Tak tenhle koncert kapely Gaia Mesiah byl jako obvykle maso! Po četných srážkách s její dobíjející energií na řadě festivalů a klubových pódií jsem na to u téhle partičky, jejíž kořeny se začínají větvit u amerických Rage Against The Machine, už zvyklá. Ale pravda je, že na středeční křest v Akropoli jsem šla poprvé vyzbrojená taky zodpovědně naposlouchaným a zbrusu novým cédéčkem, což v mých očích/uších hodilo tuhle živelnou a nespoutanou bandu zase o kus dál.

Kdo zná Gaiu pouze jako odkaz k Rageům, respektive jako původní Rage Against The Machine Revival, může mít tyhle tři dámy a pána zaškatulkované jako levičáky. V tom případě rozhodně doporučuji, abyste se pro ucelený obrázek stavili nejen na jejich koncertě, ale hlavně nasměrovali zorničky do jejich textů, pakliže jste dostatečně vzděláni v jazyce anglickém, stačí našpicovat uši. Zjistíte totiž, že víc než o čemkoliv jiném jsou jejich texty výpovědí o dnešním světě, o problémech, kterými víc a víc překypuje, o svobodě a touze po ní, o lásce ke všemu přírodnímu a přirozenému, o revoltě, o odmítání násilí, rasismu, konvencí a mnohdy nesmyslných pravidel, o pravdě, která je tak nějak všude pořád na okraji nebo úplně chybí. Gaia Mesiah je prostě jednou z mála kapel, která svojí tvorbou přináší stále početnějšímu publiku poselství, aniž by se nutně sama stavěla do role spasitelů. Jak kdysi kdesi řekla bubenice Misha Cortéz: "Z anglického slova Messiah jsme vyškrtli jedno písmeno s, aby si lidi nemysleli, že jsme spasitelé. Chceme zachránit jen sami sebe a podělit se o způsob záchrany s publikem..."

Tak to bychom měli - kapela je jak takž představena i méně zainteresovaným. Teď už se podíváme, jak to vypadalo na křtu nového alba s názvem "Ocean". Hrát se začalo jako obvykle se zpožděním. Nešlo o pověstnou akademickou čtvrthodinku, ale o skoro hodinový posun oproti začátku uvedenému v médiích a na pozvánkách. Lidi se nicméně do Akropole trousili poměrně laxně, takže tenhle prostoj byl ve finále skoro nutnost. Měla jsem alespoň čas se uvelebit na balkónku zadaném pro "vyvolené" s modrou páskou kolem zápěstí a dočíst si rozečtenou knížku, takže když se těsně před půl devátou na pódiu konečně objevila kapela, už jsem věděla, jak to dopadlo s ďáblem posedlou Siervou Marií a mohla jsem svoji duši v klidu přenechat jiným "běsům" než těm literárním. Nadupaný set uvedla kytaristka Santa Morella, ženský protějšek Toma Morella z všudypřítomných RATM (mimo jiné viz státní vlajka s nápisem "r.a.t.m. movement" coby dekorace na pódiu), slovy "Ahoj Praho!". Začalo se hned jednou z nejnašláplejších věcí - songem "More Warriors", který sice není vydaný na aktuálním ani předchozím nosiči, zato se pyšní zdařilým a trochu depresivním animovaným klipem. Bubenice Misha se svým divošským vzezřením a tvrdou a přesnou hrou na bicí, jediný muž v kapele, basák Josh Stewart i ostré kytarové riffy Santa Morelly hned od začátku dávali tušit, že tohle bude prostě nářez jako nikdy.

Jen zpěvačka Marka Rybin ve světlém oblečení a se spleteným copánkem v blonďatých vlasech vypadá, jak kdyby se tady ztratila cestou na louku, kde by si měla odbýt svůj úplňkový taneček a za svítání se se sestrami z vílího gangu až do novoluní vypařit. Tak to ovšem působí, dokud tahle slečna s éterickým zjevem neotevře pusu a nezačne do našich bubínků prát všechno, co jí její výjimečný a charismatický hlas dovoluje. A že toho ze svého rejstříku vydoluje opravdu dost, o tom ani v nejmenším nepochybujte. Důkazem je třeba hned v pořadí čtvrtá věc ze středečního playlistu s výmluvným názvem "Legalize Marihuana", kdy se z placu pod pódiem začne jako na povel vznášet nezaměnitelný odér a z pódia vokál, který by si s přehledem dal kterýkoli černošský rastaman s hlasem posazeným proklatě nízko. Začátek songu "Apocalypse 5" je podle mě jedním z nejzřetelnějších klonů tvorby RATM, nikoliv však jen ubohou kopií, ale nápaditou peckou, která si žije vlastním životem a myšlenkou revoluce skrze hudbu. Přes klidnou a netradičně česky zpívanou věc "San Pedro", věnovanou "přátelům táborových i jiných ohňů", kterou si dává jen Marka a Santa Morella s kytarou, jsme se dostali k jedné z nejhutnějších věcí, písničce "Gaia Mesiah", kde si střihnul na perkuse nadupaný rytmický doprovod "nestálý" host kapely Roman Lomtadze, kterého znáte třeba z Čechomoru nebo svého času docela dobře fungující partičky Eleison. Poté, co jsme nechali spasit Zemi i svoji víru a duši, jsme ještě svorně zanevřeli na bílého muže, který v dvojjazyčně zpívané věci "White Man" pustoší, co mu přijde pod ruku, vychutnali si zvláštní atmosféru songu "Tasty" a zahrozili na hlavní aktéry večera u singlu "Maňana".

Pak už přišel samotný křest. Role kmotrů se zhostili lidé z realizačního týmu, mimo jiné Marcel Vyšín z Universal Music a Djordje Erič, který Gaie desku produkoval. Krátký křest byl pojat originálně, netradičně a dokonce měl i pointu. Samotný disk byl nejdříve polit něčím rozhodně zdravotně závadným, následně zapálen a vzápětí zase uhašen. Jak se nechal slyšet zástupce Universalu (a tady je ta pointa): "Tak tohle bylo jediné legální pálení CD!" No prosím, i vcelku nenásilně se dá naznačit, že firma opravdu nebude mít radost, pokud se deska kvůli ortodoxním vypalovačům nebude dobře prodávat. Po pár potřeseních rukou a přání zašeptaných kmotřencům do ucha se ještě zahrála titulní "Ocean" a pak už se kapela měla k odchodu. Se slovy "Čau parto!" se rozjetá čtyřka odebrala do šatny, odkud se samozřejmě nechala ještě dvakrát vytleskat, aby přidala veselou "Blueberry Day" (nevím, jak vy, já při ní na ty borůvkový knedlíky vždycky dostanu chuť) nebo textem sociálně orientované posluchače zasahující a v refrénu silnou a mrazivou "Black Bridge". Došlo i na zopakování pecky "More Warriors", opět s hostujícím Romanem Lomtadzem ("Jak jsme začali, tak taky skončíme!"). Co dodat závěrem? Večírek to byl rychlý, energický a víc než vydatný, kapela šla jako obvykle "do plnejch", tudíž kdo si ho nechal ujít, rozhodně udělal velkou chybu. Dle počtu hlav, které jsem z balkónu měla možnost vidět, a "afterparty" u šatny takových kulturních lenochů ale evidentně moc nebylo. Dokonce neproběhlo ani "problemo con tempo" a i když Akropole trpí infekční nemocí, kterou chytá stále více pražských klubů a která je rozšířená pod termínem "policejní hodina", skončilo se dokonce ještě pár minut před desátou.

Playlist: More Warriors, Happy People, Journey To Ixtlan, Legulize Marihuana, Apocalypse 5, Granny, San Pedro, Gaia Mesiah, White Man, Canoe, Tasty, Maňana, Ocean, Blueberry Day, Black Bridge, Reservation (Don't Close), More Warriors, Arizona

Fotograf je editorem MF Dnes.