Pardubice opět poctili Prahu

Když Ready Kirken křtili na jaře desku "Krasohled" v pražském Paláci Akropolis (report zde), byla z produkce cítit trochu rozpačitost, trochu neosahanost. Po půl roce se ale dostavila kapela s tisíci kilometry v zádech a desítkami koncertů v rukách a krku, takže příznivci byli na koncertu 22. prosince, který v Akropoli naznačil závěr turné Jack Daniel's Tour, svědky čiperného vystoupení, na němž pardubičtí rockeři uvolněně komunikovali, lehce improvizovali a výtečně se spolu s publikem bavili. Inu, bylo náramně vidět, že z Ready Kirken dávno vyrostla nejen sebejistá partička, ale především sestava, která dokáže silný materiál z desek prodat ještě silněji na pódiích. To není deviza všech umělců a Michal Hrůza se svými kumpány by z ní mohl dávat lekce. Dokonce došlo na vtípky, jež nebyly u kvartetu vždycky samozřejmostí, takže uvolněné atmosféře v žižkovském klubu v podstatě nic nebránilo.

Podobně jako v květnu předskakovali v Praze éteričtí Albion. Zanechali tentýž dojem: sympatický pop-rock s přesahy do grunge na jedné straně a do náznaků dance music na druhé. Opět došlo na coververzi Placebo a jejich věci "The Bitter End", což ledaskomu pomohlo se v jejich muzice zorientovat. Skutečně, tahle partička se vyžívá v emociálních pasážích, natahuje ruce k britské kytarové scéně a zároveň se nechce vzdát elektronické podmanivosti. Nudu s nimi nezažijete, to ne, ale pokud jejich hudbu nemáte naposlouchanou, předskokanská půlhodinka je potom ideálním vstřebávacím setem. Uhrančivé melodie (uhrančivé jako stylizace kytaristy a basáka) nelezou do zažívacího traktu návštěvníka tak snadno, aby na ně začal bleskurychle trsat. Tedy: OK, fajn, ale dejte nám Ready Kirken, znělo na chodbách.

"Chtěl bych poděkovat taky sobě za to, že jsem se rozhodl bejt tím, kým jsem." Takhle neskromně ocenil sám sebe Michal Hrůza, když představoval kapelu a děkoval všem, kteří se na turné podíleli. A měl vlastně pravdu, protože v něm získala česká scéna dalšího svérázného a charismatického frontmana. Dokazoval to od prvních minut, kdy se s ostatními spoluhráči objevili před nějakými dvěma sty lidí, kteří na ně do Akropole přišli. Nebylo třeba velkých slov, stačilo trochu humoru, nespoutaná gesta a dobrá muzika v reproduktorech. Otevíralo se jízdou z "...čekal jsem víc", a to svižnou vyřvávačkou "Moje malá". Neméně energicky podali Ready Kirken také další "Tajemství". Vlastně bylo od počátku jasné, že Praha 3 bude pod taktovkou pardubického rocku, nikoli akustických španělek a melodických dýchánků.

Jelikož v Praze více méně gradovalo podzimní turné, playlist byl rozdělen do vyrovnané procházky po všech třech deskách Ready Kirken. Povětšinou došlo na ty tracky, které zaručovaly nějaký ten výskok publika a nějakou tu hymničku. Diváci se dostávali do tempa sice postupně, ale ke konci již s Hrůzou spolupracovali nadšeně a odhodlaně. Asi nepřekvapí, že největší odezvy se skupině dostalo s peckou "Zejtra mam", kterou jí už asi nikdo neodpáře a těžko se někdy zbaví stigmatu autorů toho hitu. Právě z počátku studené návštěvnictvo kazilo dojem z vystoupení, neboť Michal Hrůza byl nezvykle odvázaný (že by alkohol?) a vůbec kapela působila naprosto samozřejmým dojmem. A jelikož měli všichni kolem sebe dost místa, zvuk kmital v normálu a světla jako obvykle ohromovala, Palác Akropolis zažil skvělý předvánoční koncert.

Playlist:
Moje malá
Tajemství
Zejtra mám
Druhý já
Winston Smith
Neboj
Poslední dobou
Tak najednou
Je v mý hlavě
Krasohled
Mínusy a plusy
Vymyšlená
Větrník
Cesty
Jiskra
Zůstávám
Když spím
Superman
Možná se vrátím

Přídavky:
Dlouhý večery
Černý brejle

Ready Kirken, Albion, Palác Akropolis, Praha, 22.12.2004

Autor je redaktorem iDNES.