Billy Corgan na opravdu sólové a elektroničtější dráze

Poté, co náhradník slavných Smashing Pumpkins, kapela Zwan, vydala jen jedno album a pak se rozešla kvůli neshodám, hlavní motor obou, skladatel, kytarista a zpěvák Billy Corgan přichází se sólovou deskou "TheFutureEmbrace". Nečekejte ostré kytary, Corgan využil možnosti syntézátorů a prezentuje se spíš pomalejšími atmosférickými skladbami.

7/10

Billy Corgan - TheFutureEmbrace

Celkový čas: 45:29

Skladby: All Things Change, Mina Loy (M.O.H.), The Cameraeye, Tolovesomebody, A100, Dia, Now (And Then), I'm Ready, Walking Shade, Sorrows (In Blue), Pretty, Pretty Star, Strayz

Vydavatel: Warner Music

Ohodnoť toto album

Smashing Pumpkins byla sice kapela (trocha historie), ale stejně bylo jasné, kdo je jejím tahounem, ač se zbývající členové prali o své místo na slunci. A Billy Corgan byl poslední, kdo by se zdůraznění svého podílu bránil, na to jeho ego bylo příliš velké. Po rozpadu své slavné kapely, k čemuž jeho charakterové vlastnosti určitě přispěly, se Corgan pokusil sám sebe omezit a vytvořil zdánlivě pohodovější Zwan, což se však už po jedné desce ukázalo jako nefungující - na svém blogu si vylil srdíčko, co všechno bylo a je špatně. Nyní tedy Corgan dospěl k očekávatelnému rozhodnutí přijít na trh pod svým jménem.

Ti, co slyšeli masami docela nepřijaté "Adore", které od kytar trochu ustoupilo směrem ke klávesám, možná nebudou překvapeni, jakou cestou se Corgan na sólovce dal. Rozhodně neplatí, jak se často stává, autorovo dřívější prohlášení. Kytarových riffů si tak moc neužijete, když, tak prohnaných přes různé mašinky, echovaných nebo jen v pozadí, takže v hybnějších kouscích "Mina Loy (M.O.H.)", "A100" nebo "Walking Shade" se vybaví Depeche Mode na desce "Ultra" - že by vliv Alana Mouldera, známého mixéra, který spolupracoval s oběma a kterému Corgan speciálně děkuje?

Deska neoplývá žádnými hity na první (ani na druhý) poslech, což je částečně nevýhodou, protože skladby mohou snadno splynout. K tomu přispívá i Corganův zpěv, který moc poloh nikdy nedosáhnul, a někomu mohl jít určitou "umečeností" až na nervy. Na druhou stranu má Corgan a jeho spolupracovníci (kromě již zmíněného Mouldera především spoluproducenti Bon Harris z výborných už neexistujících Nitzer Ebb a Bjorn Thorsrud) prostor na to pohrát si s náladou, vzhledem k výše zmíněné krizi temnějšího charakteru. Svou roli tak splní syntezátory, ke kterým se hodí "laptopově" znějící (čti naprogramované) rytmy. Deska je celkově poklidnější, Corganův zpěv je spíše mluvením, ale v téhle podobě hudbě konvenuje dobře - viz poslední minimalistická "Strayz".

I přes "programovou" nehitovost nemá deska tolik slabých momentů, spíš je monotónní, což se daří narušit vložením hybnějších kousků mezi ty ostatní. Asi nejslabší je hned úvodní věc bez výraznější melodie podtržená umělým rytmem. Třetí "The Cameraeye" je coby pomalejší atmosférická skladba vhodnější představitelkou celé desky než nic moc singl "Walking Shade". V dobrém překvapí osobité pojetí hitu batří Gibbů s lehkou úpravou spellingu "Tolovesomebody", účast Roberta Smithe z The Cure je jen třešničkou na dortu, tím hlavním kladem je první a poslední opravdu melodie. Zajímavé na coveru je, že takto není inzerován nikde v bookletu. Ale že Corgan covery umí, ukázal už na "Never Let Me Down Again" do Depeche Mode. Nechci provokovat, ale kdyby Corgan udělal desku jen s covery, mohla by být dost zajímavá.

Je otázka, nakolik posluchači zvyklí na Smashing Pumkins budou mít trpělivost a chuť následovat Corgana do jeho hlavy a nelitovat upozaděných kytar a mála melodií. Ale jako soundtrack k jeho dost otevřené zpovědi o vlastních problémech (booklet je reflektuje dobře) tahle synthi-podoba docela ujde a možná zaujme ty mladší, nezatížené jeho plus minus grunge minulostí. Deska vydrží na víc poslechů a mezitím můžete přemýšlet, jestli má opravdu cenu, aby reinkarnoval "tu slavnou kapelu".

• hm... (mike, 02.08.2005 21:14) Reagovat

  "The Cameraeye je coby pomalejší atmosférická skladba"
  tys ten album neslysel
  
  

• yep! magnificent !! (pupkoun, 03.08.2005 19:32) Reagovat

  Celkově je toto album poněkud temnější a zadumanější ale nedá se říct že by se člověk ztrácel v absolutní melancholii a skrze slzy neviděl, protože v naprostý většině písní je jasně patrný nádech naděje a optimismu. Zřejmě hodnověrně reflektuje svět Corgana. Co se týká textů, tak si Billy asi pořádně vylil srdíčko ikdyž ve skutečnosti zpívá o těch nejobyčejnějších ale nejzásadnějších věcech v životě člověka jako láska, odpuštění (mimochodem text Now (And Then) mi přijde jako kdyby byl určený pro ostatní členy TSP, se kterými by to teď dal rád znovu dohromady), stárnutí, bolesti, smutku atd. Jinak co se týká hudby a použití synťáků, echování a automatických bicích tak musím říct, že tudy cesta nevede... Možná tak pro spestření jedna dvě písníčky ale postavit na tom celý album není to pravý ořechový. Důkazem toho je DIA, kde se představuje J. Chamberlin a která jasně převyšuje ostatní písně. Nicméně The Future Embrace setsakramentsky přiroste k srdci, ikdyž asi ne při prvním ani druhém poslechu. Ale znáte to - čím dýl to trvá tím větší láska to pak je.
  
  moje hodnocení 9/10
  
  P.S. Osobně si myslim, že tohle album nejde nemít rád a to ani Billyho nemusíte znát:)
  
  
  

• my opinion 8/10 (LeX, 05.08.2005 11:56) Reagovat

  Nemyslím si, že album je tolik nemelodické, jak jej autor v recenzi hodnotí. První polovina alba je prakticky jeden potenciální hit za druhým. Druhá je potom více o pocitech a temnotě. Každopádně mě album nadchlo ačkoliv nejsem fandou TSP, posun k elektroničtějšímu zpracování hodnotím positivně, i když občas to zklouzává k monotonnosti. Ale žádnej učenej z nebe nespadl a pokud půjde Billy tímto směrem dál, může nás ještě v lecčems překvapit.
  
  

• souhlas (Lucik, 13.08.2005 13:02) Reagovat

  Souhlasím s druhým názorem. Album je vynikající a neříkám to jen proto, že jsem naprosto skalní fanoušek The Smashing Pumpkins, kteří jsou již několik let mojí nejoblíbenější kapelou a jejichž rozpad mě totálně rozesmutnil. Musím říct, že album projektu Zwan,se mi možná líbí trošičku víc, což je nejspíš způsobeno jeho melodičností a chytlavostí skladeb, ale TheFutureEmbrace jsem už poslouchala x-krát a s každým dalším vložením cd do přehrávače ho zbožňuju víc a víc. Stejně jako Billyho :)
  
  

• to je ale tesky clanek! (neposluchac, 23.08.2005 16:29) Reagovat

  Vy asi tomu nerozummite, pane! A vlastne, moc jste nerekl... no... asi jste moc casu nevenoval na tu rezenci! Je to videt hned. Radsi se venujte necim jinim a dejte pokoj...
  Ale ne! Jen jsem chtel polemizovat, pravdepodobne bych to videl tak, jako vy. Bohuzel jsem jeste neposlouchal tu desku... Az to udelam, napisu vam znovu.
  Mejte se pekne! :)
  
  

Vítězové českých hitparád zůstávají stejní, z nejhranějšího domácího songu se těší Mirai Na vedoucích pozicích hlavních tuzemských žebříčků nedošlo k žádným změnám. Taylor Swift s "The Fate of Ophelia" opět opanovala rádiový éter, nejhranější českou skladbou "Drahokamy" se pyšní Mirai. Albům dál vládne Buka s... čtěte zde

Vydáno: 29.01.2026 08:00 v sekci Novinky | České hitparády

Nejvíc nej: Hudební rok 2025 podle Honzy Průši: Jiří Imlauf, Jakub König, Blixa Bargeld, Echolalia a mnoho dalších Jako každý rok jsme pečlivě připravili přehled nejlepších alb předešlého roku, což opět ukázalo, že co publicista, to jiný názor. A i když jsme každý nominovali deset tuzemských a zahraničních jmen, ve výsledku se jich leckomu... čtěte zde

Vydáno: 28.01.2026 20:30 v sekci Publicistika | Nejvíc nej

Nejvíc nej: Hudební rok 2025 podle Dana Hájka: Fallgrapp, Terezie Kovalová, Cut Copy, Saint Etienne a mnoho dalších Jak dopadly naše výroční žebříčky za rok 2025, už nejspíš víte. Loni se urodila spousta povedené muziky, a než se začneme těšit na další příval nové hudby, přicházejí na řadu redaktorské speciály, které nabízejí... čtěte zde

Vydáno: 28.01.2026 18:30 v sekci Publicistika | Nejvíc nej

Nové desky 3/2026 - od Louise Tomlinsona přes Megadeth po Miku Nejen tři velké hvězdy z titulku se třetí týden roku 2026 potkaly v přehledech hudebních novinek. Odlehčeného Louise Tomlinsona, metalové Megadeth a anglického Miku totiž doplnili ještě Poppy, Lucinda Williams, kvartet Martin... čtěte zde

Vydáno: 28.01.2026 13:00 v sekci Novinky | Nové desky

8/10

Recenze: Thrashový bič Kreator na "Krushers of the World" stále pěkně štípe Německo bylo svého času zemí tvrdé muzice zaslíbenou. Než v devadesátkách převzala žezlo Skandinávie se svým black a death metalem, Germáni vládli. Kromě vynálezu power metalu dali světu taky specifickou odnož thrashe. A s ní i... čtěte zde

Vydáno: 28.01.2026 08:00 v sekci Recenze