The Walkabouts mají v Česku početnou posluchačskou základnu. A to přesto, že se nejedná o žádnou na trendech surfující kapelu. Ačkoliv jsou vřele přijímáni především posluchači Tindersticks či různých odnoží početné rodiny "berlínských Australanů", je jejich hudba navýsost osobitá. Jádro kapely tvoří Chris Eckman a charismatická Carla Torgerson, přičemž oba se dělí o zpěv, hru na kytary i skladatelství. The Walkabouts vystoupí v pondělí 5. září v pražském Paláci Akropolis, což byl dobrý důvod, zeptat se emailem na několik otázek. Odpovídal Chris Eckman.

Z vašeho posledního alba "Acetylene" cítím hodně navztekanosti. Úvodní skladba "Fuck Your Fear" mi připadá jako přímá reakce na náladu ve Státech po 11. září. Je to tak?

Je to přímo zakořeněno v kocovině po 11. září. Jakkoliv byl ten den strašlivou tragédií, nespočet jiných tragédií bylo ve jménu onoho dne způsobeno. Všichni jsme se dostali do stadia, kdy už jsme zkrátka nemohli zůstat potichu. I kdyby nás to mělo stát zdravý rozum, museli jsme nechat ten vztek a frustrace, které jsme zakoušeli, najít svůj hlas.

Můžete prozradit něco o samotném procesu vašeho skládání? Přicházíte do studia s hotovými texty a melodiemi, aby je kapela jen nahrála? (Na poslední desce je Chris podepsán jakožto výhradní skladatel, pozn. aut.)

Různá alba vyžadují různé přístupy. Než jsem přinesl písně z posledního alba kapele, byly už zcela zkomponovány. Ale nikdy nikomu neříkám, co má přesně hrát. Přistupují ke svým příspěvkům s vlastními názory. Toto album jsme především my, kterak hrajeme dohromady v místnosti a vytváříme velmi sevřený a ostrý zvuk.

Co nakonec rozhoduje o tom, zda budete zpívat danou píseň vy nebo Carla?

Necháváme samotné písně, aby nám řekly, co máme dělat. Sledujeme, jak nám slova sedí do úst.

Co vás vede k tomu natáčet sólovky nebo vydávat desky jen pod hlavičkou "Chris And Carla"? Jsou zkrátka nějaké věci, které si v rámci Walkabouts nemůžete dovolit nebo jde o nějaký druh odpočinku?

Nejsem si jistý, zda je to otázka toho, jestli některé věci kapela dělat může nebo ne. Je to spíš více o příjmání odpovědnosti. Když se jedná o sólový projekt, není tu nikdo další, komu musíte odpovídat. Ať už je to dobře nebo ne. Pro mne, a myslím, že pro Carlu také, to byla cesta jak růst, cesta k rozvinutí více osobnějších hudebních dovedností.

Jste stále pod relativně malým labelem (Glitterhouse). Zvažovali jste někdy přechod pod křídla větší společnosti, abyste mohli oslovit širší publikum? Například v Česku je teď skoro nemožné sehnat vaše desky, pominu-li internet, samozřejmě.

Byly jsme pod velkým labelem, Virgin, v letech 1996 až 1998. To pro nás ale moc dobře nefungovalo. Začalo to všechno být velmi nesrozumitelné a napjaté a opravdu jsme přivítali možnost vrátit se zase k menší společnosti. Zjistili jsme, že malé labely jako Glitterhouse mají svá omezení, ale také zároveň poskytují možnost dělat si umělecky cokoliv nás napadne. V tuto chvíli je to v našich hudebních životech ta nejdůležitější věc.

Máte nějakou oblíbenou mladou kapelu z oné laviny, které se někdy říká "nová rocková vlna". Nebo vás to vůbec nezajímá?

Právě ted' je mou nejoblíbenější skupinou LCD Soundsystem a ti jsou myslím na scéně docela noví. Do jisté míry se snažím držet krok s tím co se děje, ale většina toho, co slyším, zní jako kapely z raných osmdesátek, které jsem miloval, ale chybí jim ona vášeň nebo politické zaujetí.

Zajímá vás nějaká moderní elektronika? Hugo Race (stájový kolega The Walkabouts, poz. aut.) používá na svých posledních nahrávkách elektroniky docela dost a mně se vždy zdálo, že by vám také slušela.

Elektronická hudba mě zajímá velice! Spolupracoval jsem s Richardem Dorfmeisterem na jeho projektu Tosca a také jsem udělal několik postranních projektů, ve kterých jsem použil elektroniku dost znatelně. Ve skutečnosti jsem si už pěkně dlouho nekoupil kytaru, jenom analogové syntetizátory!

Je pro vás důvod být ve Walkabouts stále stejný jako v počátcích?

Už ani přesně nevím, jaký důvod to vlastně byl, kromě toho, že jsme byl velicí fandové hudby. A to se nezměnilo.

Je to pořád to samé vzrušení vylézt na pódium každý večer a po dvaceti letech hrát znovu všechny ty písně dokola? Máte nějakou radu, jak si pro sebe vše udržet čerstvé?

Děláme to tak, že zkrátka nehrajeme dokola neustále ty samé písně. Na tomto novém turné hrajeme například celé nové album. Vydržíme to všechno dělat pouze v momentě, když zůstaneme v současnosti. Nemáme zájem na tom být revivalovou kapelou.

Co vás vedlo k tomu prodávat "oficiální bootlegy"? Vadí vám, když si fanoušci nahrávají vaše koncerty na minidisky, a pak si je mezi sebou vyměňují?

Oficiální bootlegy jsou čistě komerčním podnikem. Pomáhají nám financovat turné. Co se týče nahrávání koncertů, jen nahrávejte, podporujeme to.

Zdá se mi, že máte s českým publikem zvlášť dobrý vztah. Je evropské obecenstvo stále tolik odlišné od toho, které máte ve Státech?

Je větší z jednoho důvodu... měli jsme to štěstí, že jsme mohli za všechna ta léta hrát po Evropě v tolika různých zemích, pro spoustu různých lidí. Nikdy by mě nenapadlo, že v tom budeme pokračovat i po dvaceti letech.