Cédéčko, o kterém bude v následující recenzi řeč, je docela zvláštním a ojedinělým úkazem na české scéně (no on to tak úplně není český projekt, ale česko-polský) - autorem desky "Olza" je Lešek Wronka, který psal dříve skladby pro české interprety a teď se realizuje ve zcela odlišném žánru. Jak název napovídá, album je orchestrálním dílem, "Olza" byl pojmenován podle hlavní postavy z povídek a bájí z oblasti Beskydska, kde se setkávají tři slovanské národy - Češi, Poláci a Slováci. Nejenže tahle část mýtické historie není úplně známá v literárním zpracování, námět je tedy velmi originální, ale vůbec nápad zpracovat tohle téma v hudebním provedení a navíc v moderním stylu, ne jako nějaký muzikál, se jen tak nevidí. O LeWron Orchestra se mluvilo jako o české podobě projektu ERA, nicméně tahle deska zahrnuje mnohem více symboliky, spojuje ji několik příběhů a nepatří zrovna k odpočinkovým záležitostem. Poslechově je vhodná spíše jako soundtrack k filmu nebo muzikálu, na její vstřebání a porozumění prostě musíte mít vhodnou náladu.

Pokud jde o hudbu, popsala jsem ji v perexu jako mix filmové hudby (jednotlivé nástroje vyprávějí příběh a zdůrazňují atmosféru - například motiv tekoucí řeky), etno z českého kraje - protože příběhy z kraje, který se stal albu inspirací, jsou nám natolik neznámé, že působí podobně jako etnická hudba, ale přitom je v nich něco blízkého - mně osobně třeba upomíná na českou básnickou tvorbu a občas i připomíná náladu Erbenových balad, protože ne všechny skladby končí vesele. Ale nerozumějte tomu tak, že většina skladeb jsou temné balady, které vám přivodí depresi, ty nejméně veselé motivy jsou skryty v tanečních dobových rytmech a melodiích, připomínají středověké slavnosti.

První skladba "Górole", která vypráví o řece nenáviděné i milované, přesně vyjadřuje nádech celé desky - i přesto, že kraj a jeho minulost nepůsobí vždy úplně pozitivním dojmem, jako celek skladby nevyznívají ponuře - jakoby na pozadí skladeb byla nahořklost válek a bojů a v popředí stojí zidealizovaná nevinnost venkovského kraje. To se nejvíce projevuje ve skladbách "Godula", která odhaluje světlejší stránku, a následné "Belko", kde se naopak objevuje ta temná.

Ná závěr stojí za to zmínit propracovaný booklet, jenž obsahuje brožurku, která stručně popisuje všechny příběhy, které se vážou k jednotlivým skladbám. Skladby jsou často instrumentální, ale obsahují i polské texty, které jsou v bookletu přeloženy do češtiny. Komu tedy desku doporučit? Určitě těm, kdo hledají alternativnější hudbu a něco neotřelého, co úplně odvede pozornost od komerční hudební scény. Také těm, kdo rádi poslouchají hudbu z různých krajů, která je pokud možno inspirována mýtickou minulostí - milovníkům keltské a irské hudby a těm, kdo se chtějí také něco dozvědět o kraji, který je k nám nejblíže.