Tam Tam Orchestra vydali v podobě svého druhého dlouhohrajícího počinu "Rytmikon" ideální soundtrack pro léto, a to tak prosluněný, že jeho životnost neexpiruje ani s prvními podzimními plískanicemi. Nepřináší nic nového, ale jejich hudba na této desce je tak neskutečně pohodová, že vás nenechá chladným a zaručeně vám zlepší náladu.
Když se řekne
Miloš Vacík, jméno kapelníka
Tam Tam Orchestry, kdekdo znalý hudby si vybaví člověka, který působil s kapelou
Šum Svistu, se Slunečním orchestrem, někteří si možná vybaví i spolupráci s Janou Koubkovou a řadou jiných projektů spjatých s různými exotickými rytmy. V podstatě by se dalo konstatovat, že
Tam Tam Orchestra je zařaditelná do široké a ledacos objímající škatulky world music a ethna. Byť mi toto označení pro album "Rytmikon" tak zcela nesedí, je pravdou, že na směsici rytmů z Afriky, Asie, Jižní Ameriky i Karibiku se nic výstižnějšího napsat nedá. Pravdou je, že tato druhá deska Tam Tam Orchestry je dlouhodobou letenkou do širých žhavých a prosluněných koutů světa a můžete s ní letět kdykoliv a odkudkoliv budete chtít.
Dohled nad produkcí celé desky měl
Dušan Neuwerth, což dává tušit, že nám do uší nebude znít odfláknuté dílo. Troufám si tvrdit, že některé z písní na desce nesou jeho typický rukopis, a kdybychom změnili několik nástrojů a text, přidali nějakou elektroniku, mohli bychom výsledek naroubovat třeba i na
Tata Bojs nebo starší
Kryštof. Ale to už by asi byla úplně jiná píseň, byť se stejnou melodií. Pod Neuwerthovým vedením
Tam Tam Orchestra nabrala trochu popově-rockovější směřování a vyplula z hájemství čisté world music. Ta však pořád výrazně zní v textech, nečekejte nic těžkého k přemýšlení, zavítáme na Kubu, do Brazílie, do mořských hlubin i na pláže, projdeme se pod noční oblohou a nakonec zaletíme i do hlubin vesmíru. I milostný text písničky na "Rytmikonu" (jakou je třeba "Sluneční dům") zní jinak než běžný love song.
Cestovat budeme hlavně prostřednictvím hudby, od prvků z lidové tvorby národů Asie, Afriky, Jižní Ameriky i Karibiku až k různým hudebním stylům moderního západního světa. V písni "Tam-Tam batacuda" se člověk ocitne přímo v Riu na karnevalu, ve "Vlaštovce" zas pendluje mezi Himalájemi a suchou a horkou pouští někde v Maghrebu nabo Mashreku, "Bahia 05" zase představuje (i přes snahu vnutit naší pozornosti Brazílii) rozjuchanou karibskou tancovačku. "Afro-pop" dává vzpomenout na severoafrické rytmy a konečně "Planety" jsou kdekoliv pod hvězdnou oblohou, možná snad přímo na ní. Slyšet můžeme opravdu ledacos, jako příměs se místy, byť třeba jen na chvíli, přidal house, drum and bass, samozřejmostí je přítomnost samby a rumby. S trochou fantazie můžeme třeba do triphopově znějící základní linky písně "Planety" zasadit i Trickyho. Z celé písně se však nakonec vyklube takřka vzorový popový ploužák. Nejvážnější a
nejneuwerthovštější skladbou je "Spící", která se do rozjasněné nálady na albu možná snad ani nehodí. Pokud ovšem jen neznamená zasnění a chvilkový odpočinek na cestě po široširém světě.
Je pravdou, že hudba na "Rytmikonu" nepřináší nic nového, neposune vaše hranice hudebních zážitků někam jinam. Ale ony hudební zážitky budou velmi příjemné, lehké, pohodové a krásně prosluněné. Ať bude venku pršet, nebo se budete vyvalovat v Tunisku na pláži, pro vyvolání nebo umocnění dobré nálady je toto album to nejlepší.