Alanis Morissette samozřejmě neumí natočit vyloženě špatnou desku. Ale jak ukázala už na předchozí, osm let staré kolekci "Havoc And Bright Lights", málokdy už dokáže něčím překvapit nebo opravdu chytnout za srdce. Těžko jí vyčítat absenci zvukových experimentů, na jejím poli písničkářek s kytarou jde vždy hlavně o silné melodie a sdělení, ne o objevování jiných hudebních vod. Zpěvačka se na novince sice stále snaží něco sdělit, jednotlivé songy ale většinou jen tak proplouvají okolo a občas, což je ne zrovna příjemné zjištění, začnou i otravovat.

Přitom už na sklonku minulého roku vydaný první singl "Reasons I Drink" sliboval velké věci - Alanis představil ve skvělé formě a dal světu silnou píseň, v níž autorka dokázala popsat problémy své i mnoha jiných lidí. Druhá vydaná návnada v podobě "Smiling" případné natěšení na celé album jen zvýšila. Zklamáním tak je, že zbytek nahrávky se těmto dvěma písním zdaleka nevyrovná. Taková "Ablaze" zní jako vyřazený kousek z debutu Anety Langerové, další položky tracklistu jen tak proletí a u závěrečné dvojice "Nemesis" a "Pedestal" se možná přistihnete při myšlence, že chcete, aby už konečně dozněly.

"Such Pretty Forks In The Road" je jen další docela dobrou deskou Alanis Morissette. Dvě skvostné skladby skončí za pár let na nějaké výběrovce, několik dalších si občas snad připomenou skalní fanoušci a většina jich bohužel upadne v zapomnění.