Když musicserver přinesl článek, v němž skupina Gaia Mesiah popisovala berlínský koncert System Of A Down, čtenářská odezva byla velká. A právě těm, kteří ke svérázné reportáži měli výhrady, je určeno její pokračování. V Německu byl totiž i bubeník Čechomoru Roman Lomtadze, který své postřehy shrnul do následujícího textu.
© Sony BMG Na konci června přinesl musicserver článek
"System Of A Down v Berlíně očima Gaia Mesiah". Bubenice pražské formace
Misha Cortéz v něm shrnula své dojmy z výpravy na koncert
System Of A Down v německé metropoli, který se odehrál 22. června. Čtenáři textem nepohrdli, četli ho (a stále čtou) jako zřízení, ale nejeden z nich si postěžoval, že se z něj vlastně nic nedozvěděl. Jaké písně skupina zahrála, čím show začala, co instrumentace...
Gaia Mesiah se rozhodli, že to tak nenechají, a proto požádali svého kamaráda, přidruženého člena a jinak bubeníka
Čechomoru Romana Lomtadzeho, aby něco zplodil a tu hladovou čtenářskou bestii nakrmil. Jak viděl
System Of A Down Roman, si přečtěte nyní. A závěrem malé upozornění: Ani Roman, ani
Misha nejsou novináři, tedy lidé živící se psaním, proto je zbytečně nepranýřujte za nějakou tu stylistickou neobratnost.
Bratia Arméni
© www.systemofadown.com Ani sám nevím proč, ale celou cestu do Berlína mi vrtalo hlavou, jakpak začne velkolepá show Systémů. Tipoval jsem to na klidné intro z nové desky "Mezmerize", a také že se tak stalo. Dohráli ho za oponou a pak hned napálili skladbu "B.Y.O.B.", opona spadla a jak my diváci, tak i kapela jsme začali "bořit" halu. Jako největší fanoušek jsem nemohl sledovat koncert zezadu, a tak jsem se poctivě probojoval do druhé
VIP řady u pódia. Hráli skladby ze všech čtyř desek, které vydali, a neměl jsem pocit, že by převažovali jen ty nové. Starší skladby promíchali většinou různě dohromady, např. zahráli dvě sloky "Sugar" a pak plynule přešli do refrénu zase něčeho jiného, a tak pokračovali dál a dostali fanoušky do totální euforie. Pecky z novinky ale dali poctivě tak, jak jsou nahrané. Došlo i na improvizaci na "východomelodické" téma, čímž ještě jednou potvrdili svůj arménský původ. Druhé hlasy zpíval kytarista Daron Malakian a na rozdíl od
Red Hot Chili Peppers to dali (v rámci punku) poměrně čistě. Daron něco zpíval i sám a musím uznat, že by si klidně mohl nazpívat sólovou desku.
© www.systemofadown.com Nejsympatičtějším členem kapely mi přišel basista Shavo Odadjian. Při vystoupení předkapely vylezl na pódium s flaškou kořalky a začal ji těm klukům při hraní lejt do hrdla. Myslím, že jim tím moc pomohl, protože lidi od té chvíle na ně začali konečně pařit. Přes neuvěřitelnej tlak a nasazení S.O.A.D. jsem si uvědomil, že se vlastně při hraní moc nehejbou. Spíš se jen tak v "klidu" pohybujou po pódiu. Šla z nich energie, aniž by skákali do výšky či třepali hlavama, ale v pár místech k tomu také došlo. I přes jejich "špinavou" hru na nástroje, kterou jako punkovej fanoušek miluju, bylo všemu krásně rozumět a zvuk byl hlasitý a perfektní. Mě jako bubeníka nejvíc potěšila souprava Johna Dolmayana a to, že neměl dvojšlapku, ale poctivé metalové dva kopáky a spoustu přechodů. Pozorně jsem ho pozoroval při skladbě "Toxicity", kde jsou poměrně náročné a hlavně skvěle vymyšlené bubenické party. Musím uznat, že je to pro mne jeden z nejlepších bubeníků dnešní moderní rockové scény.
Viděl jsem koncert vyspělé rockové kapely, na který budu dlouho vzpomínat. Myslím, že by
System Of A Down měl živě vidět každej fanoušek pořádný hudby.
Čtenáře zdraví
Roman Lomtadze.
System Of A Down, Arena Treptow, Berlín, Německo, 22.6.2005