Coby běžný posluchač znám Šumperáky O5 & Radeček přes dva roky a přece nevím, co si o nich myslet. Mám je brát jako pouhá dítka štěstěny, vyhoněná rádiovými dramaturgy, nebo jako naděje českého popu, jichž je třeba si vážit? Ač jsem si kvůli té jejich "Praze" minulé léto odmítal pustit rádio (oukej, přiznávám, nejen kvůli ní) a z debutové desky "Na pokraji slávy" jsem nebyl zdaleka tak nadšený jako kolega Binder, popularitu, jíž nabyli, jsem jim vzhledem k tomu, jak dlouho vydrželi fungovat a bojovat za trochu toho místa na výsluní, upřímně přál. Na jejich koncertu jsem se dosti slušně bavil a během rozhovoru s basákem Cibulí jsem se dokonce stal jejich regulérním fanouškem. Fanouškem Radečků coby sympatických, nezakomplexovaných a nenamyšlených mládenců. Zdali se zařadit mezi fanoušky Radečků - muzikantů, stále váhám.

Oni mi to taky nijak zvlášť neulehčují. Příjemně vystavěným repertoárem, zejména pak houslovými party, které písně příjemně nadnášejí, útočí na má slabá místa, na druhé straně, znám spoustu relativně neznámých kapel, jež dělají o dost originálnější hudbu, Tomino Polák navíc v některých místech zpívá takovým způsobem, že mám chuť zvednout telefon a domluvit mu pohovor s profesorem Klezlou. Jasně že se za ty dva roky zlepšil, na opravdu bezchybný projev si ale stejně budeme muset ještě pár let počkat.

Zlepšení je nakonec znát nejen ve zpěvu, ale i ve zvuku (ať si hrdý český muzikant říká, co se mu zlíbí, ale zkušený producent - v tomto případě Neil Douglas - je vždycky plus) a hlavně pak v textech. Neumím si pomoci, když v písni "Ráno" zazní "sám sebe v sobě chtíc, rub kouká na svůj líc," nemohu z ní nevycítit poetiku Richarda Krajča. Podobnost je zde místy až tak silná, že má člověk tendence podezřívat Šumperáky z nezdravé inspirace. Třeba když ve skladbě "Půjdem" dojde na "spoustám tě v noční zbraně / v tvoje dlaně". (Vzpomínáte na Kryštofovic "Básníka"?) To už by se ovšem musel "Mainstream" zcela zavrhnout, protože "Dík" je "Můj svět" od Chinaski, "Kristián" jsou No Name v bledě modrém a tak dále a tak podobně. A vůbec, kdo je dnes v českém kytarovém popu originál?

Buď jak buď, Radečkům se v rámci "Mainstreamu" vyvedlo několik opravdu silných písní. Na mysli mám jednak "Profesionály", jejichž text odkazuje na populární britský seriál a kteří co do tempa a aranží patří mezi nejúdernější kousky skupiny vůbec. Doslova jsem se zamiloval do "Obrázků", v nichž Polákovi a spol. fikaně využili síly zvuku už jednou velebených houslí a doslova vychcaně zaangažovali něžný vokál Zuzany Kropáčové, který zde funguje velmi velmi pěkně. Do výčtu nutno zařadit také "Půjdem" a "Ráno", minimálně pro již zmiňované texty, "Hru na pláč", tu pro zajímavý zvuk smyčců a vtipně zaranžovaný refrén, i závěrečnou "Koperník", kterážto je mi sympatická svojí stopáží (2:12); pochopit, že pokud vše podstatné bylo již řečeno, zbytečné průtahy jsou leda ke škodě, si v české pop music může dovolit málokdo.

Jak se zdá, moje dilema jménem O5 & Radeček vyřeší až jejich třetí deska. Buďto je zařadím na svůj osobní seznam české popové elity, nebo své naděje zasoustředím někam jinam. Vzhledem k tomu, že mají chuť být stále lepší a lepší, je pravděpodobnější možnost číslo jedna. Zatím ale klid.