Na recenzi nové desky The Brand New Heavies si museli čtenáři musicserveru počkat hodně dlouho a přiznávám, můžu za to já. Většinu CD si přehrávám na počítači, kde mám i lepší zvukový aparát, a bohužel tuto desku si na počítači nepřehrajete. Takzvaná ochrana proti pirátům to jaksi nedovoluje, i když pirátům je to šumafuk - v den vydání už bylo toto CD k sehnání na internetu - zatímco já musel oprášit starý analogový přehrávač, na kterém mi ani nefunguje displej, a poslouchat "Allabouthefunk" z něj.

Dlouhých sedm let se čekalo na novou desku The Brand New Heavies, avšak čeští fanoušci a mnozí studenti ČVUT ze strahovských kolejí slyšeli první ochutnávky z "Allabouthefunk" již před rokem na koncertu "Music For Your Life", kde byla tato skupina vrcholem celé akce. Zde už také představili TBNH novou zpěvačku Nicole Russo, která je první bílou zpěvačkou Heavies a zároveň i spoluautorkou všech původních věcí. Nutno říct, že společně s Nicole Russo, přišly i novoty stylové. Najednou se v hudbě BNH začalo objevovat ve velké míře r'n'b, z názvu desky je také patrné, že nebude chybět ani funky, a je zde cítit i lehký závan hip-hopu. Zároveň ale nelze říct, že by tito pravověrní příznivci a průkopníci acid-jazzu konvertovali ze své víry. Fakt, že si až na jednu coververzi napsali Heavies celé album sami a pochopitelně si i celou desku bez cizí pomoci produkovali, nejspíš také nikoho nepřekvapí. Jak na konci až možná příliš názorně předvádí, toto album si zkrátka porodili sami.

Kdyby si někdo poslechl úvodní "Boogie", asi by nepochopil, proč píšu o stylech jako je r'n'b či hip hop, protože tato píseň jako by symbolizovala staré Brand New Heavies. V těch dalších už je ale stylový posun znát daleko víc. I když právě v "Boogie" je překvapivě hodně slyšet vliv posledního Jacksonova alba "Invincible" (že by konečně přišla doba, kdy bude toto album pochopeno?). Výborná věc se povedla ve "Waste My Time", která je skvěle zaranžovaná. Do tvrdých funky beatů se najednou v půlce písničky vloudí akustické kytarové intermezzo, po kterém se vrátí písnička do zaběhnutých kolejí, ale kytarový doprovod zůstává. Samozřejmě podobných "vychytávek" je na "Allabouthefunk" daleko více, toto bylo pouze nahlédnutí na jednu z nich. Výborný zvuk je nejspíš doménou Heavies, ovšem o něco horší je to s písničkami, které ne zcela všechny jsou dobře napsané. Najdou se na albu i takové jako třeba "Need Some More" nebo "Every Time We Turn It Up", které trošku nudí, ale je jich menšina. Překvapivá je i výše zmíněná coververze, kterou je "Many River To Cross" Jimmyho Cliffa. Ta je svým soulovým pojetím nejpomalejší a nejklidnější věcí na desce.

I přes uvedené zápory je "Allabouthefunk" poměrně slušná deska, která posouvá Brand New Heavies do nové éry s inovovaným zvukem, který ale nemění zásadně tvář skupiny. Na druhou stranu rozhodně není žádným zásadním kouskem, jako byla třeba "The Brand New Heavies" z počátku devadesátých let. I když se tahle deska poslouchá moc dobře, větší zážitek v každém případě byli, jsou a budou Brand New Heavies naživo: Proto doufám, že je opět co nejdříve budeme moct vidět u nás.