Abych se přiznal, hudba Wabiho Daňka mě doprovází snad celý život. Jeho písničky jsou společně s Hurvínkem a pohádkami Václava Čtvrtka tím, co se mi vybaví, když se kouknu na gramofon nebo starý kazeťák. Teď jsem již o něco málo starší a přestože už několik let mám poměrně obsáhlý hudební archív (a pohádky už taky moc neposlouchám, ehm Hurvínka stále), k písničkám Wabiho Daňka se s železnou pravidelností vracím pořád. Proto mě velice potěšilo, když jsem zřel plakát o tom, že bude hrát 16. prosince v Kulturním centru Novodvorská. A musím hned zpočátku napsat, že jeho koncert byl po zážitku z LG Tour balzámem pro duši.

Koncert na Novodvorské byl v podstatě undergroundovou záležitostí. Na Wabiho Daňka se přišlo podívat zhruba dvě stě lidí, přičemž kapacita sálu je asi dvojnásobná. Ale ono to ve výsledku nevadilo. Hrálo se a zpívalo, jako by byl sál plný. Jedinou ne moc povedenou věc uvedu hned na začátku. Ve velice pěkném a nově zrekonstruovaném prostředí kulturního centra nedávno koupili novou aparaturu a jaksi se ji nestihli naučit ovládat, což mělo za následek, že jim špatně fungovaly odposlechy, to ale nemohlo zkazit zážitek z jinak výborného koncertu.

Wabi Daněk koncertuje bezmála pětatřicet let a nutno říct, že je to na něm už vidět. Nicméně jeho hraní je stále bezvadné, i když sem tam zapomene kousek textu, čemuž se ale při tolika písničkách nedá divit. V posledních několika letech jezdí spolu s Milošem Dvořáčkem, se kterým vytvořil naprosto neopakovatelnou dvojici. Dvořáčkovo komediantství a Daňkův humor jsou zárukou, že je na koncertech o zábavu postaráno i po této stránce. To se ostatně konalo i na Novodvorské. Hned po úvodní "Na cestě" přišel první kousek. Málokdo by shledával na "Písni, co mě učil listopad" něco humorného, ale když Wabi zazpíval jeden refrén slovensky, hned dostala tato melancholická písnička jiný náboj. Některé písničky, jako například "Velká rybí škola" nebo "Píseň proti", byly humorné samy o sobě, ale když ještě Miloš Dvořáček v "Indiánské" zařadil mezi třetí a čtvrtou sloku (prý!, já tomu nevěřil ani za mák) indiánskou pohřební píseň v jeho osobitém podání, pak jsem již nemohl v sobě hlasitý smích déle dusit. Samozřejmě Miloš Dvořáček není jen komediant, on je hlavně geniální kytarista. Na obyčejnou španělku zahraje prakticky všechno od Smetany až po Rolling Stones. Po krátkém křtu nového, dalo by se říct bilančního CD "35 let On The Road" a po zmizení Dvořáčka, se dostalo i na písničku Karla Hašlera "Svatý Václav žádá pražský magistrát", kterou tento slavný český písničkář nemohl složit před tolika lety, ale snad někdy letos. Ač je stará už více jak sto let, stále je velice aktuální.

Po přestávce se pokračovalo dále. Zazněly další písničky z prvního a patrně nejslavnějšího alba "Rosa na kolejích", i když, jak je patrné ze setlistu, sama titulní píseň chyběla. A i ten, kdo se těšil na takové hity, jako třeba "Franta má péra" nebo třeba "Nevadí", se nedočkal, ale určitě to nebyla zase tak velká škoda, protože místo nich zazněly leckdy i neznámé, ale stejně dobré věci, jako například "Pro dva roky" nebo "Vrány a čáp", ve které mělo svojí úlohu i obecenstvo. Moc pěkně jsme se si zakrákali. O uvolněnou atmosféru se postarala i odpověď na Nedvědovu klasiku "Kluci to taky nemaj lehký" nebo lehce morbidní "Valčisko" v kombinaci s takzvaným "Porubským valčíkem", kterou můžete znát z výborného živého alba "Valašský drtivý styl". Ovšem verzi, kterou jsme slyšeli na Novodvorské, ještě vylepšil Miloš Dvořáček humornou procházkou po Evropě, kdy během několika minut zahrál neuvěřitelnou směsku všech možných melodií z různých koutů světa. Když ho Wabi vyzval, aby zahrál něco, co charakterizuje nás Čechy, téměř bez váhání spustil "Valčíček" od Brontosaurů a obecenstvo se opět skvěle bavilo. Samozřejmě zazněly i serióznější "Hudsonské šífy" nebo "Dívce v mercedesu" a pochopitelně asi největší hit Wabiho "Outsider Waltz". Přídavky se už odehrávaly vesměs v duchu Vánoc. Po lehce depresivních "Papírových řetězech" jsme si už doslova unplugged mohli zazpívat koledu "Dej Bůh štěstí" a poté se opět blýskl Miloš Dvořáček, tentokrát s retrem ve stylu třicátých let "Příteli můj", kterou kdysi zpívali například legendární Kocourkovští kocouři. Závěrečnou lidovkou "Když jsem odcházel" se Wabi Daněk loučí již nějaký čas a nejinak tomu bylo i na Novodvorské.

Z předchozího textu je vidno, že jsem si koncert Wabiho Daňka vychutnal na plno. Musím říct, že jsem se takto už dlouho nepobavil, myšleno jak po stránce humoru, tak i po té hudební, i když srovnávat tento koncert například s vystoupením Sarah McLachlan by bylo trošku zcestné. Wabi Daněk v těchto dnech bude objíždět další česká města. Pokud zavítá i do toho vašeho, neváhejte a jděte se na něj podívat. Litovat určitě nebudete.

Playlist koncertu:
Na cestě
Píseň, co mě učil Listopad
Fram
Montgomery
Píseň proti
Velká rybí škola
Indiánská
Svatý Václav žádá pražský magistrát
Víkend
Dívce v Mercedesu
Fotky
Kříž z platiku
Studeňákovi
Hudsonské šífy
Pojď dál
Pro dva roky
Valčisko + Porubský valčík
Vrány a čáp
Kluci to taky nemaj lehký
Outsider waltz

Přídavky
Řetězy papírový
Dej bůh štěstí
Přítel můj
Když jsem odcházel

Wabi Daněk & Miloš Dvořáček, KC Novodvorská, Praha, 16.12.2004