Dovolím si říct, že na druhé desce "Punky dumky" vykročila karvinská Benedikta správným směrem. Spolek folklorních předělávačů neváhá vybírat si z tradičních popěvků jen to pro něj nejzajímavější a zbytek nahradit energickým mixem funku s rockem a popem. Nehledejte v tom další Čechomor, protože sestava kolem sester Petry a Míši Váňových se pouští na mnohem tenčí led. Nelze hovořit přímo o experimentech, to bychom křivdili skutečným odvážlivcům, ale výrazový záběr alba "Punky dumky" je dostatečně široký, aby se dalo říct, že "Co sa stalo nové:" předčí. Kvalita samozřejmě není dána pouze žánrovou rozprsklostí, v případě Benedikty je těch dobrých momentů víc. Ačkoli ani zde není všechno bezchybné a bez výhrad akceptovatelné.

Benedikta má ve znaku anarchistické A. Tedy aspoň to tak vypadá a že by šlo o nevědomou náhodu, to nezní úplně logicky. Je to v podstatě symbolické, neboť jak se anarchisté odmítají podřídit jakémukoli politickému a státnímu zřízení, tak se Benedikta zarytě brání spoutání okovy jednoho žánru a raději po nich hopsá jako ztřeštěný osel. Proto deska začíná hiphopovou scratchí s našláplým funky podkladem. Kombinace to je málo slýchaná. Taneční základ je vůbec jednou z dominant "Punky dumky", rytmiku má na starosti duo Jaryn Janek-Vojta Douda, jinak základ těžkotonážního Krucipüsku. Pro Benediktu je typické stírání hranic, neboť po punkové vypalovačce "Jabko" s klidem zařadí radůzovskou odrhovačku "Láska" a posluchači to ani nepřijde divné. Vždyť předtím měl tu čest s funky akordeonem či ostrou lidovkou. Že se jedná o folklorní motivy, to člověk pozná jednak podle stylizovaných textů, jednak podle typických melodií.

Skupina dělá rozhodně zajímavou muziku, která v jejím momentálním vyznění předčí Čechomor odvahou a rozsahem. Ani tak ale není bez chyb. Těžko říct, čím to je, ale Benedikta jako by nedokázala využít funkového potenciálu, který jí rytmika servíruje, a většina písní proto působí až příliš umírněným dojmem. Asi se drží zpět. Také melodie nejsou nejvhodněji voleny, takže z těch deseti písní, které na "Punky dumky" jsou, si posluchač snadno zapamatuje maximálně polovinu. Zdá se, že producent Jaryn Janek nevedl skupinu, jak by si zasloužila. Aranžérsky tomu není co vytknout, ale více se mělo zapracovat na propojení funkových beatů s dalšími vrstvami. Potom by z toho vyšla jedinečná deska, málo vídaná a nepochybně originální. Takhle zůstalo "Punky dumky" slušnou, leč tak nějak nedodělanou nahrávkou.