Rockeři i klubbeři, spojte se

Jednou z nejzajímavějších současných hudebních scén je rozhodně disco-punk. Původně čistě newyorská vlna navazující na začátek 80. let a snahu kapel jako Blondie nebo Gang Of Four spojit výbušnost punku a tanečnost disco music se pomalu začíná šířit světem a zaplavovat taneční parkety. Jak to už v dnešním popu bývá, pro vývoj scény nejsou důležité ani tak kapely jako The Rupture, Radio 4, Out Hud nebo ##!!!###, nýbrž producenti, kteří dodávají finální zvuk nahrávky. V tomto případě za úspěchy zmíněných kapel (ať už přímo nebo jen jako inspirátoři) stojí producentská dvojice The DFA - jmenovitě Tim Goldsworthy a James Murphy. Druhý jmenovaný je zároveň jediným stálým členem projektu LCD Soundsystem, a pokud někdo má právo kázat o disco-punku, pak je to právě on. Tento měsíc LCD Soundsystem po sérii vynikajících singlů konečně vydali velké album. Velké nejen rozsahem a kvalitou, ale hlavně významem.

James Murphy alias LCD Soundsystem na sebe upozornili už prvním singlem "Losing My Edge". Murphy na něm předvedl všechno, co z LCD (potažmo DFA) dělá jednu z nejzajímavějších kapel současnosti. Mistrný mix funkových kytar, těžkého tanečního spodku a hlavně Murphyho geniální lamentace stárnoucího hudebního fanatika, který tráví svůj veškerý čas nad raritními nahrávkami svých miláčků. Singl se stal undergroundovou senzací a podobně jako "House Of Jealous Lovers" The Rapture nebo "Me And Guilliani Down The Waterfront" od ##!!!### ohlásil disco-punkovou vlnu. Murphy pak další dva roky servíroval svým posluchačům chuťovky v podobě singlů jako "Give It Up", "Beat Connection" nebo loňské bomby "Yeah" a připravoval je na dlouhohrající album, které konečně přišlo v únoru letošního roku. To už byl label DFA pod patronací velké firmy EMI, u které započala druhá etapa dvojice Murphy a Goldsworthy. Nejprve bombastickým způsobem shrnutím své tvorbu na trojCD "The DFA - Compilation 2", podobným stylem pak vychází i bezejmenný debut LCD Soundsystem. Vedle jednoho disku nového materiálu přináší i druhý disk shromažďující jejich dosud vydané singly.

Spojení rocku a taneční hudby samozřejmě není tak revoluční, jak by se mohlo na první pohled zdát. Vezměte si třeba klasický funk (Parliament, Kool&The Gang), kterému nikdy nedělalo problémy hrát k tanci. I v 80. letech to bylo poměrně bežné spojení, ale díky pověsti disca se stylové nůžky pomalu začínaly rozevírat. Kytary a tanec najednou přestaly jít k sobě a rockeři začali nenávidět klubbery a naopak. The DFA a LCD Soundsystem nedělají nic jiného, než že se snaží oba tábory znovu usmířit. Desku otevírá aktuální singl "Daft Punk Is Playing At My House", ve kterém uslyšíte mírně upravený motiv ze "Superfreak" Ricka Jamese (známější z "Can't Touch This" MC Hammera), jednoznačný to odkaz na doby, kdy disco a rock vzájemě budovaly klubová impéria slasti. Podobně jako "Tribulations" je "Daft Punk Is Playing..." čistá radost ze šlapající hudby, nakažlivá melodie a beat volající na parket. "Movement" zase představuje punkovějšího Murphyho, ironizujícího celou disco-punkovou vlnu. "Too Much Love" je experimentální disco, "Great Release" zase mohutný analogový ambient ala Brian Eno. Poslední chuťovku jsem si nechal nakonec. "Never As Tired As When I'm Waking Up" je dechberoucí mix Beach Boys, Beatles a současných britských kytarovek s lehkým nádechem melancholie. Pravděpodobný další singl a dost možná i velký hit.

LCD Soundsystem byli donedávna jen singlovou kapelou a s každým dalším dvanáctipalcem jejich sláva rostla a rostla. Když posloucháte album, nevyhnete se pocitu, že singly byly přece jenom o něco lepší. Jakkoliv je první disk výborný a Murphy se snažil, aby zněl opravdu jako dlouhohrající album, skladby na něm blednou před těmi na disku bonusovém. Počínaje "Losing My Edge", jedním z nejlepších singlů posledních pěti let, až po dvě verze bezmála desetiminutové "Yeah!", kde se rytmická kadence stupňuje až k raveovému šílenství. Tady Murphy překračuje hranice všech žánrů, klaní se jedinému bohu, kterým je pro něj nekonečné a nakažlivé groove.

Murphymu je čtyřiatřicet let, viděl přicházet a odcházet styly a vlny, byl DJem, zvukařem, hrál na kytaru a LCD Soundsystem jsou logicky spojením všech jeho dosavadních zkušeností s hudbou. Debut LCD je chytrý, taneční a zároveň provokující, což jsou tři přívlastky, které zároveň dokáže pokrýt jen velmi málo hudebníků. Těžko říci, jaké publikum na ni zabere. Rockerům možná bude vadit beat, klubberům zase kytary a nebo to prostě všechno hodí za hlavu a budou tancovat jako pominutí v jedné velké "Beat Connection".