Kdo dění okolo Romana Holého sleduje alespoň z desetiny tak bedlivě jako já, musí se mnou souhlasit v tom, že podobně aktivního hudebníka byste v české kotlině hledali jen velmi těžko. Dvě kapely na bázi profesionální, k tomu projektík G-Point Hunters (spíše zábavová sešlost Holého a Matěje Rupperta), hudba do reklam, čas od času producentský dohled nad nahrávkami druhých a v létě pak organizace hudebního festivalu v Sušici, toť výčet jeho aktivit, o kterých se všeobecně ví. Nepochybuji o tom, že krom právě jmenovaných činností jsou tu také ty aktivity, o nichž se už neví, písně, které Roman dělá jenom čistě pro sebe (do šuplíku), či projekty, které nechává uzrát. Jednou z takových neoficialit je i "Crushing Bliss", nahrávka, jež si činí ambice být jakýmsi sountrackem bez filmu. Díky tomu, že na ní Holý spolu s kolegou Ondřejem Brouskem pracoval za naprosté mediální tichosti, pro každého fanouška Monkey Business i mnohé nespřízněné posluchače se jistě stala příjemným podzimním překvapením.

Málodky se stane, že bych se plně ztotožnil s argumenty uváděnými v tiskových prohlášeních vydavatelských firem. S tím, co uvádí Sony Music / Bonton k desce "Crushing Bliss", však jednoduše souhlasím do toho nejmenšího puntíku. Ano, skutečně jde o melancholickou, místy až depresivní hudbu, ano, takovouto nahrávku bych od členů Monkey Business asi vážně nečekal, ano, už vůbec bych nehádal, že ten hluboce bručící chlápek, znějící v několika písních, je vážně ten Roman Holý, od něhož jsem si navykl spíše na ony teploušské vokály, jak je sám pojmenoval v jednom rozhovoru. Zřetelně bych kývnul také na tvrzení, že zde pějící Ema Brabcová (Khoiba) dodává desce další, rozhodně cenný rozměr. (Pro Romohology, mající potřebu neustále sjíždět věci z dílny Holého klanu, navíc znamená příjemný oddech od Bárty a Rupperta :-))

"Crushing Bliss" umně kombinuje symfonický orchestr s elektronickými prvky, přičemž bylo užito velmi pestrých aranží; v hojné míře se dočkáte zvuku houslí, violy, čela, kontrabasu, flétny, klarinetu, trumpet, trombónu, tuby, piana, ale i harfy, fagotu, hoboje i perkusí. A když pravím v hojné míře, myslím tím opravdovou smršť - krom Holého a Brouska desku nahrávalo kolem šedesáti muzikantů (!), mezi nimi kytaristé Peter Binder, Mirek Chyška a Oldřich Krejčoves i dechař František Kop. Rozhodně nejde o desku, kterou byste uchopili hned během prvního poslechu. Holý zjevně tvrdí pravdu i v tom, že spolu s Brouskem si během komponování i nahrávání jednoduše dělali, co chtěli. Až na jednu výjimku se tudíž nedočkáte ničeho přímočarého, ale pěkně složitých, prokomponovaných harmonií, vyžadujících naprostou pozornost.

Onou výjimkou je příjemně chytlavá titulní skladba "Crushing Bliss", která z desky pro své výrazně popové pojetí doslova ční jako drát ze zadku. Věřím, že ji pánové na album zařadili proto, že má ambice být tím pravým filmovým happyendem, nikoli kvůli tomu, aby měli co nabídnout rádiím, a doufám, že mě v tomto nezklamou (tj. nikam ji nebudou protláčet). Pokud je totiž jejich soundtrack bez filmu něčím sympatický, pak svojí nekompromisní nevtíravostí, jež je pro mě dostatečným důkazem toho, že ho Holý s Brouskem udělali čistě pro radost a ne jen pro peníze. (Bůh ví, že jsem v tomto ohledu o Holém před časem začal pochybovat a že si u mě počinem "Crushing Bliss" značně napravil reputaci.)

Než se vrhneme na závěrečné sumírování, neodpustím si jednu poznámku. Navzdory tomu, že zde jméno Holý stačilo padnout už asi desetkrát, je třeba uvědomit si, že jde také o desku Ondřeje Brouska, který je na svůj mladý věk velmi nadaným muzikantem. (Věděli jste například, že pro Monkey Business - stejně jako pro "Crushing Bliss" - aranžoval veškeré smyčcové aranže?!) Cítím potřebu zde zdůraznit, že jeho podíl na desce je stejně hodnotný jako podíl jeho převlasatého kolegy. A kdo jej i v případě "Crushing Bliss" hodlá přehlížet, se zlou se potáže.

Ač se rozhodně nepovažuji za žádného znalce kinematografie, zvládl jsem si povšimnout, že snad každý úspěšný film se dříve či později dočká svého pokračování, a udělalo by mi velikou radost, kdyby také na "Crushing Bliss" dvojka z Monkey Business navázala dalším dílem. Jde o báječnou, emocemi prošpikovanou desku, díky níž se Holý (za Brouskovy pomoci samozřejmě) dokázal elegantně vymanit z funkově popového stínu, kterým je již tolik let zahalen. I proto mohu "Crushing Bliss" s čistým svědomým označit jako jednu z nejlepších desek, kterých jsme se tento rok v rámci české hudební scény dočkali.