Když jsem zjišťoval nějaké informace o novém Sealově turné, byl jsem překvapen zjištěním, že se jedná o akustickou šňůru. K tomu mi prostory T-Mobil Arény neseděly, ale realita byla skutečně taková a ve výsledku to nebyla až tak špatná volba. Seal jede turné k jeho loňské výběrovce "The Best 1991-2004", jejíž součástí bylo je i akustické album, které mohlo ledacos prozradit o tom, co doopravdy Seal bude hrát. Tento elegantní a vysoký gentleman však hrábl i po několika zajímavých skladbách a coververzích, nejednalo se tedy čistě o setlist sestavený jen z hitů. Seal si s sebou do Prahy přivezl i jazzmana Chrise Pierce, který ve své tvorbě zahrnuje i r&b. Do Prahy ale přijel jako tulák písničkář s akustickou kytarou. Od začátku svého zhruba půlhodinového vystoupení si získal publikum na svou stranu, a to mu bylo velkou oporou. Zazněl i jeho největší hit známý z reklamních televizních bloků "Are You Beautiful", za nějž sklidil velké ovace. Z jeho desky "Static Trampolic" zazněla nejenom titulní kompozice, ale i nádherná "When I'm With You". V závěru si dovolil rozezpívat publikum a zpíval čistě za tleskotu rukou ještě sedících posluchačů skladbu "Witchy Yeah Yeah".

Jak již bylo naznačeno, koncert byl zamýšlen jako čistě k sezení, čímž se aspoň částečně navodila jakási uvolněná a intimní atmosféra akustického turné Seala, ale byla tím zároveň omezena kapacita, a nebylo proto úplně narváno - atmosféra však byla hodně povedená. On sám si již takové vystoupení zkusil nejednou, asi neviditelnějším bylo to v roce 1996 před kamerami hudební stanice MTV. Tuto sedací atmosféru však několikrát Seal naboural a lidé spolu s ním tančili a zpívali. Čtyřčlenná doprovodná skupina byla sestavena z hráčů, kteří s ním natočili ono akustické album, tedy Eric Schermerhon (akustické kytary), Chris Bruce (basová kytara, akustická kytara), Ramy Antoun (bicí, perkuse) a Deron Johnson (klavír, klávesy). Tahounem však byl Seal, který si též sem tam vzal k ruce akustickou kytaru. Prosté pódium, na kterém byly položeny koberce, intimita světel a zhruba čtyři tisícovky lidí v publiku se rovnalo příjemné pohodě, té vévodil úžasný a charismatický hlas, kterým je právě Seal tak snadno identifikovatelný.

Setlist byl sestaven nejenom z hitů, na řadu přišly i méně často hrané skladby z alb a celkem tři coververze, jejichž volbou Seal hodně překvapil. Začátek patřil jeho debutu "Seal" a singlům "The Beginning" a "Killer", při které poprvé publikum hecované Sealem povstalo a tančilo s ním. Za velkých ovací se Seal naučil i své první české slůvko díky, to několikrát krásně odspeloval s anglickým přízvukem a rozplýval se nad krásou naší stověžaté krásky. Posléze vystřihl poklidnou "Colour" z desky "Human Being", z které zazněly ještě nádherné "State Of Grace" a "Still Love Remains". Po hitu "Prayer For The Dying" se Seal rozhovořil o svém idolu Neilu Youngovi a k dobru přihodil první cover večera - "Don't Let It Bring You Down" z desky "After The Gold Rush" (1970). K vrcholům večera patřila dvojice skladeb "Violet", tu k mé velké radosti hrál na turné po hodně dlouhé době, prý proto, že se ho všichni stále tázali, proč tak úžasnou píseň nehraje i na koncertech, a "Love's Divine", ta měla ohromující aplaus. Druhá pocta patřila Davidu Bowiemu, z jeho bohaté kariéry Seal vybral stařičkou "Let Me Sleep Beside You" (ta poprvé vyšla v roce 1970 na desce "The World Of David Bowie"). To už se však blížil konec hlavního bloku, který patřil první skladbě, kterou Seal napsal hned potom, co se naučil hrát na kytaru, a stala se tak velkým megahitem, jiný komentář už snad "Crazy" ani nepotřebuje. Třetí převzatou byla skvěle vygradovaná skladba The Killers "Everything Will Be Alright" z opěvované placky "Hot Fuss", to se Seal poprvé loučil s publikem.

Po krátké pauze se Seal vrátil a zahrál nejprve poklidnou "Still Love Remains", představil skupinu a bez velké námahy vyhecoval publikum, aby mu při "Future Love Paradise" udělalo ten správný zpívající a roztančený kotel pod pódiem. Potom se opět vzdálil, což někteří lidé okolo pochopili jako konec, to však nebyla pravda, čímž se ošidili o zlaté hřeby koncertu. Batmanovskou perlu "Kiss From A Rose" by mu nikdo neodpustil, kdyby nezahrál, a její moment za velkého aplausu přišel právě v tento čas. Seal s velkým děkováním přihodil k dobru ještě tanečně rozjetou "Get It Together" a s přáním dobrého zbytku večera a noci se naposledy vzdálil z pódia, a skvělému koncertu byl konec.

Seal to živě umí na výbornou, svým hlasem si je mnohem více jistý než dříve a byl to zcela jiný zážitek, než který jsem před více jak rokem zažil v rámci vídeňského koncertu. Jen občas se mi zdálo, hlavně z počátku vystoupení, že zvuk byl mírně přebasován a Seal se trošku ztrácel v této houšti tónů, zvukař se však snažil tomuto předcházet. Operní pěvec Luciano Pavarotti měl toho večera v Praze velkého konkurenta, který možná v tichosti nachystal jeden z koncertních vrcholů letošního roku. Nezbývá než doufat, že se Sealovi natolik v Praze zalíbilo, že příště přijede znovu a poctí nás poctivým koncertem, jako byl tento.

Setlist: The Beginning, Killer, Colour, Prayer For The Dying, Don't Let It Bring You Down, Waiting For You, State Of Grace, Violet, Love's Divine, Let Me Sleep Beside You, Crazy, Everything Will Be Alright, Still Love Remains, Future Love Paradise, Kiss From A Rose, Get It Together

Seal, Chris Pierce, T-Mobile Aréna, Praha, 20.4.2005