Agharta Jazz Music Festival si vzal letos za úkol, že nám představí mimo jiné i část výborných jazzových kytaristů. Už tu byl Steve Khan se svým triem a zanedlouho Praha uvítá hvězdu z největších Pata Methenyho, ale ve středu se pražskému publiku představil skvělý Scott Henderson se svým Blues Bandem, který svým zvukem naplnil Lucerna Music Bar, jenž pro umocnění atmosféry byl trošku netradičně uzpůsoben k sezení. Obecenstvo, které bylo poměrně jednolitě složeno z chlapů kolem čtyřicítky, si tak mohlo vychutnat excelentní koncert v sále s výbornou akustikou. Co více si přát.

Již od prvních momentů bylo vidět, jaký je Scott Henderson puntičkář. Ač svoji kytaru naladil asi hodinu před koncertem, těsně před ním opět nedbaje pokřiků z publika znova svoji kytaru naladil. To se ostatně opakovalo po každé další skladbě. Jeho vystoupení, které zcela pochopitelně rozdělil na dvě půlky, mohlo poté začít. Nutno napsat, že ihned v úvodu mi došlo, co bylo myšleno tím, když se o Kirkovi Covingtonovi, bubeníkovi Blues Bandu Scotta Hendersona, psalo, že má atomový úder. Jeho až neuvěřitelně energickým bubnováním jsem byl doslova unešen a začal jsem přemýšlet, proč se tahle skupina nejmenuje spíše Kirk Covington Blues Band. Když k bubnování přidal ještě zpěv, začal se z různých koutů Lucerna Music Baru ozývat spontánní potlesk. A zcela právem, protože zvuk jeho bubnů umocněný dobrou akustikou sálu bylo něco, na co se zkrátka nezapomíná. Teď to mohlo vyznít, jakože Kirk Cavington zcela zastínil hlavního představitele, což ale není pravda. Scott Henderson je nejspíš odjakživa introvert, a tak mi připadalo, že se spíše snaží naplnit slova našeho klasika "stanu se malým, menším, až budu nejmenším na celém světě". Toto platilo hlavně o jeho verbálním projevu, většinu mluvení obstaral Cavington, nicméně hudebně publiku servíroval jednu lahůdku za druhou. V první půlce to byly hlavně skvosty v podobě bluesových skladeb, které do sebe nasávaly i prvky jižanského rocku a rockové muziky vůbec, kde byla obzvlášť cítit inspirace či obdiv ke kytaristům, jakými jsou a byli Jeff Beck nebo Jimi Hendrix.

Po přestávce, ve které zcela bez okolků sešel Scott Henderson k baru, kde se bavil s fanoušky a popíjel přitom, začala poněkud odlišná, ale neméně zajímavá část koncertu. Z blues přešel Henderson pozvolna do lehčího jazzu, který pak postupně zahušťoval, až se dostal k jazz funku. Nakonec spustil některé fusion skladby, ve kterých se vrhal do výborné improvizace a ze své kytary vyluzoval téměř neskutečné zvuky, které mi připomněly "Bitches Brew" Milese Davise. Do této chvíle jsem i trošku záměrně přehlížel třetího člena Blues Bandu, basistu Garyho Willise, který zůstával jakoby v pozadí. Teprve v této jazzové části se ukázala jeho pravá síla a svůj um završil ve vskutku famózním sólu. I přes to, že publikum rozhodně nepatřilo k nejmladším, nechávalo se poměrně dost slyšet, pochopitelně hlavně při sólech muzikantů, avšak co se spustilo poté, kdy se Scott Henderson a spol. odebrali do zákulisí, to jsem zatím v Lucerna Music Baru nezažil. Pánové chtě nechtě museli ještě dva kousky přidat, než se publikum bylo ochotno smířit s jejich odchodem.

Lucerna Music Bar zažil díky Blues Bandu Scotta Hendersona opravdu vydatnou a výbornou hudební nadílku a už nyní se mohou fanoušci jazzové kytary těšit na další hudební zážitek, kterým zcela jistě bude koncert Pat Metheny Group ve Velkém sále Lucerny. Přijede v květnu v rámci světového turné představit svoji novou desku "The Way Up".

Scott Henderson Blues Band, Lucerna Music Bar, Praha, 22.3.2005