Dělat rozhovory se zahraničními hvězdami je těžká věc. Vždycky jste jeden z mnoha a jen málokdy se člověk zbaví dojmu, že zkrátka obtěžuje. Ono to tak do značné míry je, ale co by si hudebníci počali bez novinářů, že? Nejinak tomu bylo těsně před pražským koncertem Rammstein, kde jsem dostal šanci promluvit si na pár minut s basákem kapely Oliverem Riedelem. Jeho odpovědi byly stručné stejně jako pohyby ruky, jíž si neustále žmoulal přezku na kalhotách. Vyhublý mladík seděl na kanapi v horních partech T-Mobile Arény a celou dobu pošilhával po dveřích. Zřejmě se tak strašně těšil na vyprodanou halu. "Dneska to bude super jízda," říkal mi radostně při odchodu. A také že byla (reportáž najdete zde). Nezodpovězených otázek ale zůstala celá řada.

Rammstein před třemi lety jeli v USA turné jako předkapela System Of A Down a Slipknot, do Česka zavítali tentýž rok jako support AC/DC. Dnes jsou z vás velké hvězdy, dokázali byste se ještě vtěsnat do role předskokana?

Tak u dvou nebo třech kapel bychom to ještě udělali, ale jinak bychom se už jako něčí předkapela prezentovat nechtěli.

A komu byste tedy na nabídku kývli?

Třeba Depeche Mode nebo Nine Inch Nails jsou skupiny, se kterými bychom do toho s radostí šli.

O Rammstein mají většinou jakés takés povědomí i lidé, kteří normálně tvrdou hudbu neposlouchají. A ti všichni na ně mívají poměrně vyhraněné názory, takže Rammstein v podstatě rozdělují lidi na dva tábory.

Nevím, co přesně myslíš.

Zajímalo by mě, jestli se záměrně snažíte vyprovokovat ostrou diskusi o sobě, anebo to přichází samovolně, aniž byste o to usilovali?

Asi se nedá říct, že by to byl přímo náš cíl. My tu muziku děláme, protože máme pocit, že bychom ji tak dělat měli. Ale potom se na to nabaluje spousta jiných věcí a nakonec přijdou ty diskuse, o kterých mluvíš.

To je asi případ skladby "Mein Teil", kde jste se inspirovali kauzou kanibala Armina Meiwese. Cožpak jste si to nevybrali jen kvůli tomu, že to je zkrátka šokující, pobuřující téma?

Rozhodně jsme to nezhudebnili proto, abychom vyvolali diskusi o tom příběhu. Přišlo nám to jako fascinující téma, a tak jsme si ho vybrali. Bavilo nás to. Vždyť lidé jsou od přírody zvířata, která se snaží nějak vzrušovat.

O tom tedy "Mein Teil" má být?

Zajímavé přece je, že se seznámili dva lidé a ten jeden tomu druhému řekl, že chce, aby ho snědl. A udělali to. Zřejmě dobrovolně. Jenže zvířat, těch se nikdo neptá. To je to vzrušení a ta otázka, která nás k tomu dostala.

S výběrem témat souvisí i častá slova kritiků, kteří Rammstein vytýkají, že jsou povrchní a především pozérská banda. Setkávali jste se s těmito výpady i na začátku kariéry, anebo přišly až s úspěchem?

Setkávali jsme se s nimi pořád, to není nic nového. Ale v posledních letech to ustalo, protože řada lidí pochopila, že jsme dobrý vývozní artikl, a rázem k nám tak kritičtí nejsou. Ale o bezduchosti a povrchnosti slýcháme furt.

Vy už existujete přes deset let, což je relativně dlouhá doba. Říkáš, že kritiky byly vždy neúprosné. Která etapa byla ovšem nejtěžší?

Asi doba kolem vydání třetí desky "Mutter". Náročná byla jak příprava, tak především následující turné. Byli jsme už tehdy svým způsobem slavní, takže hodně záleželo, jak to dopadne, zda prokážeme, že je důvod, abychom byli slavní. Tehdy docházelo i k řadě vnitřních sporů v rámci kapely, takže to byla opravdu těžká doba.

Vám se podařilo v zahraničí prorazit i s němčinou, dokonce se takřka vůbec neobjevují narážky na to, že byste ji měli vyměnit za angličtinu. Domníváš se, že je na ní něco magického, co dovoluje lidem, kteří německy nerozumí, aby ve spojení s pochodovou hudbou Rammstein pouštěli uzdu své fantazii?

Byla to právě němčina, díky čemu jsme se proslavili. Její specifická fonetika se přesně hodí k tomu druhu hudby, který děláme. Vždyť existuje celá řada kapel, které dělají něco podobného jako my a také používají němčinu. Zatímco španělština má flamengo, němčina má Rammstein. (smích)

Rammstein několikrát úzce spolupracovali se švédskými Clawfinger. Nejprve vzali oni vás na turné, o několik let později vy je. Vzájemně jste si zremixovali některé skladby. Vypadá to skoro jako gentlemanská dohoda. Je na něco takového vůbec v dnešním showbusinessu místo?

Nevím, jestli šlo o gentlemanství. My jsme se prostě proslavili, a tak jsem jim chtěli pomoct a pozvali je na turné. Jinak na gentlemanství je místo vždycky, ale v dnešní době, zvláště v obchodě, ho ubývá. To je pravda. Ale my jsme spolupracovali i s řadou jiných kapel, takže s těmi Clawfinger je to těžké.

Vaše hudba je plná industriálních prvků a elektronických postupů. Jakou váhu potom přikládáte moderním technologiím, jako je třeba internet? Vždyť Armin Meiwes svou oběť našel právě pomocí webu...

Internet je dobrý komunikační prostředek, ale nemáme s ním momentálně nějaké zvláštní plány. Vím, že někdo vydává singly nebo celé desky na internetu, to ale Rammstein zatím nechystají. Nám plně stačí emaily.

Díky za rozhovor.

Autor je redaktorem iDNES.