Kromě těch hodně známých jmen má Amerika hrozně moc kapel, o kterých v Evropě příliš neuslyšíte, možná ještě tak v Británii. Přitom nejsou o nic horší než ty populárnější, jen měli méně štěstí nebo jsou ještě mladí. Neznamená to ale, že by trojice z Texasu, která tvoří Fast Ball, byli nějací zelenáči. Byli nominovaní na Grammy, aktuální, už v polovině loňského roku v USA vydané album "Keep Your Wig On" je jejich čtvrtým počinem. Pokud byste snad z názvu kapely čekali, že by mohlo jít o zástupce retro "the" scény, budete překvapeni. I když vydaná na tzv. nezávislé značce Rykodisc, je jejich deska melodického pohodového rock(pop)u tím, co bez problémů snášejí posluchači od interpretů major labelů. V případě poslechu Fast Ball se těžko nevybaví také trojice Crowded House, tradičnější tvář Del Amitri, z mladších zase třeba Train, ale i takoví Aerosmith. Ale také trochu překvapivě Beatles nebo jedni z jejich mnoha pokračovatelů - Travis.

Po poslechu celé desky zaujme její barevnost, jen ve třech dokáží Fast Ball udělat pokaždé trochu jiné písničky. Kratičká úvodní skladbička jen s piánem navodí poklidnou atmosféru, kterou ale rychlejší následná "Louie, Louie" rozjede. V ní zpěv hned na začátku připomene hodně Chrise Cornella z bývalých Soundgarden, jeho sólovku zase evokuje celkový projev v předposlední skladbě. Chvilku si můžete zavzpomínat na zmíněné Crowded House, ale harmonické postupy i melodie, kombinace vokálů jdou ještě hlouběji, ke dvojici Lennon/McCartney. Nejvíc v "Perfect World" nebo "Someday", nejen příznivci Beatles by měli být spokojení, takhle zní výborné jednoduché kytarovky - v první příjemně osvěží foukací harmonika, v druhé zase cinkání zvonků. Dalším kamínkem do oné barevnosti je saxofon a rychlejší bicí v "'Til I Get It Right", navíc zpívané basistou, která je celá trochu do ska.

Slabší místa na desce jsou dvě - pátá "I Get High", kde kombinace vokálu a většinou utahaného piána bohužel až příliš kopíruje Aerosmith s jejich umělým patosem, a desátá "Mercenary Girl", která je až moc country. Chápu, že kořeny americké rockpopové hudby se mají ctít, ale nešlo by to udělat trochu zajímavěji než takhle klišovitě? Takto zaujme pouze pár úvodních tónů, u kterých příznivci R.E.M. jistě okamžitě poznají, která písnička je (asi nevědomky) okopírovaná. Ještěže dojem napraví skladby na konci desky. Nejdřív vás probudí "Red Light", díky trumpetě a rytmu odveze do latinské Ameriky, ale v podpalubí je pořád rock(pop). Na závěr přinese fajn uklidnění bonusová neoznačená skladba, náladou příbuzná s Ivanem Kralem nebo Del Amitri.

Jestli to nevyplynulo dostatečně z výše napsaného, tak znovu. Deska Fast Ball je přesně tou, která příjemně vplyne do vašich uší, nepřinutí vás k exaltickým výkřikům, ale pár refrénů si brzy pobrukovat budete. Přes podobnost k tolika jiným bych je neoznačil za plagiátory, při melodickém rockpopu těžko znít zásadně jinak. Kořeny využívají po svém, a i když obyčejně, tak příjemně obyčejně. Což není vůbec špatné.

CD k recenzi poskytla společnost Panther.

Album: Fast Ball - Keep Your Wig On
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 43:34
Skladby: Shortwave, Louie, Louie, Drifting Away, Airstream, I Get High, Perfect World, 'Til I Get It Right, Our Misunderstanding, Someday, Mercenary Girl, Falling Upstairs, Red Light