Nová deska New Order je zkrátka událost. A nezáleží na tom, zda jste jejich oddaným fanouškem, anebo TKN (čti: ten, kdo neřeší). Jejich jméno má říz a jakés takés povědomí o jeho existenci mají i zarytí odpůrci ostrovního pop-rocku. Když "Waiting For The Sirens' Call" vyšlo, musicserver se do něj opřel s vervou: vyšel tu průvodce deskou, díky přívětivé recenzi Dana Hájka se novinka stala také Albem týdne. Kruh se uzavírá u makrorecenze deseti redaktorů musicserveru. Pokud si to projdete od shora dolů a dáte si dvě a dvě dohromady, zjistíte, že New Order prošli se ctí. Pravda, skvělých osmi hvězdiček se dočkali jen dvakrát, ale souhrnné hodnocení je solidních sedmdesát procent.

Antonín Kocábek - 6/10

Volbu, zda-li raději Joy Divison, nebo New Order, jsem měl odjakživa jasnou ve prospěch zástupců ranného období. Nicméně New Order pro mě byli vždy zárukou nevlezlého, příjemného, inteligentního a především vkusného pop-rocku. Takového, který si nehraje na umění a zná své možnosti a mantinely. A je potěšující, že ani po dlouhých letech na téhle premise netřeba nic měnit. Nová deska určitě donutí k zívnutí všechny vzývatele módních trendů, ale ti ostatní budou nejspíš spokojeni, protože když kdokoliv po takhle dlouhé kariéře natočí desku, která se dá alespoň poslouchat, je to samo o sobě úspěch. Jenomže označit novinku New Order jen jako "poslouchatelnou" zavání samolibostí. Stále ještě dokáží občas překvapit nějakým tím neotřelým zvukem, stále si dokáží ohlídat vysokou úroveň produkce, stále se nespokojují jen s chladnou profesionalitou a občas i dokáží do svých písniček dostat emoce. A je až neuvěřitelné, že pod vší touhle bezstarostností nejsou podepsaní pětadvacetiletí kluci, ale pánové v letech. To bychom měli ty klady. Na druhé straně je pak skutečnost, že vatovitá výplň v podobě sice příjemných písniček, ale takových, které vám z paměti vyšumí tak rychle, jako se objevily (pokud tam tedy nějakou stopu vůbec zanechaly), tentokrát bohužel jednoznačně převažuje. Je ovšem otázkou, jak velké množině posluchačů to bude vadit. Protože i když tahle deska nepatří v diskografii skupiny k těm lepším, pořád je nad běžným průměrem mnohých kolegů. A otázku, jestli je to málo nebo hodně, si už musíte zodpovědět sami.

Luboš Kreč - 6/10

Hudbou New Order jsem netčen, tedy jsem vlastně ideálním přispěvatelem naší makrorecenze. Kdo může podat autentičtější výpověď než ten, který ví putna, co pohrobci Joy Division dělali předtím. Úvodem bych řekl, že plíny jsem nepotřeboval, měchýř mi to neprotrhlo. Dokonce jsem se u "Waiting For The Sirens' Call" párkrát do běla rozčílil; třeba hned u první pecky "Who's Joe?", která má šmrncovní rozjezd, ale v refrénu to starouši totálně zazdili nudným, letargickým přednesem. Poslouchal jsem ale nadále pečlivě, hltal každou vteřinu, abych zjistil, kdo tady velí. Našel jsem klasické písničky, pěkně střižené, silné melodie, veselou atmosféru, hudební nadhled a zkušenosti. Mají to zkrátka na háku, ti New Order. Ale přesto bych se neodvážil dát jim víc než sedmdesát procent, protože u dobré třetiny "Waiting For The Sirens' Call" jsem pošilhával po všem možném, jenom ne po proudu tónů v reprácích. Pozornost jsem udržel díky dvěma věcem: zaprvé, že jsem musel, zadruhé, že to je sympatický, profesionálně skvěle odvedený pop, který se dá vydržet, aniž byste dostali osypky.

František Matějíček - 6/10

Slavná sestava z Manchesteru je zpátky s albem "Waiting Fo Ther Sirens' Call". Čekání se vyplatilo, svěží kytarovka přinese bezesporu mnoho zajímavého. Ovšem s proklamacemi o skvělé desce nemusí souhlasit zdaleka všichni. Po několika hodinách poslechu si připadám jako svědek prvopočátku plánování dalšího počinu New Order. Jakoby se náhodou sešli před prodejnou hudebních nástrojů a sami sebe se zeptali: "Koupíme si kytary, nebo synťáky?". Přesně tak album zní. Bezesporu zajímavé nápady, velmi solidní britský zvuk, ale jen málo navíc. Svěží a dobře našlápnuté melodie jsou většinou poměrně dlouhé a po dvou minutách začnou ztrácet atmosféru. Vypadá to, že se vrchol, na který netrpělivě čekáte, ve velikém množství výrazů potřebných k vyjádření motivu, tak nějak ztratil. Zkuste si představit inteligentní vtip Vladimíra Dvořáka, který se vám rozhodne převyprávět úplně oblečená Marcela Březinová. Trochu nuda, že? Takhle nějak se vytrácí i pointa z toho všeho, co chtěli New Order sdělit. Britská parta nenatočila žádný propadák, pouze nedotáhla všechny nápady podle nastíněných možností. Jednotvárnost zpracování jedenácti skladeb vyjadřuje určité tápání a přešlapávání nad otázkou "Co s tím dál?". Najdou se však i výjimky jako "I Told You So", "Jetstream", jež lehce vybočují z nastoleného. Vrcholem je trochu retro vzpomínka na vlastní minulost v podobě "Guilt Is A Useless Emotion". Přesto musím říct: Pánové, sorry, stejně jako tohle i zbytek alba jsem od vás už někde slyšel.

Ondřej Pravda - 7/10

New Order v dobách největší slávy v 80. letech přinášeli na elektronickopopovou scénu něco zajímavého, inspirativního. Když se po osmileté odmlce vrátili v roce 2001 s albem "Get Ready", docela mile překvapili, jak svůj model osmdesátek zvukově trochu upgradovali, přidali kytary a pár efektů. Hlavně dobře zacílili svou silnou zbraní - melodií, takže příjemné popové písničky oslovily leckoho. Na o čtyři roky novější desce kapela tuto polohu, kterou umí, opakuje. Nemá cenu jí brát jasný trademark, ale víc práce s nezaměnitelnou barvou kytary si dát mohla. Nebo to měl udělat jeden ze tří producentů, takhle se zdá, že byl jen jeden, a to New Order. Možná byla jednotnost alba úmyslem, ale hodně omezujícím. Potěšení z desky je menší z jednoduchého důvodu - nějak došly nosné nápady, málokterá skladba chytne i po víc posleších. Hlavně se mělo hodně krátit. Délka většiny skladeb nad pět minut problém s lehkou nudou a zaměnitelností neulehčí, už předchozí album tím utrpělo. Jak je možné, že popová kapela nezná základní "pravidlo", že dobrá popová skladba by měla mít do čtyř minut? Neboli - singl "Crafty" není tak silný jako ty z "Get Ready", a přitom je na albu tou lepší skladbou. K nim se určitě řadí i "staře" taneční "I Told You So" a také "Jetstream" s osvěžujícím, výraznějším ženským vokálem hostující Any Matronic. Není to špatné album, ale sirény kvůli němu New Order volat nebudou, budou lovit zajímavější kousky.

Jakub König - 7/10

Velikáni "New Order" se vždy pohybovali víceméně na okraji mého zájmu. Jednak proto, že jsem jejich preinkarnaci "Joy Division" začal poslouchat až poměrně nedávno, jednak mi NO na letmý poslech nikdy nehnuli hlavou, srdcem ani ničím jiným. Spíš mi přišlo podivné, jak jsou určitou skupinou lidí adorováni, jak se o mne každou chvilku někde otřou. Když jsem vkládal do discmana jejich nové album "Waiting For The Sirens' Call", říkal jsem si: Tak se ukažte, páprdové.

Musím (rád) přiznat, že se ukázali. Že jsem byl příjemně překvapen chytlavými a chytře postavenými písněmi, které se dají při nepozorném poslechu shrnout pod stůl jako trochu zvláštní popík, ale které, jak už to u podobných věcí bývá zvykem, znějí v hlavě, lákají k dalšímu poslechu a postupně se otevírají. Potěšila mě nenucená elegance, s jakou se ti postarší pánové prezentují. Žádná přehnaná gesta, žádná okázalá tragika, ale spíš radost, radost z pomalého, pozvolného pohybu sluncem, z lenivého růstu, z těch pěkných písniček a roztomilých klávesových zvuků. Vzhledem k tomu, co jsem již napsal na začátku, je jasné, že nemohu příliš srovnávat, ale "Waiting For The Sirens' Call" mi přijde jako výsledek snahy několika nadaných, inteligentních a zralých hudebníků, kteří mají rádi stejným způsobem pop, rock a elektroniku a nebojí se svou náklonnost dát najevo. Vlastně bych řekl, že je to hodně baví. A to je na jejich novém albu prostě znát.

Pavel Novák - 7/10

Musím se přiznat, že jsem New Order nikdy neposlouchal. Možná bych si ani nevzpomněl na název žádného z jejich singlů. Do tohoto alba jsem tedy šel bez jakýchkoliv očekávání a musím přiznat, že jsem byl velmi mile překvapen. Nedokážu říct, jestli se pánové opakují či jestli "přišli s něčím novým", ale toto album se jim docela vydařilo. I když podle mě ne úplně stoprocentně (snad kromě bookletu, který je bezkonkurenční, holt v jednoduchosti je krása). Co se hudby týče, trošku mi vadí, že některé skladby jsou si docela podobné, a celé album mi tak splývá do jednoho celku. Někdo by mohl namítnout, že je dobré, že mají svůj styl, ale to platí až do té doby, dokud se nezačnou opakovat na jednom jediném albu. Že by docházela inspirace? Tuhle domněnku jsem si připustil, když jsem se dověděl, že členové New Order původně odmítli spolupráci s Gwen Stefani. Konec spekulací, obraťme list. Z celého alba mě nejvíce zaujaly první dva tracky "Who's Joe?" a "Hey Now What You Doing", u kterých se mi líbí, že v popředí jsou na úkor elektroniky živé nástroje. Naproti tomu pořád nenacházím zalíbení v "Krafty" a titulní "Waiting For The Sirens' Call", ale tohle už je věc názoru. Jak už jsem psal na začátku, New Order nikdy nebyli mou skupinou, ale po "Waiting For The Sirens' Call" se k nim určitě občas rád vrátím. I když některé skladby nejspíš přeskočím, pořád mi tohle album bude stát za to, abych ho vložil do přehrávače.

Radek Antl - 7/10

Neúnavní hledači progresivního muzikantství a nenároční posluchači, kteří - řečeno spolu s Nickem Hornbym - od písniček nechtějí nic, než aby zněly dobře, si poslední dobou na nedostatek témat k názorové konfrontaci stěžovat nemohou. Ať už jde o novinky U2, R.E.M., Chemical Brothers či o čerstvý "Hotel" plešouna Mobyho, na jedné straně zní spokojenost těch, kterým zpohodlnělé opisování nevadí a hledání nových cest přenechávají mladším, na straně druhé je hlasité zklamání provolávající, že daný hudebník má na víc. S "Waiting For The Sirens' Call" tomu nebude jinak - znalce starých dobrých New Order asi povětšinou neoslní. Ani já, který tuto partu zná pouze povrchně, jsem zprvu z této desky nebyl zrovna odvázaný. K čemu další R.E.M., když na trh nedávno vyrazila reedice jejich dosavadních titulů pro Warnery? A proč mají některé písničky tak zbytečně dlouhou stopáž? Dal jsem jí ale šanci a našel si na ní několik favoritů, jež se nebojím označit jako hitové (např. dancehallem zbarvená "I Told You So", danceová "Guilt Is A Useless Emotion", britpopová "Working Overtime"). Uznávám, že jde o svěží pop-rockové album chytlavých melodií, rafinovaných aranží, mistrné práce se zvukem, všudypřítomné profesionality a kdoví čeho ještě. Jeho poslech mi nevadí, za pár měsíců a snad i let si jej rád pustím znovu. Ale abych tlačil na svoje kamarády, že si "Waiting For The Sirens' Call" musí poslechnout, protože jinak jsou u mě hudební ignoranti, po mně přece nemůžete chtít.

Vojta Kostelecký - 7/10

Trůním si za volantem naší zánovní octavie. Stříbrná metalíza, diesel dvoulitr, 4x4, nadstandardní výbava (boční airbagy, vyhřívaná kožená sedadla, klimatizace, vzadu připravená luxusní dětská autosedačka Peg-Pérego bezmála za dvacet tisíc). Vedle spokojeně podřimuje přítelkyně, ruce sepnuté na výrazně zaobleném bříšku. Jsme spolu už přes devět let. Zažili jsme toho hodně - divoký parties, mejdany, rozchody i romantický usmiřování. Pořád se cejtíme mladý, nezávislý, nonkonformní a vůbec, ale asi už do toho brzo taky praštíme. Vždyť na tom přece není nic špatnýho! Zkrátka všechno je momentálně tak, jak má být. Na tváři euforický usměv, šinu si to poloprázdnou dálnicí vstříc šťastným zítřkům s "Waiting For The Sirens' Call" v přehrávači... Ok, nebudu tady na vás machrovat, jak jsem strašně nad věcí. To víte, že když přijde refrén v předposlední "Turn", roztejkám se po pokoji stejně jako vy všichni ostatní. Vůbec celý tohle album je dokonale přímočará, jednoduchá, přitom moc chytrá popina, který nelze nic vytknout; intelektuálskej kýč, při jehož poslechu rozhodně nemusíte rudnout studem, protože jednak tohle je LEGENDA, druhak vám záda kryje slečna Kománková i s celou hudebně publicistickou obcí. Jenže nemůžu si pomoct, občas je to přeci jenom trošičku sterilní. Asi jako "designersky bezchybný" interiéry z katalogu Ikea. Ale klidně se stavte za deset dvanáct let, můžeme si o tom všem znovu popovídat.

Pavel Parikrupa - 8/10

New Order - zaplať, přírodo, za ně! Jistota, že budou znít pořád stejně jako v minulosti, je jejich největší devizou a také největší slabinou, zaleží, jak se kdo na věc chce dívat. Rozpoznatelní na první poslech a Sumnerův zpěv by určitě měl problém prorazit v SuperStar, ale komu to vadí? "Waiting For The Sirens' Call" navazuje na "Get Ready", téměř čtyřletý odstup neznamenal prudkou změnu kursu. Hudba New Order i na nové desce může uspokojit rockery, clubbery, tanečníky i fotbalové fanoušky. Má výrazný kytarový zvuk, ale vůbec se nebrání ani pohybovému vyžití na parketu (třeba "Guilt Is A Useless Emotion"), skvěle se poslouchá v autě, refrény se zavrtají do hlavy. První část "I Told You So", skladby, jež se trochu vymyká zbytku alba svým ragga pojetím, mi přišla úsměvná, ale pak se z ní vyloupne nevšední píseň. Nejvíce si považuji "Morning Night And Day", kdy po spíše elektronickém úvodu kapela rockově vypálí refrén, ale podobně přitažlivých momentů je na desce povícero, "Working Overtime" je parádní kytarová jízda na závěr. Nic nového pod sluncem, vývoj minimální, ale ten se snad u New Order ani nedal očekávat. Palec nahoru!

Honza Balušek - 8/10

New Order pro mě vždy byli jen kapelou, k níž jsem se dostal oslím můstkem přes Pet Shop Boys a Electronic, takto vedlejší projekt leadera New Order Bernarda Sumnera (kde v pár skladbách zpíval i Neil Tennant z PSB). Znal jsem od nich jen pár singlů, až mě pak v roce 2001 naprosto uchvátila jejich comebacková deska "Get Ready". O tom, jak moc mě dostala, svědčí i skutečnost, že jsem jí dal hodnocení 10/10, což se za pět let, co píšu na musicserver, stalo jen dvakrát. Novinka "Waiting For The Sirens' Call" je na tom u mně oproti svému předchůdci jen o trochu hůř. Klidně bych vynechal dvě první položky, které mi přijdou dost slabé, následujících devět písniček je však opět jednoznačně... geniálních. Když někdo v letech, které členové kapely nyní mají, dokáže napsat tak chytlavé singlovky jako "Krafty" nebo "Jetstream", aby celou desku zakončil rozbřinkanou "Working Overtime", zaslouží si pouze hlubokou úklonu - vždyť písničky na téhle desce by jim mohla závidět kdekterá mladá a začínající banda. A ač mohou na prvních pár poslechů znít vlastně obyčejně, Hookyho basa a silné melodie činí z "Waiting For The Sirens' Call" další mírně nadprůměrnou nahrávku legendy.