Lečo zůstane lečem, i když chutným

Technika mash-up je mi vcelku cizí. Abych byl upřímný, "Collision Course" je první komplexní výsledek, který se ke mně dostal. O "Grey Album" jsem sice ledacos slyšel, ale tak nějak jsem se nedostal k tomu, abych si ho stáhnul. Na kooperaci Linkin Park a Jay-Zho mě lákala především účast nu-metalových hitmakerů, kteří mě fascinují svou houževnatostí a schopností vytěžit z minima maximum. Ať si o nich myslíte cokoli, faktem je, že ze zástupu rockerů vyčuhují snahou o experiment a odvahou, jako by se nechtěli smířit s daným metalovým statem quo. Nehledě na to, jak komerční postup to je, zavrhovat je za to asi nelze, to existují vhodnější terče. Totéž v bleděmodrém platí pro rappera Jay-Zho, který už sice ohlásil konec sólové kariéry, ale má nyní práce víc než kdy předtím.

Základním problémem celé desky je její délka. Dohromady na ní najdete šest písniček a stejné množství na live DVD z natáčení pořadu MTV. A to je, bohužel, trestuhodně málo. Nečekal bych, že se na kotouček vtěsná regulérních dvanáct pecek, ale těch devět by bylo rozhodně stravitelnějších. Zvláště když to není špatný poslech. Slyšel jsem, že to je slabota, kolega-odborník Karel Veselý se o těchto mash-upech nevyjadřoval zrovna honosně, ale když to šoupnete do přehrávače, čeká vás pohodových a rozhodně ne nudných dvacet minut. Ono to ale je do značné míry dáno tím, že Linkin Park s hip hopem a rapem hodně laborují i v neupravené tvorbě, takže když dají dohromady výtečné vypalovačky "Points Of Authority" a "One Step Closer" s Jay-Zho odrhovačkou "99 Problems", výsledkem jsou vlastně opět Linkin Park, jen s trochu jiným refrénem. Asi nejvydařenějším, protože nejpoctivějším mash-upem je "Pig Pimpin'/Papercut", která přebrala více podobnosti z originálu od Jay-Zho. Solidní je také "Jigga What/Faint", a to především díky drum'n'bassové lince v songu Linkin Park.

Nakonec je Achillovou patou kolekce DVD, které kromě několika zákulisních záběrů zachycuje vystoupení Linkin Park a Jay-Zho v pořadu MTV "Ultimate Mash-Ups". Tam totiž vyjde najevo, že to jsou Linkin Park, kdo celý projekt táhne a na koho fanoušci skáčou. Veškerá muzika na pozadí jsou jejich pecky a akorát do nich společně veršují Mike Shinoda (jeho flow se hodně zlepšil), Jay-Z a přizvukuje jim Chester Bennington. Má to energii, lidé se baví, dýchá to atmosférou, ale prostě to nejsou mash-upy, jak si je představuji. Základní otázkou toho všeho ale je, zda skutečně "Collision Course" je natolik revolučním projektem, jak o tom zúčastnění občas hovoří. Slávu "Grey Album" to jistě nepoloží, už jenom kvůli tomu, že to je oficiální. Nová kvalita tím také nevznikla, protože současný hip hop a rap-metal jsou natolik diverzifikované scény, že je na nich možné takřka všechno. Jestli mají mash-upy nějakou budoucnost, potom určitě ne u koláží nu-metalu s rapem, protože to je jako smíchat vychladlé lečo se salátem a čekat, že mi z toho vyleze omáčka s knedlíkem. Nikoli, vyleze mi z toho jiné lečo, ale pořád to bude lečo. Byť dobré a možná i lepší než předtím.