Goldfrapp s každou deskou dělají malinký krůček k tomu, aby byla rozpletena zapeklitá otázka vkusu divoženky Alison Goldfrapp. Will Gregory je právoplatným členem dua, ale místy to působí, jako by spíš hrál pouze druhé housle a vše bylo nalajnováno tím, čím se právě Alison nadchnula. Stačí nakouknout do video archivu na oficiálních stránkách Goldfrapp a skoro hned vám bude jasné, jak je tato dáma extravagantním živlem, který jen tak neukočírujete, a její navenek působící nesmělost je jen matoucí maskou. Každá deska Goldfrapp byla určitou vizí a ani u nového kousku v diskografii "Supernature" tomu není jinak. "Felt Mountain" bylo scénicky výpravným vyprávěním o emocích, které právě cloumaly osobností Alison. Dvojka "Black Cherry" byla ústupem k retro nádechům plných parodií na sexistické provokace a úchylnosti ve videoklipech a na obalech cédéček. I přes tuto roztříštěnost osobnosti mělo každé album svůj celistvý koncept. "Supernature" je logickým pokračovatelem započaté cesty a Alison v šortkách ozdobených pestrobarevnými pavími oky z vnitřku bookletu je stále sexy, kolik té holce vlastně je? Ve víru analogových zvuků ukuchtili Alison a Will snadno stravitelný diskotékový elixír sedmdesátek a osmdesátek. Gary Numan, Giorgio Moroder nebo Blondie byli vstupními iniciátory toho, pro co teď Alison žije a čím se baví.

Pilotním singlem se stala taškařice "Ooh La La", v které se setkávají původní nápady s retro pohlcením. Hned úvodní basová linka napoví, že tento song je skoro okopírovaným pokračováním "Strict Machine" a nebýt jiného textu a trocha zvuků a la T. Rex mohlo dojít k snadné záměně. Na jednom anglickém webu byla objevena i definující formulka "Supernature": electroglamdancechilloutpop - z každého stylu tu trochu doopravdy naleznete. Podle podobné electro-glamové formulky je natočena i následující "Lovely 2 C U". Oproti předchozím deskám už Goldfrapp nejsou tolik originální a jaksi jedou v zaběhnuté mašinérii. Asi nejvíce je to znát na pomalejší "You Never Know" - ta připomíná dílko jako vypadlé z oka "Felt Mountain", jen bylo změněno finální balení, aby lépe zapadlo do stylu "Supernature".

Třetí počin je napěchován jasně čitelnými hitovkami, které v dnešní smršti rádiové všehochuti mají šanci na úspěch, což asi bylo i záměrem. "Ride A White Horse" je vydařenou discohrátkou, která avizuje teprve blížící se trefy do černého. Těmi jsou vydařené "Fly Me Away", synteticky sférická "Koko" nebo závěrečná "Number 1", z těchto tipů měl vzejít pilotní singl. Pokud jste spíše obdivovali něžné, krásné a pomalé písně s magickým hlasem Alison, i na vás je pamatováno. "Let It Take You" a hlavně smyčci pompézně prošívaná "Time Out From The World" působí až mrazivým dojmem z této gradující nadpozemské nádhery. Naopak až groteskním kukučem působí svižná "Satin Chic", jejíž hlavní melodie hraná na klavír připomíná onu hudební kulisu němých grotesek nebo cirkusových čísel k pobavení.

"Supernature" je lehce stravitelná zábava, na které se Alison vyhrabala ze svých temnějších nálad a depresí. I když některé skladby působí naoko vesele, tak nečekejte, že z tohoto bludného kruhu smutných nálad Alison vystoupila snadno jako z nějaké pohádkové říše, kde vše končí dobře. Je to opět jasná mystifikace a pravda je schována kdesi u opraváře kolotoče s houpacími koňmi, kteří hopsají do rytmu "Ooh La La". Goldfrapp nezklamali, i když už nejsou tolik vážní a originální. A pokud onoho opraváře najdete, možná získáte prémiový osmý bod a jako bonus dostanete duhového plyšáka.