Možná si ještě pamatujete, jak jsme na musicserveru o Flattus psali v souvislosti s jejich deskou "Cizí známí" a především pak kvůli tomu, že se objevili jako jedni z kandidátů na Anděla v kategorii hard'n'heavy. Od té doby ale uplynulo hodně vody a tehdejší Flattus ani zdaleka nejsou dnešní Flattus. Tak třeba složení kapely: Zůstal bubeník Jakub Troníček, Vláďu Jáchyma, který se nyní soustředí už jen na kytaru, za mikrofonem nahradil Jirka Hašek, basu přenechal alespoň na desce Dan "Dádula" Pražák Markovi Haruštiakovi. Ba co víc, hodně se změnil i sound skupiny: Z poněkud staromileckých hardrockových nížin se posunul kamsi k modernímu stoner rocku s crossoverovými přesahy. A všechny ty kotrmelce stály suma sumárum za to, protože "Cizí známí" byla sice velmi slušná deska, ale eponymní novinka dává svým moderním zvukem Flattus větší šance na klubový úspěch.

Vláďa Jáchym nebyl špatný zpěvák, ale už před třemi roky jsem psal: "...proč Vladimír Jáchym coby zpěvák musí za každou cenu řvát, neřku-li chroptět? Cavalerův projev to sice není, ale přesto mám pocit, že k celkovému rázu hudby Flattus by se více hodil civilnější vokál." Vidíte, je to tady. Jirka Hašek dokáže do svého výrazu promítnout více emocí a jeho tvárnost je plně v souladu s drsnou, ale přesto neagresivní muzikou Flattus. Ti se na novince staví po bok svérázných souborů, jakými jsou Krucipüsk či Flood - drnčivé riffy se snaží okořenit výpadky tempa či melodickou dominantou. Do kvalit zmíněných spolků pořád ale Flattus něco chybí. Asi nejhmatatelnější slabinou je jakási plochost produkce, neboť skladby, i přes dílčí pokusy o odlišení, vzájemně splývají.

Úvod obstará energická "Nebezpečná", která musí naživo nakopnout, až zůstane na kalhotách otisk šlápoty. Druhou "National Blues" zase zdobí hutný a řádně valivý nápor kytar. U následující "Umělý slzy" začne ale posluchač pociťovat jistou bezmocnost skupiny. Kluci do toho parádně mydlí a zarytě se brání povrchní líbivosti, ale nějak se jim nedaří zaujmout ničím jiným než hybnou rytmikou a solidním riffem. Samozřejmě, je třeba vztyčit stožár s cedulí "ALE". Ono toho totiž není málo, co skupina předvádí. Ten svůj moderní hardrock dělají hoši profesionálně, bez odmlouvání, jistě. Aby však vykročili dál, bude záhodno poohlédnout se i jinde. Nemám na to lék, ale za to vím, že nadprůměr, který Flattus představují, je nutné překročit. Devět písniček, jež na albu jsou, by se dalo brát jako pozvánku do předsálí, z něhož se časem vstoupí do rozlehlejších a členitějších komor. Barevnost haly to naznačuje, ale dveře do šedého sklepa jsou také stále pootevřené, takže pozor.

CD k recenzi poskytla skupina Flattus.

Album: Flattus - Flattus
Hodnocení: 6/10
Celkový čas: 33:50
Skladby: Nebezpečná, Nation Blues, Umělý slzy, Prokletá, Prach, Bez nás dvou, Střílej, Paranoia, Prokletá (Unplugged)

Autor je redaktorem iDNES.