Těžce neprofesionálně začnu svůj report z koncertu Marka Knopflera. Původně měl jít na tento koncert Pavel Parikrupa - znalec díla Marka Knopflera, který by vám zcela jistě podal vyčerpávající a hlavně zasvěcenou reportáž z tohoto výborného koncertu. Ale vzhledem k tomu, že se vše zamotalo, budete muset vzít zavděk reportem spíše neznalce mistrova díla.

Dalo by se říct, že letos na jaře se nám Praha ponořila do převážně kytarových tónů. Už tu byl Sting, Scott Henderson a ve velkém očekávání za pár neděl přijede i Pat Metheny. Mark Knopfler, který má v této společnosti jisté místo na výsluní, po nepříjemném odkladu, zaviněném nehodou na motorce a následnou rekonvalescencí, se po letech opět vrátil do České republiky. Někdo možná mohl litovat, že luxusnější prostředí Sazka Areny zabrali tento večer Scooter, ale většina z návštěvníků byla, myslím, s T-Mobile Arénou celkem spokojena. Sportovní hala byla příjemně zaplněna, což znamená, že ochozy byly téměř plné a na ploše se dalo stát bez velkého mačkání. S mírným, asi deseti minutovým zpožděním světla v sále potemněla a Mark Knopfler mohl začít servírovat hudební menu ze samých lahůdek.

Abych se přiznal, Mark Knopfler mi udělal velkou radost již ze začátku. Hned po úvodní svižné "Why Aye Man" zařadil totiž sadu mých oblíbených písniček, z nichž první byla "Walk Of Life", ke které mám jistý osobní vztah z doby, kdy se na ni ještě tancoval akrobatický rokenrol. Živá verze na rozdíl od té, co znám já, byla daleko zpěvnější a Mark ji doplnil skoro stivínovským sólem, kdy to na počátku vypadalo, že hraje zcela jinou písničku, aby se nakonec sešel se zbytkem skupiny. Další ze sady mých oblíbených přišla na řadu hned vzápětí v podobě úžasné "What It Is", kterou považuji za jednu z nejlíp napsaných a hlavně nejlíp zaranžovaných písniček Marka Knopflera. Malý blok skladeb z desky "Sailing To Philadelphia" uzavřel právě titulní song, se kterým přišlo i podstatné zklidnění. V "Sailing To Philadelphia" jsem ocenil hlavně Knopflerův hudební cit, kdy k žádanému efektu nepotřeboval žádná divoká sóla, ale bohatě si vystačil s téměř symbiotickým vybrnkáváním.

Za zmínku by určitě stála celá doprovodná pětičlenná kapela, nicméně já vypíchnu pouze jednoho jejich člena. Hned několikrát během celého koncertu mě zaujal klavírista Matt Rollings, který hrál snad na všech podstatných country deskách posledních let a jehož duety s kytarou Marka Knopflera byly prostě dokonalé. Oba se navzájem výborně doplňovali, ale přeci každý z nich hrál v danou chvíli prim. Při některých sólech Matta Rollingse se mi dokonce vybavily některé fragmenty koncertů Keitha Jarreta. Toto bylo pěkně slyšet například v předehře dalšího hitu z éry Dire Straits "Romeo And Juliet", kterou jako jednu z mála odehrál Knopfler se španělkou. Poté přišel hit z největších "Sultans Of Swing", ve které hlavní aktér teprve naplno rozehrál své kytarové umění a po jejímž konci se mu dostalo opravdu bouřlivé odezvy.

Kytarovým duelem Knopflera a Richarda Bennetta v "Done With Bonaparte" odstartoval blok písniček hodně orientovaných k tradiční americké country. V těchto momentech publikum, do té doby bouřlivé, trošku polevilo, ale o zábavu se staral i mezi skladbami samotný Mark Knopfler, když za popíjení čaje začal vtipkovat s publikem a sedíce pak spustil pouze s basou a bubny "Song For Sonny Liston". Po bluesové "Rüdiger" přišla na pořad dne i o něco rockovější část reprezentovaná ráznou novinkou "Boom Like That" a doplněná "Speedway At Nazareth" s keltsky laděným začátkem. Musím napsat, že koncert měl na T-Mobile Arénu až nezvykle výbornou akustiku, zvukařům se povedlo ji nazvučit opravdu skvěle, ale právě při "Speedaway To Nazareth" jim asi ujela ruka, protože v závěru, kdy spustil Mark dohromady s bubeníkem Danny Cummingsem, zvuk, který šel z aparatury, se najednou nedal poslouchat. Nicméně v následující, dlouho žádané a excelentní "Telegraph Road", bylo opět vše v pořádku a do arény se linul zase výborný zvuk. Budu se opakovat, ale i u "Telegraph Road", jejíž délka se již blíží téměř k délkám jazzových kompozic, jsem musel opět v mezihře obdivovat dlouho neslyšenou spolupráci kytara - piano.

V přídavcích, které přišly vzápětí, zněly především hity počínaje dechberoucím "Brothers In Arms". Vzpomínku na spolupráci se Stingem "Money For Nothing" snad není vůbec třeba nijak připomínat či popisovat. Když jsem psal, že ve střední části pražské publikum jakoby odpočívalo, pak to byl spíše nádech právě na tyto chvíle, kdy celá hala bouřila a snad pouze totálně vyprodaná Sportovní hala při koncertu Phila Collinse před několika lety mohla toto publikum překonat. O úplný závěr se postarala "So Far Away", před kterou to už vypadalo téměř na odchod, a novinková trochu dylanovsky pojatá "Our Shangri-La", kterou odehrál Mark Knopfler s hvězdnou oblohou v zádech.

Co si budeme nalhávat, Mark Knopfler už není žádný mladíček, o čemž svědčí například i brýle, které nosí po celou dobu vystoupení, ale pořád mu to šlape skvěle. Během chvilky dokázal dostat pražské publikum do varu a pro jeho hru na kytaru jsem mu musel odpustit i to, že nezahrál moje oblíbené písničky "Darling Pretty" a "Cannibals" z "Golden Road". Na mnichovském koncertu Sarah McLachlan jsem se bavil s nějakým Italem, řeč padla právě i na Marka Knopflera, kdy mi říkal, abych si tento koncert určitě nenechal ujít a několikrát zopakoval: "It's Great Show!" Já mu teď musím dát za pravdu - opravdu "It Was Such A Great Show."

Setlist koncertu:
Why Aye Man
Walk Of Life
What It Is
Sailing To Philadelphia
Romeo And Juliet
Sultans Of Swing
Done With Bonaparte
Song For Sonny Liston
Donegan's Gone
Rüdiger
Boom Like That
Speedway At Nazareth
Telegraph Road

Přídavky:
Brothers In Arms
Money For Nothing
So Far Away
Our Shangri-La

Mark Knopfler, T-Mobile Aréna, Praha, 5.5.2005