Když před deseti lety vydala tehdy v podstatě mladičká Alanis Morissette své debutové (tedy ne-teenagerské...) album, rozhodně nemohla tušit, že se zrovna "Jagged Little Pill" stane jednou z nejprodávanějších desek v historii a zároveň jejím největším a pravděpodobně i nepřekonatelným komerčním úspěchem. Ale stalo se. Na letošní desetileté narozeniny se rozhodla desku připomenout v akustické podobě, a tak spatřila světlo světa nahrávka "Jagged Little Pill Acoustic". Vzhledem k tomu, že původní deska je dodnes v hudební sféře pojmem, není divu, že jsme se na musicserveru pustili do makrorecenze. Pavel Parikrupa v hlavní recenzi z akustických verzí slavných písniček nebyl zrovna nadšen, album ohodnotil pouze šesti body a bohužel malé nadšení sdílela i většina účastníků hromadné recenze. Však čtěte sami...

Lukáš Franz - 5/10

To zase jednou bude spekulací, proč se kanadská písničkářka Alanis Morissette rozhodla nahrát své nejlepší album znova. Akusticky samozřejmě. Pro peníze nebo to bere jako odrazový můstek zpátky ke hvězdám. Tím nechci říct, že by snad hvězda Alanis vyhasla, ale s její zářivostí to bývalo lepší, není-liž pravda? Každopádně chci říct, že mně osobně je to šumák, proč to udělala. Zajímá mě jenom výsledek. A ten je... ehm... je to prostě akustika. Jde o to, co od toho čekáte. Osobně bych nedoporučoval brát si tuhle desku do auta. Mohlo by se stát, že vás AA (Akustická Alanis) uspí a vy se stanete další položkou v nepopulární černé kronice. K obědu, ke psaní i ke spaní je tahle deska jako stvořená! Budete si pohupovat hlavou nebo podupávat nožkou, ale to je asi tak všechno. Žádné překvapení, žádná šťáva. Prostě taková příjemná kulisa. Což není zrovna dvakrát velká pochvala, ale co se dá dělat. Originál je originál. Sorry Alanis, ale nejsem si jistý, jestli se po téhle makrorecenzi k "Jagged Little Pill Acoustic" ještě někdy vrátím.

Ondřej Ručka - 5/10

Vezměte si starou dobrou frackovitost "devadesátek". Vezměte si je jedno z nejvýznamnějších alb té doby - "Jagged Little Pill" od Alanis Morissette. To všechno prožeňte červí dírou v čase a snad i prostoru = přidejte deset let. Pak to tu máte jako na talíři. Z původní desky, ze které koukal život, drzost, názor a sakra zvuk zbyly trosky. Někdo (Alanis a producent Glen Ballard) vzal "Jagged Little Pill", vyrval té desce koule a nechal ji napospas času vyhnít. Z celé věci pak vznikla vyměklá folkovka v podobě nové akustické verze. Kytary bez elektriky, orchestry, ukňouraný hlas Alanis... Někdo to označí za vyzrálou verzi, já ovšem za umělohmotnou vykrádačku. O to smutnější, že se na ní podílela sama autorka tohoto (takřka epicky) zásadního počinu minulé dekády. Nezbylo nic, než dospělý (čti nudný) a vyčpelý folk. Nic o co byste museli stát. Škoda času, peněz za pronájem studia a výplatu muzikantům a hlavně vašich poctivě vydělaných kováků. Tohle je jen pokus, jak je z vás ošemetně vyloudit, s tím počítejte a nenechte se tím ošálit. Vydejte je na něco lepšího. Třebas na originál.

Radek Londin - 5/10

Je tomu už deset let, co album "Jagged Little Pill" katapultovalo neznámou Kanaďanku Alanis Morissette a do té doby ne zcela uznávaného producenta Glena Ballarda do hvězdných výšin a stalo se nejúspěšnějším hudebním debutem v dějínách. Alanis ho přes úpornou snahu nikdy nepřekonala, a tak si s Glenem řekli, že si zavzpomínají, a to ve stejném studiu, v jakém bylo nahráno původní album. Až doteď pěkný příběh, ke kterému pasuje i vzkaz fanouškům (a co si budeme povídat, také kritikům) o tom, že Alanis skutečně dospěla. Teenageři mají přece svoji rebelku Avril Lavigne; Alanis je pro ně stejně zbytečně komplikovaná. I její výraz na obalech je s každým dalším albem jaksi moudřejší, vyrovnanější. Skutečnost je ale taková, že album bylo původně nahráno pro prodej v rámci sítě kaváren Starbucks, což už mi samo o sobě do úst vkládá myšlenku o účelnosti celého projektu. Na původní nahrávce byl úžasný právě moment překvapení. Najednou tu byla ta "nasraná holka" s takovou kupou silných písní. Byl to pop, ale přesto se málokterý intoš cítil jeho poslechem pohoršen. Právě ono "tady a teď" tomuto profesionálně odvedenému, uhlazenému a často i dost unylému remaku chybí. Písně to jsou stále sakra silné, ale že by jim přidaly "kávové remixy" něco nového, to si nemyslím. Příjemné, asi jako ona satelitní rádia hrající jako kulisa ve vaší oblíbené stylové hospůdce či kavárničce.

Honza Balušek - 6/10

Narozdíl od mnohých jiných nepokládám původní "Jagged Little Pill" za nejlepší desku, kterou kdy Alanis Morissette vydala. Ano, obsahuje spoustu skvělých skladeb, několik velkých hitů, jaké se jí už pravděpodobně nepodaří zopakovat, ale jako celek se mi třeba víc líbí i bonusové cédéčko k DVD "Feast On Scraps". Přesto jsem čekal, že akustická verze "JLP" se mi bude velmi líbit, protože akustické nahrávky mám jinak velmi rád. Bohužel se tak nestalo. Možná kdyby to byla akustická deska s největšími hity, mělo by to smysl, ale předělávat do odpojeného hávu řadovou desku se Alanis zrovna nevyplatilo. Z unikátní nahrávky se najednou stala pohodová popina pro odpolední čaj, která vás z přijemného poklimbávání nevyruší vůbec ničím. Je to moc pěkné, hezky se to poslouchá, ale pocit, že originál je v úplně jiné lize, jen tak nevymizí. A zatímco můj tajný sen je slyšet "You Oughta Know" v radikálně přitvrzené verzi, zde je zpomalená a vyklidněná, což je přesný opak. Škoda toho, škoda celé desky.

David Věžník - 6/10

Rozdíl mezi rockerem a popařem může být také v tom, že když chce popař změnu, vydá album remixů. Když chce změnu rocker, vydá akustické album. Společné je to, že ne vždy se tento krok povede a že snad vždy jsou na takovém jiném albu silná i slabá místa. Tak jako u Alanis. To je mimochodem rockerka, takže ta jinakost spočívá v podobě akustické verze jejího debutu. A je s ním pěkný kříž. Spousta lidí říká o "Jagged Little Pill", že to je její nejlepší deska (i když alespoň v jednotlivostech je nepřekonatelnou "That I Would Be Good" ze "Supposed..."), její akustickou podobu však stráví málokdo. Rocker bez boosteru je totiž poloviční rocker. Všechny písně ztrátou elektrické kytary přišly o kus své podstaty. Někdy se tak ale našlo i cosi jiného, co jim naopak dává nový rozměr. Taková "You Oughta Know" přišla skutečně o naštvanost, akustika však odhalila nečekaná zákoutí něhy. Co na tom, že to naprosto nesouzní s textem, hudebně a aranžérsky jde o jednu z nejlepších věcí desky. Škoda že se tohle nestalo u většiny písní, ale jen u menšiny. Člověk poslouchá ty notorické melodie, prozpěvuje si je, ale jakmile deska skončí, pamatuje si jen málo momentů. Alanis sice tvrdí, že tohle je ono, takhle to mělo znít, zpívá jí to pěkně (takové to hýkání, které k obludné dokonalosti dotáhla Shakira, se u Alanis dá snést a netrhá uši), zvuk je příjemný, cédéčko je multimediální, celé je to fajn, ale na víc než na šest to není.

Ondřej Pravda- 7/10

Na úvod nechme bez velkého pitvání důvody, které vedly firmu a následně/předtím Alanis Morissette a Glena Ballarda k docela nezvyklému počinu nahrát znovu celou desku "akusticky". Na mysl se deroucí obvinění z honění prachů docela nabourává (a přitom nevylučuje, určitě ne u firmy) upřímně znějící komentář Alanis v bookletu i videu. S hudbou samotnou je to jednoduché. Potvrdily se obavy/předsudky/očekávání, které logicky, z principu vzniku, měl v hlavě asi leckdo. Písničky, které se Alanis podařilo na její "debut" napsat, jsou velmi, velmi povedené, takže akustičtější aranžmá jim ublížit nemohlo. Místy se k citově tak "aktivistickým" písničkám možná i hodí víc než originální, ale celkově postrádá deska kouzlo dynamiky původních verzí, kdy rockující písnička přešla do klidnějších poloh a naopak (za všechny "Ironic"). K naštvanosti a otevřenosti se prostě někdy nabroušenější kytary hodí, samotný expresívní zpěv to nezachrání, i když to Alanis zpívá perfektně. A tak se přes slušnou kvalitu desky při poslechu pořád nemohu zbavit základní výhrady. Zkoumání drobných změn harmonií a melodií je pro nimraly, ostatní, co pamatují originál jako já, by přivítali jeho reedici s touhle deskou nebo živákem s nimi jako bonusem. To by záměru oslavy skladeb slušelo víc. Takhle přes všechnu akustičnost jde o docela uměle nastavovanou kaši, což si ty písničky nezaslouží. Je to akademická debata, ale nebýt originálu, deska by měla aspoň o bodík víc, jsou to fakt silné skladby.

Luboš Kreč - 7/10

Téhle desky jsem se opravdu bál. Mám Alanis Morissette rád a v podvědomí mi tepal trpaslík negativista, že to bude slabota, jaký to prý má vlastně smysl vydávat jednu a tutéž desku dvakrát, byť s jiným aranžmá. Ruku na srdce, jeho připomínky nebyly ani trochu scestné, naopak jsem si dokázal představit, že se s řadou z nich tak nějak skamarádím. Naštěstí všechno dopadlo jinak. Ono totiž "Jagged Little Pill Acoustic" není vůbec špatné a jeden by skoro řekl, že je až lepší než originál. Poznat pecky "You Oughta Know", "You Learn" či "Head Over Feet" sice lze, ale kanadská diva z nich dokázala vykouzlit svébytné kousky, které rozhodně nepodlehnou nánosům prachu. Většina písní má klidnější atmosféru, Alanis si nepatrně také pohrála s melodiemi, tu či onde přidala nějaký ten tón k dobru. Zatímco "Ironic" je věrnou kopií původního megahitu, ostatní tracky se čvachtají ve vlastních plínkách a spokojeně si rostou. Alanis Morissette deskou jedině potvrdila, že "Jagged Little Pill" bylo nejen její nejlepší album, ale že to bylo jedno z nejlepších alb, která se ve své době zrodila. Normálně by to byla osmička, ale jelikož obchodní aspekt z toho přeci jen kouká víc než běžně, budou se zainteresovaní muset spokojit se sedmičkou.

Radek Antl - 7/10

Kdyby Da Vinci namaloval druhou Monu Lisu, řekněme tu samou, akorát v tmavě modré, sklidila by stejný obdiv jako ta z Louvru? A co kdyby Michelangelo vytesal ještě jednu sochu Davida, jen vypodobněného v jiné pozici - chodily by na ni zírat stejné zástupy lidí, jako na tu v dell'Academia? Ona díla by mohla být propracovanější, krásnější, mohli bychom se kochat, jak to a to místo oproti jiným najednou vyniklo, originál je ovšem lidu stejně tak nějak vzácnější. Co s dalšími adaptacemi? Co s další "Jagged Little Pill"? A hlavně, co to Alanis napadlo, když se rozhodla dřít se s již vydřeným materiálem? Snad nám chtěla ukázat, jak za těch deset let vyspěla. Což ale začnu psát již vydanou knihu, jen aby bylo znát, jak se mi zlepšil sloh? "Jagged Little Pill Acoustic" rozhodně není špatná deska, akustické pojetí jednotlivým kusům na hitovosti nijak neubralo a některé z nich dokonce zní mnohem lépe než jejich původní verze (za všechny mrazivá "You Oughta Know", jazzová "Mary Jane" či "Your House" ukrytá v písni "Wake Up"). Morissette si očividně dala záležet. Zatáhla ze všech sil, bohužel však za špatný konec provazu. Prý na nás chystá výběrovku. Proč tedy tento nápad a nejbližší plány nespojila v jeden celek? Výsledek by co do celkového dojmu vyzněl mnohem lépe než tento remake, jenž chtě nechtě musím chápat jako elegantní, přesto zbytečný pokus vzkřísit úspěch, který lze bohužel zopakovat jen velmi těžko. Už aby tato citlivá víla co nejdříve natočila album, jímž dokáže, že v ní pořád dřímá potenciál hodný pokorného potlesku.

Pavel Novák - 7/10

Tohle album jsem čekal se vskutku velkým napětím. Všechny písničky z "Jagged Little Pill" mám totiž hodně rád, ale vůbec se mi nelíbilo jejich studiové provedení. A na úvod musím říct, že ačkoliv "acoustic" není tak úžasné, jak jsem očekával, je dle mého názoru daleko lepší než její předchůdce. Původně jsem čekal velmi jednoduché aranže, ale to, co na albu najdeme, by se dalo nazvat aranžemi důsledně propracovanými, někdy možná až přepracovanými. Kvůli bicím se někdy akustičnost doslova ztrácí. Přesto je ale několik momentů, za které jsem moc vděčný. Například původní verzi "Head Over Feet" bych označil (omlouvám se) za otřesnou, zde však patří k těm nejlepším. U někoho může možná vzniknout nepochopení k pomalé klidnější verzi skladby "You Oughta Know". Ale když se nad tím pořádně zamyslíte, zjistíte, že taková energická a uřvaná skladba by v akustickém provedení působila přeci jen trochu směšně a pomalejší tempo naopak ještě podtrhne její krásy. Největší radost mi však udělal hidden track "Your House", který byl na původní verzi pouze vokální. Tady patří k tomu nejlepšímu a možná právě díky své jednoduchosti je mou nejoblíbenější písničkou. Jak už jsem psal, tahle deska není nijak převratná a zdaleka nedosahuje kvalit "Unplugged" alba, poslouchá se ale docela příjemně.

Dan Hájek - 8/10

Při poslechu "JLP Acoustic" je záhodno dodržet jedno malé a nepsané pravidlo. Odpoutaní se od toho, jak je "Jagged Little Pill" geniálně lapenou deskou, usnadňuje přijmutí její akustické sestry. Na internetu narazíte na několik recenzí, které v tomto vidí zásadní problém a nedokázaly přenést přes pisatele zalíbení a nepřijetí jakékoliv jiné verze než té původní. Nemá ani žádný smysl řešit, zda ta nebo ona úprava dané písničky je lepší, horší, případně kolik živelnosti Alanis ubrala. Sama se určitě za tu desetiletku změnila a neměla onu potřebu natočit na chlup stejnou podobu. Hezky si u kafíčka s kámošem Glenem zavzpomínali a vypravili se do malého studia, kde původně "JLP" vzniklo, a pustili se do velmi náročné práce. "JLP Acoustic" je komorně laděnou cestou okolo míst, na kterých jste na tomhle výletu zakotvili. Vychutnáte si ukryté krásy zátoky, kde je ideální prostředí pro rozprostření večerního pikniku s přáteli. Křehká a krásná Alanis Morissette tu spustí svůj bez elektriky podchycený koncert emocí a dýchne oním vlněním poklidu. Jednotlivé aranže vycházejí z minima prostředků a z původních verzí si převážně odnesly základní nákres dějových linek. Tahle deska nebude bortit hitparády, ale nalezne cíl u otevřených srdcí, která si uchovala v tomto hektickém světě chvilky pro odtrhnutí se od této reality. Je však otázkou, jestli nemělo toto cédéčko spíše najít společné spojení coby bonus chystaného "Greatest Hits" alba.