Zdá se, že jste pro. Je to názor celé kapely?

Vrtaak: Podle mě je vypalování úžasná věc. Když to vezmu z pozice muzikanta - jeden člověk si koupí originál a ostatní pálí a pálí a rozšiřují povědomí o kapele dál a dál. A pak je na koncertě plno! Není to krása? Takže, prosím, palte!
Vesmír: Fuj, žádný pálení! Jsem ultrakonzervativní odpůrce! Přece i Schodiště se dá dávno koupit na jistém internetovém hudebním vydavatelství za pár korun. I když je to, přiznávám, trochu pokrytecký, co tady prohlašuju. Kdo nemá doma na compu nějakej lehce nabytej prográmek, že...

Děkujeme za rozhovor.