V poslední době se o Richardu Müllerovi hovořilo hlavně v souvislosti s jeho drogovou zpovědí na televizi Markíza (ta musela zaplatit dva miliony korun pokutu za odvysílání rozhovoru a Richardovi samotnému hrozí žaloba za šíření toxikomanie), striptýzem při zlínském koncertu I.M.T. Smile a naopak protidrogovým singlem "Nahý", který, ač se rychle stal velkým hitem na slovenských rádií, byl stažen a dokonce i "pohřben", a to právě proto, aby se v médiích uvolnila cesta tomuto nevšednímu projektu.

Müller už dlouho prohlašoval, že by klidně nazpíval celé album česky, protože po dobytí Slovenska, kde téměř nemá konkurenci, by rád pronikl více i na český trh. Původně zamýšlel vydat pouze českou verzi původně slovenské desky, ale nakonec společně s Michalem Horáčkem a několika svými slovenskými spolupracovníky vytvořili zcela původní album.

Kromě Müllera je hlavní postavou nahrávky bezpochyby Michal Horáček, duchovní otec celého projektu, který dodal všechny texty a vůbec celou nahrávku považuje "za svou". Po mnoha letech se také oprostil od hudební spolupráce s Petrem Hapkou, se kterým natočil mnoho zajímavých věcí, stačí jen vzpomenou na jejich dvě velmi nadprůměrná alba "V penziónu Svět" či "Citová investice". Na této desce se tito dva hlavní umělci obklopili mladými slovenskými talenty Ivanem Táslerem, Jarem Filipem a v jednom případě i Mariánem Čekovským, kteří napsali na Horáčkovy texty hudbu (u jedné skladby je autorem hudby i Petr Hapka). A musím uznat, že všichni autoři se svého úkolu zhostili skvěle.

Ačkoli je deska většinou označována za album šansonů, hned první "Nina Ricci" překvapí odpíchnutým rytmem a hitovým refrénem. Druhá "Srdce jako kníže Rohan" si už našla místo ve vysílání českých rádií a bezpochyby se jedná o nejhitovější skladbu s opět výrazným refrénem, který si budete hned po prvním poslechu prozpěvovat stále dokola. Náladou velmi podobné jsou "Až povezou mě na lafetě" a "Zemdlené tisíciletí", obě pomalé, dlouhé, s nepříliš veselýmy a hodně přemýšlivými texty. V odpíchové "Flétnu do žita" se jako hosté objevují David Koller a Robert Kodym, kteří odezpívají každý po jedné sloce a teprve poté se připojí i Müller. S podobným rockovým nábojem je na albu ještě jedna písnička - "Duch versus Lapiduch", ta dokonce obsahuje kromě zkresleného zpěvu i několik slov od "Majora Zemana".

Vrcholem alba jsou pro mě ovšem skladby "Štvanice" a "Baroko". Ta první mě zaujala naprosto úchvatným textem, který vám v noci nedá spát, a ta druhá nádhernou melodií. "Baroko" má také nejblíže k Horáčkovi blízkému projektu více zpěváků, protože kromě Müllera, který se ve skladbě objevuje jen trochu, v ní zpívají i Anna K., Ivan Tásler a dalších pět zpěváků a zpěvaček. Skladba tím však vůbec netrpí, spíše naopak a ve společném sborovém zpěvu si klidně dokážu představit spoustu lidí na pódiu nějakého charitativního koncertu... Poslední dvě skladby na albu jsou velmi intimní a rozhodně si nedělají žádné hitové ambice. "Stín stíhá stín" je polomluveným duetem s Hanou Hegerovou, ve kterém jí Richard dokonce vystřihne nádhernou poklonu a poslední ani ne dvouminutová "Stane se, že..." s Ivou Bittovou je příjemnou hříčkou, ze které jen trýská něha. Nádherný závěr.

Müller s Horáčkem a slovenskými spolupracovníky vytvořili jedno z nejlepších českých alb posledních několika let. Už se těším na další.

Album: Richard Müller/hlas, Michal Horáček/slova, Jan Saudek/obrazy (bez názvu)
Hodnocení: 9/10
Celkový čas: 46:33
Skladby: Nina Ricci, Srdce jako kníže Rohan, Až povezou mne na lafetě, Flétnu do žita, Štvanice, Baroko, Durch versus Lapiduch, Zemdlené tisíciletí, Stín stíhá stín, Stane se, že...