Chicago je dinosaurus. Kapela vznikla jako Chicago Transit Authority a stejnojmenné první LP (hned dvojalbum) vyšlo v dubnu 1969. Od té doby vydala skupina na třicítku desek v naprosté většině označených římskými číslicemi a několik výběrů, poslední hitová kompilace z roku 2002 se jmenuje "The Very Best Of Chicago: Only The Beginning". Aktuální letošní výběr "Love Songs" je, jak je z názvu jasné, zaměřen na milostné skladby a do značné míry se se svým předchůdcem překrývá, protože tyto love songs patřily zároveň k největším hitům kapely. Pokud začínáte se studiem Chicaga, asi bych doporučil sáhnout po dvojitém CD "The Very Best".

Osmnáct shromážděných písní ukazuje, proč bylo a je Chicago tak oblíbené, vždyť patří mezi deset nejúspěšnějších amerických skupin historie, měřeno hitparádovými úspěchy a prodejem desek. Kapela se vždy mohla spolehnout na silný skladatelský potenciál v několika členech a totéž můžeme říci i o bohatých vokálních možnostech, Chicago se nikdy nemuselo spoléhat na jednoho člověka, i když se Peter Cetera v osmdesátých letech uchytil i jako sólista. Barvy hlasů, mocná dechová sekce, košatá aranžmá a častá kombinace rocku a popu s r' n' b, jazzem, ba i klasikou, to jsou poznávací znamení skupiny.

Posluchačům zaměřeným na nové moderní žánry a rockery bažící po tvrdší hudbě ten Adult Oriented Rock nebo soft-rock, či jak tomu budeme říkat, může díky albu "Love Songs" lézt pěkně na nervy. Chicago byla a je partička výborných muzikantů, to je bez diskuse, ale pokud máme hodinu a čtvrt poslouchat monotematické písničky (stačí se podívat na jejich názvy), je to trochu nuda, ba až otrava. Jistě, taková "You're The Inspiration" a "Hard To Say I'm Sorry" jsou vynikající písně, "Beginnings" je pestrá skladba plná nápadů, ale třeba u "I Don't Wanna Live Without Your Love" jsem měl chuť začít někoho škrtit.

Mám z desky rozpačitý dojem - po několikáté jsou opět vydané staré písně (dvě dosud nezveřejněné nahrávky jsou živé záznamy a jsou zde i dvě sólové věci Petera Cetery) a soustředění jen na jednu hudební tvář skupiny způsobuje přeslazení z tolika zde nahromaděných laskomin. Obal desky, na němž jsou růže, bonboniéra, koláč a srdíčka, je sice pěkně vytvořen, ale už předem varuje - pozor, tady se hraje a je přecukrováno a ta zamilovaná notečka vám za chvíli může trochu lézt na nervy.