O nové desce britských Oasis se hodně psalo dávno předtím, než vůbec vyšla. Publicisté i fanoušci vedli zdlouhavé diskuze o tom, zda mají bratři Gallagherové ještě co říct, zda již dávno nevyschl jejich hitový potenciál. Minimálně podle Pavla Parikrupy, který psal hlavní recenzi "Don't Believe The Truth" na musicserveru, by bylo předčasné házet Oasis do starého železa. Albu přiřkl velice slušných osm bodů z deseti, a hodil tak rukavici do ringu deseti dalším redaktorům, kteří cédéčko ohodnotili pro - nyní již skoro tradiční - makrorecenzi. Výsledek je rozmáchlý, jak se na Oasis sluší a patří. Nicméně i přes místy relativně ostrou kritiku z článku zaznívá, že britští hitmakeři pořád stojí za pozornost.

Karel Veselý - 5/10

První album Oasis "Definitely Maybe" jsem si koupil na kazetě, "Morning Glory" na CD. Tím jejich slavná éra skončila. "Be Here Now" mi pustil kamarád na kolejích, za "Standing On The Shoulders Of Giants" jsem odmítl dát 59,- Kč v Levných knihách a "Heaven Chemistry" jsem si stáhl v mp3. Aktuální opus "Don't Believe The Truth" jsem dostal na recenzi zadarmo. Že prý Oasis po letech znovu vydali decentní album, dočetl jsem se kdesi. Možná je to po delší době alespoň album, při kterém nechcete spáchat sebevraždu. To z něho ale ještě pořád nedělá vynikající desku, která by se rovnala jejich první či druhé. Nekonečné vykrádání katalogu Beatles a Rolling Stones a Liamovo předstírání, že je John Lennon, snad unaví i skalní fandy se špetkou inteligence a rozhledu. Deska má sice excelentní zvuk, ale jinak je to značně předvídatelná hudba. Jako obvykle neskutečně plytké texty (za rým "crazy - lazy" by se mělo zavírat) a nejlepší písně desky paradoxně nenapsali Gallagherovi bratři, ale jejich pikolíci Andy Bell ("Keep The Dream Alive") a Gem ("A Bell Will Ring"). OK, určité místo v mém srdci získala i "Guess God Thinks I'm Abel" a "Part Of The Queue" z lepší druhé poloviny alba, ale spíše proto, že mi připomínají jejich skladby zpřed deseti let. Z kariéry Oasis plyne jedno velké poučení: "Neříkejte, že jste nejlepší rocková skupina na světě. Když se jí opravdu nestanete, všichni se vám budou smát." Ale smát se Oasis už přestává být sranda, co je třeba začít pro tentokrát litovat?

Luboš Kreč - 5/10

Uvědomuji si, že to nebude žádné nóvum, ale nemůžu si pomoct: Oasis jsou pro mě "(What's The Story) Morning Glory", snad i "Definitely Maybe", ale jinak nic. Když v rádiích frčelo "Wonderwall", jako správný puboš jsem si desku sehnal, sjížděl ji, abych trénoval gallagherovské pózy na rockotéky, ale čas odvál jak pózy, tak Oasis z mého zorného úhlu. A vlastně to nebylo na škodu, protože když tak poslouchám "Don't Believe The Truth", utvrzuji se v tom, že jsem se žádného velkého hříchu nedopustil. Ať se snažím na novinku soustředit sebevíc, nedaří se mi dostat jim na kobylku. Anebo oni naopak marně usilují o mě? Těžko říct, výsledek je ten, že to jde jedním uchem dovnitř a druhým ven. Štve mě Liamův vokál, který je svou táhlou obhroublostí stejně protivný jako kecy, které kolem sebe trousí, rozčilují mě bicí s přeexponovanými činelami a tamburínami, kvůli nimž mám pocit, že každou chvíli dveře rozrazí Santa. Takřka k šílenosti mě přivádí unylá kytarová atmosféra, jež se z "Don't Believe The Truth" line. Nechápu to, jsem snad rocker na prd a zapšklý prudič v jednom? Těžko říct, ale když se mi z celé desky líbí nějaké tři pecky (jo, musím uznat, že "The Importance Of Being Idle" je skvělá), tak se prostě nedá svítit a je mi u řiti, jaké mají Oasis zásluhy.

Pavel Novák - 6/10

Oasis, to je kapitola sama pro sebe. Jedněmi milováni, druhými nenáviděni. Mně osobně by vůbec nevadilo, kdyby jejich nová deska nevyšla, ale už se stalo, tak pojďme na ni. Na první poslech bych celou desku označil jako jednu velkou nudu. Když už nějaká skladba začne docela slibně, skončí to pohromou a moje očekávání jsou v tahu. Jsou syroví, bez chuti, bez emocí, zkrátka to nemá žádnou šťávu. Přes mlácení bicích nejde občas skoro ani slyšet zpěv, natož rozumět tomu, co je zpíváno. I když jsem je nikdy neměl rád, říkal jsem si, že se to třeba s touhle deskou změní. Oasis se změnili a částečně se změnil i můj pohled na ně. Dřív jsem se sice neměl rád, ale přiznávám, že měli schopnost napsat chytlavou písničku se silnou melodií. Teď je pořád nemám rád, ale mám pocit, že jejich nové skladby už nemohou konkurovat těm starým velkým hitům. Když si desku pustím podruhé, zjistím, že se tu přece jen nachází pár příjemných věciček, jako třeba "Guess God Thinks I'm Abel" nebo "The Importance Of Being Idle", možná bych i řekl, že poměr těch lepších ku horším je jakž takž vyrovnaný. Ale půlka alba mě nedokáže přesvědčit o tom, že Oasis jsou pořád ve formě. Na třetí, čtvrtý a každý další poslech je to stále lepší a lepší. Velice dobrý dojem dělá závěrečná "Let There Be Love", která album krásně uzavírá. Tahle deska mě sice nepřiměje si Oasis oblíbit, a když už bych si od nich chtěl něco poslechnout, sáhnu raději po něčem starším. "Don't Believe The Truth" ale není zas tak špatná deska, jak se o ní říká.

Lukáš Franz - 6/10

Subjektivní pohled na věc: Oasis jsou velkohubí kreténi, kteří si myslí, že sežrali všechnu moudrost světa. Dští síru, kde můžou, přitom sami pro většinu posluchačů umřeli s druhou deskou. "(What's The Story) Morning Glory" bylo geniální album a i já sám se k němu rád vracím. Ale po něm? Kde nic není, ani smrt nebere. Aspoň, že kluci zlobili, jinak by na ně mohla posluchačská obec úplně zapomenout. Možná to všechno ale je součástí geniální promotion. Kapela se tak dostala do bodu, kdy od ní nikdo nic nečeká, a tak Oasis můžou jedině překvapit. Jaké je tedy "Don't Believe The Truth"? Mohl bych napsat, že je to příjemná deska a skončit. Slovo "příjemná" totiž mluví za všechno. Nebudete ji vynášet do nebes, ale ani zatracovat. Je tu několik výborných skladeb (otvírák "Turn Up The Sun", "Mucky Fingers" a její špinavý sound, našlápnutá "Meaning Of Soul" a závěrečná baladička "Let There Be Love", kterou snad Gallagherové ukradli Robbie Williamsovi), ale i věci, co vážně nudí (především pak singl "Lyla") a ani charisma vokálu to nezachrání. Snad příště, kluci. Mimochodem, je mezi námi ještě někdo, kdo tomu "příště" věří?

Dan Hájek - 6/10

Oasis nejsou zrovna můj šálek čaje. Jejich první dvě desky "Definitely Maybe" a "(What's The Story) Morning Glory" mě ale přeci jen zasáhly a rád si je znovu a znovu poslechnu. Pak jsem však spíše sledoval sestupnou spirálu vlastního se vykrádání bratrů Gallagherů. Místo toho, aby natočili něco solidního, tak raději přes své narážky uráželi kde koho a všude hlásali vše možné o své geniálnosti. Ta však tou dobou už byla pěkně pohřbena kdesi za zenitem a novinka to v ničem nezmění. "Heathen Chemistry" se v mém případě zcela minulo účinkem, a tak jsem byl v očekávání, v čem mě tihle neslušní burani můžou možná i překvapit. Ale až tak zásadní posazení na zadek nepřišlo. "Don't Believe The Truth" přináší několik povedených kousků, ale i kupu těch, které připomínají ohranou a slušně vyčpělou písničku. Zvuk je neučesaný a hrubou záplatou sešitý, i když to k nim padne a má to své kouzlo. Podobnou cestou se na "Bleed Like Me" vydali i Garbage, jen s tím rozdílem, že čím víc jsem Garbage poslouchal, tím více se mi líbili, ale u Oasis mě potkal pravý opak. Zpočátku se mi "Don't Believe The Truth" pozdávalo, ale s každým poslechem jsem rozpoznal rukopis Oasis a taková "Lyla" sama o sobě je hodně slabá věc, takové nepovedené béčko. Je dobře, že na některých věcech se spolupodíleli noví členové. Úvodní "Turn Up The Sun" od Andyho Bella, to je jen shoda jmen s leaderem Erasure, je toho jasným důkazem. "Love Like A Bomb", "The Meaning Of Soul", "Guess God Thinks I'm Abel" nebo závěrečné "A Bell A Ring" a "Let There Be Love" mě potěšily, ale velký zázrak "Don't Believe The Truth" rozhodně není.

Jakub König - 7/10

Nafoukaní angličtí spratci jsou zpátky. Člověk by čekal, že už to bratři Gallagherové a spol. dávno zabalí a budou si užívat svých zaslouženě vydělaných milionů. Ale oni ne. Stále znovu se vracejí, stále znovu se tváří jako ta nejlepší kapela na světě. Stále znovu točí desky, které si lidé pořád kupují, aby pak mohli svorně tvrdit, že to už dávno není ono. Naposled se zatím Oasis vytasili s albem "Don't Believe The Truth". A vida. Novinka sice není hudebně nijak novátorská, nedošlo prakticky k žádné výraznější změně a takové megahity, jako byl "Wonderwall" už CD neobsahuje. Ty samé kytary, ten samý, mírně umečený Liamův vokál. Přesto bych se odvážil tvrdit, že v kontextu posledních alb znamená novinka rozhodně nadprůměr. Nosné melodie jsou opravdu nosné, písničky dobře vystavěné a všechny ingredience perfektně fungují. Přiznávám, že jsem měl pro tuhle přidrzlou partu vždycky trochu slabost, v poslední době, pravda, slábnoucí. Ale touhle deskou mě chlapci potěšili a už se nemůžu dočkat, až si ji s přáteli pustím na večírku a budeme společně si říkat: "Jojo, starý dobrý Oasis jsou starý dobrý Oasis.

Ondřej Pravda - 7/10

Na rovinu, nikdy jsem nepochopil popularitu Oasis. Nehledě na jejich arogantnost, kterou nesnáším u kohokoliv, mi přišly všechny jejich skladby až příliš podobné. "Wonderwall" je ovšem geniální, to každopádně. Posledních pár let mi stačily jen ohlasy na nové desky, abych názor nezměnil. I u novinky jsem čekal nudu a rychlý přechod k poslechu Blur, jejich kdysi rivalů (věřili byste tomu dneska?). Po víc posleších (důležité!) jsem s překvapením zjistil, že to tak jednoduché mít nebudu. Oasis přitvrdili, což není špatně. Ano, zní pořád stejně jako dřív, v této tvrdší poloze připomenou víc ostatní "the" napodobovatele (můžete číst pokračovatele) starších kapel, ale to dělá víc skupin a říká se tomu trademark. Oasis, skoro určitě díky tomu, že se do skládání a muziky celkově zapojili poprvé výrazněji i zbylí dva členové, chytili druhý dech a předkládají slušné skladby. "Lyla" není tak špatná, jak se o ní na blogu vyjadřoval náš šéf, ale na první místo žebříčku to holt není, a také měla být o minutu kratší, je až příliš stejná. Podobně na tom je i poslední "Let There Be Love". Dvě písně před poslední skladbou jsou vycpávkové, ale pořád je tu povedený úvod a velmi povedený střed desky začínající "The Importance Being Idle". Slušná deska melodického rocku. Jen ten Noel na bonusovém DVD, používající skoro v každé větě "fucking", je fakt úsměvný.

František Matějíček - 7/10

Jestli byl výbuch kapely Oasis na festivalu v Glastonbury 2004 k něčemu dobrý, pak tedy díky fanouškům za pískot, který tehdy kapele věnovali. Na základě nespokojenosti s deskou se totiž parta bratří Gallagherů zavřela ve studiu a pracovala na nápravě. Výsledkem je album "Don't Believe The Truth". A nutno podotknout, že tohle ani nejsou Oasis, ale spíš Beatles hrající ve skvělé formě! Skladby znějí přímočaře, stále je v nich co sdělovat, jen výjimečně se zvolené hudební postupy propadají do stereotypu. Pilotní singl "Lyla" přitom zní jako vůbec nejslabší článek řetězce, lehce si tedy udělejte obrázek. Ovšem už dvě úvodní "Turn Up The Sun" a "Mucky Fingers" celkem přesně navozují tu správnou atmosféru. Oasis se nepárali s žádným stínováním, jsou přímočaří, jednotlivé kamínky skládačky dávají smysl a zřejmě jenom zarputilý znalec jejich tvorby objeví v jedenácti novinkách hlubší similární symboliku. Důkazem tahu na branku budiž délka jednotlivých tracků, kdy snad jenom skladby "Let There Be Love" či "Keep The Dream Alive" přesáhnou stopáží obvyklou mez, když druhá jmenovaná osciluje někde kolem pěti a půl minut. Na stranu druhou ale nepřináší deska nic převratného. Vychází se ze standardů, které Oasis napálili už někdy před deseti lety. Podobnost s Beatles byla v tvorbě téhle party zřetelná několikrát, teď se mi však jeví o něco zřetelnější. Možná ale právě to je tak zajímavé. V době, kdy se kapela musí srovnávat s nevolí obecenstva, zvládne vymáčknout ze svých nápadů a ze sebe samých jenom to nejlepší. Tohle jsou ostré britské kytary a dobře odvedená práce.

Michal Koch - 8/10

Oasis jsou zpátky! chtělo se mi vykřiknout nadšením po několikátém poslechu jejich nového počinu. Není to ovšem pravda ve všech významech. Zřejmý je ale fakt, že se stalo to, čemu jsem u svých někdejších oblíbenců po minulém průšvihu "Heathen Chemistry" přestával věřit. Ale oni to dokázali. Dokázali se rozpomenout, co bylo kdysi příčinou jejich úspěchu, dokázali zkrátka udělat desku pro radost z tvorby, pro radost z hudby. To je věc, která z každého tónu přímo čiší. Album bych jen těžko označil jako typické pro Oasis, takže nejsou zpět v tom smyslu, že by použili před lety osvědčené postupy. Naopak, natočili asi svoji nejpestřejší desku, která svou barevností a různorodostí připomíná nejlepší hudební kousky vzniklé na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století, avšak nepatlá se v odkazu staromilsky, nýbrž jej nádherně rozvíjí. V některých skladbách byste nebýt typického gallagherovského vokálu ani pomalu neuhodli, že jsou to Oasis. A tipy na klenoty? Pochodová, leč výrazně melodická "The Importance Of Being Idle", kolovrátková, přesto plná nápadů "Mucky Fingers" a zejména úvodní "Turn Up The Sun" se skvělým, lehce psychedelickým sólem. Jen nechápu, proč byla coby singl vybrána jednoznačně nejslabší skladba kolekce "Lyla". Na minulých dvou deskách by byla nadprůměrná, na tomto albu se mezi ostatními perlami krčí tiše vzadu.

Tomáš Parkan - 8/10

Oasis si mě na svoji stranu dostali v době "Whatever", kterou považuji za jednu z nejlepších skladeb, jež na britských ostrovech vznikly, a dokonce i za lepší než o něco slavnější "Wonderwall". Ty rozmazlený fracky mám prostě rád od jejich začátku, a proto jsem hrozně rád, že jsou po pár horších deskách opět zpět. Odvažuji se tvrdit, že "Don't Believe The Truth" je právě tou deskou, na kterou příznivci Oasis čekali a vůbec nevadí, že je z ní opět cítit silná kopie Beatles nebo Kinks. Však odtud Oasis vzešli a k jejich odkazu se vždy hlásili, tak proč zrazovat sami sebe. Moc nechápu lidi, kteří tvrdili, že je první singl "Lyla" špatná písnička, dle mého názoru je to totiž díky relativně pestrému aranžmá a skvělému refrénu opravdu výborná pecka. Na desce není v podstatě jediný slabší kus, ale musím vyzdvihnout neoasisovskou "Part Of The Queue", kterou mě bratři Noel a Liam hodně překvapili, protože ať pátrám v paměti tam i zpět, nemohu si na něco obdobného v jejich diskografii vzpomenout. Podtrženo sečteno, Oasis po čase natočili album, kterým se mohou vrátit zpět do pozic, jež drželi v době "Be Here Now" a "Morning Glory". A to je pravda, které můžete věřit.