Když se vítězů druhého ročníku vyhledávací soutěže Coca-Cola PopStar ptají, co znamená ono UDG v názvu, odpovídají různě - jednou že jde o zkratku pro spojení "uživatelem definovaná grafika", jindy zase slovy "ústecký drogový gang", dost možná také užijí kombinace "ulepené dětské genitálie". (Původní verze zní "Useless demi-gods", tedy úryvek textu z písně Manic Street Preachers.) Dotáží-li se jich na hudební styl, nabídnou termíny upperground ("zas tak moc nám toho nevadí) a underpop ("něco pod popem"). Svým zalíbením v humoru a recesi si prý nakonec získali porotu soutěže, a sice když na závěr vystoupení bez varování počali roznášet rozloženou bicí soustavu mezi lidi. Šestka mladíků z Ústí nad Labem je zkrátka z těch, kteří vás rádi nechají pochybovat, zda jsou vůbec normální. V okamžiku, kdy vyslechnete jejich debut "Ztraceni v inspiracích", však seznáte, že když je třeba, umí se zachovat zcela vážně.

Na jednu stranu je pravdou, že v té nejjednodušší podstatě můžeme UDG charakterizovat jako typicky český bigbeatek, kterých v příslovečném podhoubí tuzemské rockové scény najdeme desítky, ba i stovky ("Motýl" refrénem připomene Vypsanou fiXu, "Hvězdář" pak svými saxofony Mňágu a Žďorp). Na druhou stranu však nemůžeme říci, že jde o tuctové rockery bez invence. Ke kytarám a saxofonu se mládenci nebáli ve třech skladbách přidat smyčce (zejména v případě "Duše v ní" šlo o velmi dobrý nápad), že si rádi hrají, dokázali také skvělou písní "Ostrovy", jež má jako jediná nad čtyři minuty, umně si obstarali také ženský hlas (může za něj zpěvačka Janina Pečenková, která si zazpívala celkem v šesti písních).

Skvělý dojem na mě pak ústečtí udělali texty. Jsou dospělé, veskrze vážné a smutné, vyprávějí o lidských vztazích, neshodách a rozchodech. Snad nejlepšími verši se mohou kochat písně "Duše v ní" ("Řádky do látky skryté / nevyslovíte větu / a ten, kdo víno nalil / halil vás do sametu"), "Vůně" ("Sklo se zablesklo a na dně / jsem viděl tančit tebe / ladně / a nebe / ta tmavomodrá tůně / ty tvoje vůně / ty tvý vůně už znám") a "Ostrovy" ("Z ostrovů blažených vidím obrysy / ošuntělý muž, stojí tu v paruce / do úst si vkládá jed na krysy / nechce mí další jizvy na ruce").

Nelze nevěnovat zvláštní zmínku speciálním hostům alba, Richardu Krajčovi z Kryštof a Matěji Homolovi z Wohnout. Jak už se stalo jeho zvykem, Krajčo na desce zazpíval procítěně a hlavně smutně. Mohu si myslet, že tímto projevem už začíná být poněkud trapný, nelze mu však odepřít, že svým výkonem dal písni "Smutné a lehké" přesně to, co si žádala - být rozervanou vzpomínkou na jeden bolestivý rozchod. Ohledně příspěvku Matěje Homoly jsem pak na vážkách. Pokud jde o jeho projev v písních Wohnoutů, nemohu v podstatě nic vyčíst, v rámci skladby "Nar-Tech" je pro mě jeho přítomnost přinejmenším podezřelá. Ač se nápad nazpívat pro píseň ženské vokály může zdát jakkoli vtipný a jeho pojetí jakkoliv povedené, v té písni mi nesedí a hotovo.

Přihlédnu-li k faktu, že album "Ztraceni v inspiracích" je první, které měli UDG možnost nahrát v profesionálním prostředí, mohu z něj mít velmi dobrý pocit. Pokud muzikanti písním v budoucnu poskytnou delší stopáž, aranže si navyknout zpestřovat cizími nástroji, sem tam si dopřejí nějaký ten hravý experiment a ve studiu věnují větší péči zvuku (kytary by si zasloužily výraznější tvary), poctivě si koupím všechna jejich cédéčka a na koncertech budu stávat vždycky v první řadě.